Antoine Valois-Fortier

S judem začal ve 4 letech v Québecu v Dojo de Beauport.[1] Vedle juda hrál závodně basketbal, ale v 15 letech upřednostnil kariéru v judo. V roce 2009 utrpěl zranění zad (vyhřezlá ploténka) a rok netrénoval.[2] Vrcholově se připravuje v Montréalu v národním tréninkovém centru INS Québec. V kanadské mužské reprezentaci se prosazuje od roku 2011 v polostřední váze do 81 kg. Jeho osobní trenérem je Nicolas Gill.[3]

V roce 2012 se kvalifikoval na olympijské hry v Londýně a v úvodním kole způsobil jedno z největších překvapení turnaje, když vyřadil favorizovaného Ázerbájdžánce Elnura Mammadliho. Od úvodní sekundy zápasu si Mammadliho hlídal v úchopu a v prodloužení přesvědčil rozhodčí o své lepší připravenosti na praporky (hantei). Jeho spanilou taktickou jízdu turnajem zastavil až ve čtvrtfinále Rus Ivan Nifontov, který v polovině zápasu kontroval jeho pokus o o-soto-gari technikou harai-makikomi. V opravách se probojoval do boje o třetí místo proti Američanu Travisi Stevensonovi. Koncem první minuty se ujal vedení po kontrachvatu uči-mata-gaeši na juko a bodový náskok udržel do konce zápasu. Získal bronzovou olympijskou medaili.

V roce 2016 se kvalifikoval na olympijských hrách v Riu. Olympijský los ho podobně jako před čtyřmi lety od úvodního kola nešetřil. Favorizovaného Francouze Loïca Pietriho vyfauloval na šido po jeho chybě v boji o úchop. V dalším kole zvládl otočit zápas s nepříjemným Argentincem Emmanuelem Lucentim. Ve třetí minutě zápasu s Lucentim upadl na wazari po technice de-aši-harai, ale vzápětí vyrovnal kontrachvatem tani-otoši. Na konci hrací doby zvítězil po dvou napomenutí (šida) soupeře a postoupil do čtvrtfinále proti Chasanu Chalmurzajevovi z Ruska. Vyrovnané čtvrtfinále rozhodla jeho chyba v prodloužení, když po prohraném boji o úchop nezachytil Ingušovo o-uči-gari. V následných opravách neuhlídal šikovné nohy Japonce Takanori Nagaseho a po o-soto-gari skončil na děleném 7. místě.