Ansel Adams

Ansel Easton Adams se narodil 20. února 1902 v distriktu Fillmore v metropolitní oblasti San Francisco jako jediné dítě obchodníka Charlese Hitchcocka Adamse a Olive Bray Adamsové. Byl pojmenován po svém strýci Anselu Eastonovi. Rodina jeho matky pocházela z Baltimoru, kde jeho dědeček vedl úspěšný podnik s nákladní dopravou, ale své bohatství ztratil špatným investováním do neúspěšných těžebních a realitních podniků v Nevadě.[1] Rodina Adamsových pocházela z Nové Anglie, kam se odstěhovali na počátku 18. století ze Severního Irska. Jeho dědeček založil a vybudoval prosperující dřevařský podnik, který jeho otec později spravoval. Později ve svém životě Adams jednání svého dědečka odsoudil, jelikož se podílel na kácení velkých sekvojových pralesů.[2]

Jednou z nejstarších Anselových vzpomínek bylo pozorování kouře z požárů způsobených zemětřesením v San Franciscu v roce 1906. Čtyřletý Ansel byl po prvních otřesech nezraněn, ale při dotřesech o tři hodiny později si ošklivě poranil nos o zahradní zeď. Lékař doporučil operační zákrok, jakmile dosáhne dospělosti, ale i tak po celý život zůstal jeho nos křivý a zjizvený.[3][4]

V roce 1907 se jeho rodina přesunula tři kilometry na západ do nového domova poblíž Seacliffu, jižně od Presidio Army Base.[5] Z domu měli nádherný výhled na visutý most Golden Gate a na kopcovitý poloostrov Marin Headlands.[6]

Ansel byl hyperaktivní dítě, náchylné k častým nemocem a hypochondrii. Neměl mnoho kamarádů, ale jejich rodinný dům a jeho okolí poskytovalo zázemí pro nespočet dětských aktivit. Měl malou trpělivost při hraní her nebo sportování, ale od raného věku si užíval krásy přírody, sbíral brouky a zkoumal Lobos Creek po celou cestu na pláž Baker Beach až k mořským útesům směrem na Lands End,[6][7] „nejkrásnější a nejdivočejší pobřeží San Franciska, místo poseté ztroskotanými koráby a postižené častými sesuvy půdy.“[8]

Anselův otec koupil třípalcový teleskopický dalekohled, nadšeně sdíleli koníček amatérské astronomie a společně navštěvovali observatoř Lick na kalifornské hoře Hamilton. Jeho otec od roku 1925 do roku 1950 sloužil jako placený tajemník a pokladník Tichomořské astronomické společnosti.[9]

Podnik Charlese Adamse utrpěl značné finanční ztráty po smrti dědečka a také v důsledku ekonomické krize v roce 1907. Někteří lidé se ocitli na pokraji chudoby kvůli tomu, že jeho strýc Ansel Easton a otec Cedrica Wrighta George Wright tajně prodali své akcie za velkou sumu peněz společnosti Hawaiian Sugar Trust, aby „vědomě poskytli kontrolní podíl“.[10] Do roku 1912 se jejich rodinná životní úroveň ostře propadla.[11]

Ansel nebyl přijat na několik soukromých škol, protože byl neklidný a nepozorný. Když mu bylo v roce 1915 dvanáct let, otec se jej rozhodl ze školy odhlásit. Soukromé hodiny pak dostával od své tety Mary a svého otce. Jeho teta Mary byla oddaná agnostikovi Robertovi G. Ingersollovi z 19. století, obhájci ženského volebního práva a sufražetek. Důsledkem vlivu jeho tety, Ingersollovy myšlenky byly pro výchovu Ansela velmi důležité.[12] Během mezinárodní výstavy Panama–Pacific International Exposition v roce 1915, jeho otec trval na tom aby Ansel jako součást svého vzdělávání strávil alespoň část každého dne studiem exponátů. Adams nakonec pokračoval ve svém formálním vzdělání v soukromé škole paní Kate M. Wilkinsové, kterou dokončil absolvováním osmého stupně dne 8. června 1917. Během pozdějších let vystavoval školní diplom ve svém domě v koupelně pro hosty.[13]

Jeho otec ho vychoval tak, aby následoval myšlenky Ralpha Walda Emersona: žít skromný, morální život vedený společenskou odpovědností k člověku a přírodě.[12] S otcem měl Ansel milující vztah, ale s matkou poněkud vzdálenější, protože nesouhlasila s jeho zájmem o fotografii.[14] Den po její smrti v roce 1950 měl Ansel spor s obchodníkem při výběru rakve na pohřeb. V obchodě si vybral tu nejlevnější za 260 dolarů, což se zdálo být nejmenší částkou, kterou mohl dát, aniž by si rakev vyrobil sám. Majitel pohřebního ústavu na to poznamenal: „Nemáte úctu k mrtvým?“ Adams odpověděl: „Ještě jedna taková poznámka a já vezmu mámu někam jinam.“[15]

Harry Best stojí před svým studiem, 1922–1925[16]

Adams se začal zajímat o klavír ve svých dvanácti letech poté, co slyšel hrát svého šestnáctiletého souseda Henryho Cowella, který se sám učil číst noty a hrát.[17] Cowell, později známý avantgardní skladatel, dal Anselovi nějaké soukromé hodiny.[18] Během další dekády[19] se tři učitelé hudby snažili do něho vtisknout techniku a disciplínu, až byl odhodlaný pokračovat v kariéře jako klasický pianista.[12]

Adams poprvé navštívil Yosemitský národní park se svojí rodinou v roce 1916.[20] O svém prvním pohledu na údolí jednou napsal: „Nádhera Yosemitu nás uchvátila, bylo to překrásné... Valil se na nás jeden zázrak za druhým... Světlo bylo všude... Pro mě začala nová éra.„Jeho otec mu během jejich pobytu daroval první fotografickou kameru Kodak Brownie a Ansel své první fotografie pořídil se svým „obvyklým hyperaktivním nadšením“.[21] V příštím roce se do Yosemite vrátil s lepšími fotoaparáty a stativem. Během zimy se naučil základy vyvolávání fotografií v temné komoře při práci na částečný úvazek pro fotografického finišera v San Francisku.[22]

Během pandemie v roce 1918 se Ansel nakazil španělskou chřipkou a několik týdnů trvalo než se zotavil. Po přečtení knihy o malomocných se stal posedlý čistotou a bál se čehokoliv dotknout, aniž by si poté okamžitě neumyl ruce. Přes námitky svého lékaře vítězně přesvědčil své rodiče, aby ho opět vzali do Yosemitu. Návštěva ho vyléčila z jeho nemoci i posedlostí.[23]

Adams nadšeně četl fotografické časopisy, navštěvoval schůzky fotografických klubů a chodil na fotografické a umělecké výstavy. Během léta a zimy procestoval Sierru Nevadu s geologem v důchodu a amatérským ornitologem Francisem Holmanem, kterého nazýval „strýc Frank“. Holman ho učil kempování a horolezectví, i když jejich společná neznalost bezpečných horolezeckých technik, jako například správné jištění, více než jednou vedla téměř ke katastrofě.[24]

Při pobytu v Yosemite potřeboval Adams trénovat hru na klavír. Strážce ho seznámil s malířem krajin Harrym Bestem, který měl v Yosemitu výtvarné studio, kde pobýval během léta. Best umožnil Adamsovi cvičit na jejich starém klavíru, ale časem se Ansel začal zajímat také o jeho dceru Virginii, se kterou se později oženil.[25] Po smrti jejího otce v roce 1936 Virginie zdědila studio a pokračovala v jeho provozu do roku 1971. Studio se stalo známé jako Ansel Adams Gallery a zůstává ve vlastnictví rodiny Adamsovy.[26]

Ve svých sedmnácti letech se Adams přidal k Sierra Clubu,[27], což byla skupina věnovaná ochraně divoké přírody na Zemi a v době od roku 1920 do roku 1923 pracoval jako letní správce domu Sierra Club pro návštěvníky LeConte Memorial Lodge v Yosemite Valley.[27] Zůstal členem klubu po celý život a působil jako ředitel, stejně jako jeho žena. V roce 1934 byl poprvé zvolen do představenstva Sierra Club, ve kterém sloužil 37 let.[4] Adams se účastnil tradičního každoročního klubového výletu High Trips, později se stal asistentem manažera a oficiálním fotografem události.[4] Je mu připisováno několik prvovýstupů v Sierra Nevadě.[28]

Ve svých dvaceti letech měl většinu přátel z hudební oblasti, zejména houslistu a amatérského fotografa Cedrika Wrighta, který se stal jeho nejlepším přítelem i jeho filozofickým a kulturním mentorem. Oba sdíleli filozofii Edwarda Carpentera Towards Democracy, literární dílo, které podporovalo snahu o krásu v životě a umění. Za několik let s ním Adams vydal kapesní vydání během pobytu v Yosemite,[29] ale byla to především jeho osobní filosofie. Později řekl: “Věřím v krásu. Věřím v kameny a vodu, vzduch a půdu, lidi a jejich budoucnost a jejich osud.„[30]

Během léta se Adams věnoval turistice, kempování a fotografování. Po zbytek roku se snažil zlepšovat hru na klavír, rozšiřoval svou klavírní techniku a hudební projev. Také poskytoval klavírní lekce zájemcům a díky příjmům z nich si koupil klavír odpovídající jeho hudebním ambicím.[31] Adams stále plánoval svou hudební kariéru. Ačkoli cítil, že jeho malé ruce omezují jeho repertoár,[32] kvalifikovaní porotci ho považovali za nadaného pianistu.[33] Když však založil Milanvi Trio s houslistou a tanečnicí, ukázal se jako špatný doprovod.[34] Trvalo sedm let, než dospěl k závěru, že v nejlepším případě by se mohl stát pouze koncertním pianistou s omezeným rozsahem, hudebním doprovodem nebo učitelem klavíru.[31]

Adamsovy první fotografie byly publikovány v roce 1921 a Bestovo Studio začalo prodávat své Yosemite tisky v dalším roce. Jeho první fotografie již ukázaly pečlivou kompozici a cit pro tonální rovnováhu. V dopisech a pohlednicích rodině psal, že se odvážil vylézt na nejlepší vyhlídková místa a statečně zdolal nejhorší živly.[35]

Během poloviny dvacátých let 20. století byla v trendu piktorialistická fotografie, která se snažila napodobovat malbu s měkkou kresbou, rozptýleným světlem a dalšími technikami.[36] Adams s těmito technikami experimentoval, stejně jako s bromolejovým procesem, při kterém štětcem nanášel olejový inkoust na papír.[37] Příkladem je snímek Lodgepole Pines, Lyell Fork of the Merced River, Yosemite National Park (původně: Tamarack Pine), pořízený v roce 1921. Adams použil měkce ostřící objektiv, aby “zachytil ostrou zářivost, která dokreslovala náladu magického letního odpoledne„.[38]

Na krátký čas Adams fotografie ručně koloroval, ale v roce 1923 deklaroval, že už to déle dělat nebude.[39] V roce 1925 začal piktorialismus nahrazovat realističtějším přístupem, který se opíral o velkou ostrost, vysoký kontrast, přesnou expozici a zručnost v temné komoře.[40]

V roce 1927 začal Adams spolupracovat s Albertem M. Benderem, sanfranciským pojišťovacím magnátem a patronem umění. Bender pomohl Adamsovi vytvořit jeho první portfolio v novém stylu Parmelian Prints of the High Sierras, které obsahovalo také jeho slavný snímek Monolith, the Face of Half Dome pořízený na negativní skleněnou desku velkoformátovou kamerou Korona s tmavě červeným filtrem pro zvýšení tonálního kontrastu. Na této exkurzi už měl s sebou jen jednu desku a „vizualizoval“ si efekt zčernalé oblohy a zariskoval poslední obraz. Později řekl: „Byl jsem schopen realizovat požadovaný obraz: ne způsobem, jakým se subjekt jevil ve skutečnosti, ale tak jak se to jevilo mně a jak to pak mělo vypadat na hotovém tisku.“[41] Jeden životopisec označil Monolith za jeho nejvýznamnější fotografii, protože „extrémní manipulace s tonálními hodnotami” byla odlišná od všech předchozích fotografií. Jeho koncept vizualizace, který poprvé definoval pro tisk v roce 1934, se stal základním principem jeho fotografií.[42]

Adamsovo první portfolio bylo úspěšné a vydělal téměř 3 900 dolarů za sponzorování a propagaci společnosti Bender. Brzy získal obchodní fotografické zakázky bohatých patronů, kteří si od něho koupili portfolio.[43] Také pochopil, jak důležité je, aby jeho pečlivě vytvořené fotografie byly vytištěny co nejlépe. Na Benderovo pozvání nastoupil do klubu Roxburghe, který se věnoval kvalitnímu tisku a vysokým standardům v knižním umění. Dozvěděl se mnoho informací o tiskových technikách, barvách, designu a rozložení, které později aplikoval na dalších projektech.[44]

Adams se oženil s Virginií Best v roce 1928, po přestávce v letech 1925 – 1926, během které měl krátké vztahy s různými ženami. Novomanželé se přestěhovali k jeho rodičům, aby ušetřili na výdajích.[45] V následujícím roce postavili nový dům, který byl spojen se starším domem chodbou.[46]

Detailní pohled na listy In Glacier National Park, 1942[47]

Jezero Jackson Lake s pohořím Teton Range na pozadí, Grand Teton National Park

Neexistuje nic horšího než ostrá fotka s nejasným konceptem.[48]

— Ansel Adams

V letech 1929 – 1942 Adamsova práce dozrála a stal se více etablovaný. Třicátá léta byla pro něj zvláště produktivním a experimentálním obdobím. Své práce dále rozšiřoval a zdůrazňoval detailní záběry i široká panoramata hor.[49]

Bender vzal Adamse na návštěvu do města Taos v Novém Mexiku, kde se seznámil s básníkem Robinsonem Jeffersonem, umělcem Johnem Marinem a Georgiou O'Keeffeovou a fotografem Paulem Strandem.[50] Jeho promyšlená a vysoce temperamentní příroda v kombinaci s jeho vynikající hrou na klavír ho mezi uměleckými přáteli proslavila.[51] Jeho první kniha Taos Pueblo vyšla v roce 1930 s textem spisovatelky Mary Hunter Austinové.[50]

Strand se ukázal jako obzvláště významný. Adams byl ohromen jednoduchostí a detailem Strandových negativů, stylu, který byl v rozporu s měkce vykresleným, impresionistickým piktorialismem, který byl v té době stále populární.[52][53] Strand sdílel tajemství své techniky s Adamsem a přesvědčil ho, aby pokračoval ve fotografii naplno.[54] Jedním ze Strandových návrhů, které Adams přijal, bylo použití lesklých papírů k zesílení tónového rozsahu.[44]

V roce 1931 Adams uspořádal svou první samostatnou výstavu Pictorial Photographs of the Sierra Nevada Mountains by Ansel Adams na Smithsonian Institution představující 60 tisků pořízených v High Sierra a Canadian Rockies. Obdržel pozitivní ohlas od novin Washington Post: „Jeho fotografie jsou jako portréty obřích vrcholů, které se zdají být obývány mýtickými bohy.“[55]

I přes svůj úspěch, Adams cítil, že ještě nedosáhl kvalitních standardů jako Strand. Rozhodl se rozšířit svou tvorbu, aby obsahovala také zátiší a detailní fotografie a aby dosáhl vyšší kvality „vizualizací“ každého obrazu před jeho pořízením. Zdůrazňoval použití malých clonových otvorů a dlouhých expozic v přirozeném světle, což vytvořilo ostré detaily s velkou hloubkou ostrosit, jak ukázal na Rose and Driftwood (1933), jedné z jeho nejúžasnějších fotografií zátiší.[56]

V roce 1932 Adams měl skupinovou výstavu v Young Museu společně s Imogen Cunninghamovou a Edwardem Westonem. Za krátký čas po výstavě společně založili skupinu Group f/64, která upřednostňovala „čistou nebo přímou fotografii“ před piktorialismem (clona f/64 je velmi malá clona, která poskytuje velkou hloubku ostrosti).[57]

Adams napodobil Stieglitzův příklad a v roce 1933 otevřel vlastní galerii umění a fotografie v San Francisku.[58] Také začal publikovat eseje ve fotografických časopisech a v roce 1935 napsal svou první instruktážní knihu Making a Photograph.[59]

Během letního období se často jako placený fotograf účastnil skupinových výletů Sierra Clubu High Trips, po zbytek roku se pravidelně setkával se základní členskou skupinou klubu v San Francisku a v Berkeley. V roce 1933 se jim narodilo první dítě syn Michael, dcera Anne se narodila o dva roky později.[60]

Během třicátých let Adams začal šířit své fotografie, s myšlenkou zachovat nedotčenou divokou přírodu. Byl inspirován rostoucím vpádem komerčního života do Yosemitského údolí, včetně bazénové haly, bowlingové dráhy, golfového hřiště, obchodů a automobilové dopravy. V roce 1938 vytvořil limitovanou edici knihy Sierra Nevada: The John Muir Trail, jako součást snah Sierra klubu o zařazení Sequoia a Kings Canyon do kategorie národních parků. Tato kniha a jeho svědectví před Kongresem hrály důležitou roli v úspěšném úsilí a v roce 1940 Kongres tuto oblast jako schválil jako Národní park Kings Canyon.[61][62]

V roce 1935 Adams vytvořil mnoho nových fotografií Sierra Nevady včetně své jedné z nejznámějších Clearing Winter Storm zobrazující celé Yosemitské údolí ve chvíli, kdy ustupující zimní bouře za sebou zanechala čerstvý sníh.[63] Seskupil své nedávné dílo a v roce 1936 uskutečnil ve Stieglitzově galerii An American Place v New Yorku samostatnou výstavu. Výstava se ukázala jako úspěšná jak u kritiků, tak i u veřejnosti a Adams si vysloužil také chválu od uctívaného Stieglitze.[64] Následující rok byl téměř zničen negativ Clearing Winter Storm, když temnou fotokomoru v Yosemitech zachvátil oheň. S pomocí Edwarda Westona a jeho budoucí manželky Charis, Adams oheň uhasil, ale tisíce negativů, včetně stovek, které nikdy nebyly vytištěny, byly ztraceny.[65][66][poz 1]

V roce 1937 Adams, O'Keefeová a přátelé zorganizovali celoměsíční kempování v Arizoně s průvodcem Orvillem Coxem, hlavním honákem na Ghost Ranch. Oba umělci vytvořili během této cesty nové snímky. Adams pořídil reportážní portrét O'Keeffe s Coxem na okraji Canyon de Chelly. Adams jednou poznamenal: „Některé z mých nejlepších fotografií byly vytvořeny v kaňonu a na jeho okraji.“[69] Jejich díla pořízená v poušti Jihozápadu jsou často publikována a vystavována společně.[69]

Na konci třicátých let Adams přijal mnoho komerčních zakázek, aby doplnil příjem bojujícího Bestova studia. Byl na nich finančně závislý až do sedmdesátých let. Mezi jeho klienty patřili například: magazín Fortune, Pacific Gas and Electric Company, AT&T a American Trust Company.[70] V roce 1939 fotografoval nový kožený bar architekta Timothyho Pfluegera pro hotel Westin St. Francis.[71] Ve stejném roce byl jmenován editorem U.S. Camera & Travel, nejpopulárnějšího fotografického časopisu své doby.[70]

Ansel Adams, asi 1941, archiv U.S. Civil Service Commission[72]

V roce 1940 Adams zrealizoval tehdy nejvýznamnější a největší fotografickou výstavu na Západě A Pageant of Photography (Fotografický poutník), které se zúčastnily milióny návštěvníků.[73] Během let 1940 a 1941 se svou ženou dokončili dětskou knížku a velmi úspěšného ilustrovaného průvodce Yosemitským údolím. Také učil fotografii na seminářích v Detroitu. V roce 1941 Adams začal učit na Art Center School v Los Angeles, později známý jako Art Center College of Design, ve které studovali vojenští fotografové.[74]

V roce 1941 Adams podepsal smlouvu s Ministerstvem vnitra aby zhotovil fotografie národních parků, indiánských rezervací a dalších míst spadajících pod úřad. Projektu se říkalo Mural Project[poz 2] a fotografie měly být použity jako dekorace na zdech nové budovy. Smlouva byla uzavřena na 180 dní. Adams vyrazil na výlet s kamarádem Cedricem a jeho synem Michaelem, který měl v úmyslu zkombinovat práci na projektu „Mural Project“ s prací pro společnost U.S. Potash Company a Standard Oil a některé dny si rezervoval pro soukromou práci.[75]

Během práce na projektu v Novém Mexiku Adams jednoho dne fotografoval obraz Měsíce stoupajícího nad malou vesnici se zasněženými horami v pozadí pod dominantní černou oblohou. Fotografie se později stala jednou z jeho nejslavnějších a dostala název Moonrise, Hernandez, New Mexico (Východ Měsíce). Adamsův příběh o vzniku fotografie v jeho pozdějších knihách pravděpodobně ještě zvýšil slávu fotografie: světlo na křížích v popředí rychle vybledlo a Adams nemohl najít svůj expozimetr. Naštěstí si pamatoval svítivost měsíce a použil ji pro výpočet správné expozice.[76][77][78] Adamsovo dřívější počínání bylo méně dramatické,[79] jednoduše uváděl, že fotografie byla zhotovena po západu Slunce, s expozicí určenou pomocí expozimetru Weston Master.[poz 3]

Expozice byla určena, popředí bylo podexponované, světla v oblacích byla poměrně hustá a negativ se ukázal jako obtížný pro tisk.[80] Jedno z prvních zveřejnění snímku Moonrise, Hernandez, New Mexico bylo v časopisu U.S. Camera Annual 1943, na základě Steichenova výběru, který pro magazín pracoval jako porotce.[81] Tento krok zajistil snímku Moonrise divácké publikum před jeho první výstavou v Museum of Modern Art v roce 1944.[82]

Po téměř čtyřicet roků Adams re-interpretoval obraz jako svůj nejpopulárnější,[83] za pomoci nejnovějšího vybavení temné komory zhotovil přes 1369 jedinečných tisků, nejčastěji ve formátu 40×50 cm.[84] Mnoho kopií vzniklo během sedmdesátých let a konečně poskytlo Adamsovi finanční nezávislost na komerčních projektech. Celková hodnota těchto originálních výtisků přesahuje 25.000.000 dolarů[85] a nejvyšší cena zaplacená za jeden tisk Moonrise dosáhla 609.600 amerických dolarů v roce 2006 na aukci Sotheby v New Yorku.[86]

Mural Project skončil 30. června 1942 a kvůli světové válce nástěnné obrazy nebyly nikdy vytvořeny. Adams na ministerstvo poslal celkem 225 malých tisků, ale pořídil 229 negativů, které si nechal. Mezi ně patří mnoho slavných obrazů, jako jsou The Tetons and the Snake River. Ačkoli by měly být negativy správně majetkem americké vlády, Adams věděl, že národní archiv nevěnoval fotografickému materiálu náležitou péči, tak používal různé vytáčky, aby se vyhnul odpovědím na dotazy.[75]

Vlastnictví zejména jednoho obrazu zaujalo: Moonrise. Ačkoli si Adams vedl pečlivé záznamy o svém cestování a výdajích,[87] poněkud méně disciplinovaný byl na záznamy dat svých fotografií, zanedbal si poznamenat datum pořízení Moonrise. Ale pozice Měsíce umožnila obraz nakonec datovat z astronomických výpočtů a v roce 1991 Dennis di Cicco z časopisu Sky & Telescope určil datum vzniku Moonrise na 1. listopad 1941.[poz 4] Protože to bylo v den, ve kterém již nepracoval pro ministerstvo vnitra, obraz patří Adamsovi.[90]

Pracující na farmě, v pozadí hora Mt. Williamson, Manzanar Relocation Center, Kalifornie[91]

Zkouška mažoretek, Florence Kuwata, Manzanar Relocation Center, 1943[92]

Když Edward Steichen na počátku roku 1942 formoval svou fotografickou jednotku Naval Aviation Photographic Unit, tak požádal Ansela Adamse, jestli by nechtěl vést temnou komoru a laboratoř ve Washingtonu.[93] Přibližně v únoru 1942 se Steichen Adamse zeptal, zda by nechtěl do společnosti vstoupit.[93] Adams souhlasil pod dvěma podmínkami: Chtěl získat hodnost důstojníka a pracovat až od 1. července.[94] Steichen však chtěl dát skupinu dohromady co možná nejrychleji, a proto místo Adamse vybral jiné fotografy, kteří byli připraveni nastoupit již od začátku dubna.[94]

Adams byl zarmoucen internací Američanů japonského původu, který nastal po útoku na Pearl Harbor. Požádal o povolení k návštěvě internačního tábora Manzanar v Owens Valley u hory Mount Williamson. Výsledná fotoesej se poprvé objevila v Muzeu moderního umění a později vyšla jako Born Free and Equal: The Story of Loyal Japanese-Americans. Vydání této knihy „se setkalo se zneklidňujícím odporem a bylo odmítnuto jako neloajální.“[95] Tato práce byla stylisticky a filozoficky významným odchodem od předchozí práce, díky které je Adams známý.[96] Pracoval pro společnost War Relocation Authority, což byl orgán odpovědný za internaci a stěhování japonských Američanů během druhé světové války. Portrétoval japonské Američany a Japonce v několika stálých táborech po Americe. Přispěl také k válečnému úsilí tím, že zrealizoval mnoho fotografických úkolů pro armádu, včetně výroby tisků tajných japonských instalací na Aleutských ostrovech.[97]

Od roku 1943 měl Adams na střeše svého automobilu kombi namontovanou fotografickou platformu, která mu umožnila lepší výhled na bezprostřední popředí a lepší úhel pro rozsáhlé pozadí. Používal různé značky od prostorných limuzín De Soto, přes sentimentální Ford Woodies až po Chevrolety kombi.[98] Od té doby většinu svých krajinářských fotografií pořídil ze střechy auta a už ne v rámci drsné vrcholové turistiky jako v dřívějších dobách. V té době mu bylo 41 let.[99]

Adams během své kariéry třikrát získal Guggenheimovo stipendium, poprvé v roce 1946 na fotografování národního parku.[100] Tato série fotografií obsahovala nezapomenutelné obrazy gejzíru Old Faithful, hory Grand Teton nebo Mount McKinley. V té době existovalo 28 národních parků a Adams fotografoval 27 z nich, chybí pouze národní park Everglades na Floridě.

V roce 1945 byl Adams požádán, zda by na San Francisco Art Institute nevytvořil první oddělení výtvarné fotografie. Adams pozval jako hlavního lektora Minora Whitea a jako hostující přednášející Dorothu Langeovou, Imogen Cunninghamovou a Edwarda Westona.[101][102] Oddělení fotografie vystudovalo mnoho pozoruhodných fotografů jako například Philip Hyde, Benjamen Chinn nebo William Heick.[103]

V roce 1952 byl Adams jedním ze zakladatelů časopisu Aperture, který byl zamýšlen jako seriózní fotografický magazín věnovaný nejlepším praktickým záležitostem a nejnovějším inovacím. Adams také přispíval do Arizona Highways cestopisného časopisu bohatého na fotografie. Jeho článek Mission San Xavier del Bac, s textem jeho dlouholeté přítelkyně Nancy Newhallové, byl rozšířen do rozsahu knihy vydané v roce 1954. Toto byla první jejich první spolupráce a další měly následovat.[75]

V červnu 1955, Adams zahájil své každoroční semináře v Yosemite. Pokračoval do roku 1981 a přilákal za tu dobu tisíce studentů.[104] Pokračoval s komerčními zakázkami po dalších dvacet roků a se stal konzultantem s měsíční smlouvou pro Polaroid Corporation, kterou založil jeho dobrý přítel Edwin Land.[105] Adams udělal tisíce fotografií s produkty Polaroid, El Capitan, Winter, Sunrise (1968) byla například jedna z těch významnějších. Během posledních dvaceti let svého života, používal střední formát 6x6 cm Hasselblad, se kterým pořídil snímek Moon and Half Dome (1960).[106]

V roce 1963 Adams publikoval své třetí portfolio What Majestic Word a věnoval jej vzpomínce na svého přítele ze Sierra Clubu Russellovi Varianovi,[107] spoluvynálezci klystronu, který zemřel v roce 1959. Název knihy byl převzat z básně Sand Dunes od Johna Variana, Russellova otce,[108] a patnáct fotografií bylo doprovázeno spisy Johna a Russella Variana. Russellova vdova Dorothy napsala předmluvu, ve které vysvětlila, že fotografie byly vybrány tak, aby sloužily jako interpretace postavy Russella Variana.[107]

Church, Taos Pueblo National Historic Landmark, Nové Mexiko, 1942

Adams zemřel na kardiovaskulární onemocnění 22. dubna 1984 na jednotce intenzivní péče v nemocnici Community Hospital of the Monterey Peninsula v Monterey v Kalifornii ve věku 82 let. Byl obklopen svou manželkou, dětmi Michaelem a Annou a pěti vnoučaty.[120]

Vydavatelská práva pro většinu Adamsových fotografií jsou spravována agenturou The Ansel Adams Publishing Rights Trust. Archiv Adamsovy práce je umístěn v Centru kreativní fotografie na University of Arizona v Tucsonu a v Art Institute of Chicago v Illinois.[121] V aukci se prodalo mnoho děl umělce, dne 17. října 2006 se fotografie Moonrise, Hernandez, New Mexico prodala v aukční síni Sotheby’s za 609 600 amerických dolarů; o 4 roky později byla jeho fotografie Clearing Winter Storm, Yosemite National Park vydražena za 722 500 amerických dolarů.[122] To je nejvyšší cena, kterou kdy zaplatili za originální fotografii Ansela Adamse.[123]

John Szarkowski ve svém úvodu knihy Ansel Adams: Classic Images píše: „Láska, kterou Američané obětovali práci a osobě Ansela Adamse během jeho stáří, a že se od jeho smrti nadále vyjadřují s nezmenšeným nadšením, to je mimořádný fenomén, který je možná v porovnání s naší zemí v reakci na vizuálního umělce nesrovnatelný.“[124]

Stovky jeho snímků spadají do kategorie public domain a jsou k dispozici na úložišti obrázků Wikimedia Commons.

The Tetons and the Snake River, 1942[47]

Romantičtí krajinomalíři Albert Bierstadt a Thomas Moran zobrazovali Grand Canyon a Yosemity během 19. století, následováni fotografy Carletonem Watkinsem, Eadweardem Muybridgem nebo Georgem Fiskem.[37] Adamsovo dílo se od nich odlišuje jeho zájmem o přechodné a pomíjivé.[33] Fotografoval v různých časech dne a roku, zachycující měnící se světlo a atmosféru krajiny.[52][125][126] Jeho velkolepé, velmi detailní obrazy vznikly v jeho zájmu o přirozené prostředí.[52] Jeho černobílé fotografie nebyly čistými dokumenty, ale odrážely vznešený zážitek přírody jako duchovního místa.[17] S narůstající degradací životního prostředí na Západě během 20. století, jeho fotografie ukazují závazek k zachování divoké přírody.[125]

Umělecký kritik John Szarkowski napsal: „Ansel Adams se více než kdokoliv před ním díval, aby viděl specifické kvality světla, které dopadalo na konkrétní místo v určitém okamžiku. Pro Adamse není přirozená krajina pevnou sochou, ale nehmotným obrazem, který se proměňuje jako světlo, které se neustále střídá. Tato citlivost pro specifičnost světla byl motivem, který nutil Adamse, aby vyvinul svou legendární fotografickou techniku.“[127]

V roce 1955 Edward Steichen vybral Adamsovu fotografii Mount Williamson pro světovou putovní výstavu Muzea moderního umění Lidská rodina,[128] kterou vidělo devět milionů návštěvníků. Fotografie se svým rozměrem 3x3,6 metru stala největším tiskem na výstavě, prezentována od podlahy ke stropu v prominentním místě jako pozadí k části Vztahy,[129] jako připomínka zásadní závislosti lidstva na půdě. Nicméně, i přes nápadné a prominentní umístění Adams vyjádřil nespokojenost s „hrubým“ zvětšením a „ubohou“ kvalitou tisku.[130]

Adams byl realistický ohledně rozvoje země a následných ztrátách habitatu, obhajoval vyvážený růst, ale byl znepokojen pustošením „pokroku“. Řekl:

„Všichni víme o tragédii dustbowls, krutých neodpustitelných erozích půdy, vylovení ryb a zvěře a zmenšování vzácných lesů. A víme, že takové se dotknou ducha lidí... Divočina je zatlačena zpět, člověk je všude, a samota, tak důležitá pro jednotlivce, není téměř nikde.“[131]

V roce 1932 Adams pomáhal založit anti‐piktorialistickou Skupinu f/64, což bylo volné a relativně krátce trvající sdružení podobně smýšlejících „přímých“ nebo „čistých“ fotografů na západním pobřeží, jehož členy byli například Edward Weston nebo Imogen Cunninghamová. Modernistická skupina upřednostňovala vysokou ostrost – f/64 je nastavení velmi malé clony, které na velkoformátových kamerách poskytuje velkou hloubku ostrosti – kontaktní tisk, přesně exponované obrazy přírodních forem nebo nalezených objektů a využití celého tonálního rozsahu fotografie.[17][33][52][132][133]

Adams pro skupinu napsal manifest publikovaný na jejich výstavě v De Young Muzeu:

Skupina f/64 se omezuje u svých členů a vystavujících hostů na ty fotografy, kteří se snaží pojmout fotografii jednoduchou a přímou formou s použitím čistých fotografických metod. Skupina nebude nikdy prezentovat práce, které neodpovídají standardu čisté fotografie.

Čistou fotografií je myšlena fotografie, která si od žádné jiné umělecké formy nepůjčuje technické, tvůrčí ani myšlenkové postupy.

Na druhé straně práce piktorialistů ukazuje oddanost principům umění, které jsou přímo příbuzné malbě a grafickému vyjádření.

Členové Skupiny f/64 věří, že fotografování jako umělecká forma zůstane vždy nezávislá na ideologických konvencích umění a estetiky a bude se rozvíjet svým nezávislým způsobem.[134]

Škola f/64 se setkala s odporem od piktorialistů, zvláště od Williama Mortensena, který nazval jejich práci „tvrdou a křehkou”.[135][136] Adamsovi se nelíbilo dílo Mortensena ani jeho osoba, a odkazoval na něho jako na „Antikrista“. Puristé se přátelili s prominentními historiky a jejich vliv vedl k vyloučení Mortensena z historie fotografie.[136][137]

Adams později rozvinul tento puristický přístup do techniky zonálního systému.[133]

Evening, McDonald Lake, Glacier National Park, 1942[138]

Když v letech 1939–1940 Adams a portrétní fotograf Fred Archer vyučovali na Art Center School v Los Angeles, vyvinuli systém pro správu fotografického procesu nazvaný zonální systém.[139][140] Byl založen na senzitometrii, měření citlivosti fotografických materiálů. Tato měření určovalo vztah mezi dobou expozice a výslednou hustotou na negativu. Zonální systém poskytuje kalibrovanou stupnici jasu v zónách, od zóny 0 (černá) přes odstíny šedé až po zónu X (bílá). Fotograf může provádět světelné odečty klíčových prvků ve scéně a pomocí systému zón určit, jak musí být film exponován a vyvolán tak, aby bylo dosaženo požadovaných světel nebo stínů.[141] Zonální systém byl sice vytvořen pro černobílý deskový film, ale je také použitelný pro svitkový film, a to jak černobílý, tak barevný, negativní a inverzní a také v digitální fotografii.[142]

V roce 1940, s důvěrníkem Davidem H. McAlpinem a kurátorem Beaumontem Newhallem, Adams pomohl založit fotografické oddělení Muzea moderního umění v New Yorku.[133] MoMA bylo první významné americké umělecké muzeum s vlastním oddělením fotografie.[143][134] Adams působil jako McAlpinův a Newhallův hlavní poradce,[144] a Peter Galassi hlavní kurátor oddělení v pozdějších letech řekl, že „Adamsova oddanost a nekonečná energie byly životně důležité pro vytvoření oddělení a jeho programů v jeho raných letech.”[145] Pro ty, kteří hledali institucionální uznání fotografie, bylo založení oddělení důležitým momentem, který označil médium za rovné malbě a sochařství.[146]

Dne 31. prosince 1940 zahájilo oddělení svou první výstavu Sixty Photographs: A Survey of Camera Esthetics,[147] která se podobala velkým výstavám, které Adams a Newhall dělali dříve nezávisle.[148] Výstava považovala za hlavní princip estetickou kvalitu,[146] filosofie, která byla v rozporu s filozofií mnoha spisovatelů a kritiků, kteří argumentovali tím, že by mělo být více zastoupeno jazykové využití média jako prostředku komunikace.[149] Fotograf Ralph Steiner, který napsal článek pro PM, kde si stěžoval „na celém tom [MoMA] se zdá, že fotografii považuje spíše za měkkou hudbu než za jazz u večeře s biftekem.”[150] Tom Maloney, vydavatel magazínu U.S. Camera napsal, že výstava byla „velmi volná, velmi nedotčená, velmi malá, velmi ultra.”[151] Podle Newhalla měla výstava představit uměleckou dokonalost a „nedefinovat, ale navrhovat možnosti fotografického vidění.“[147]

Adams byl známý většinou svými výrazně tištěnými velkoformátovými černobílými fotografiemi, ale hodně také pracoval s barvou.[162] Nicméně upřednostňoval černobílou fotografii, o které věděl, že může ovlivnit větší rozsah sytých, výrazných tónů a cítil se omezený tuhostí barevného procesu.[163] Většina jeho práce s barvami byla realizována na pracovních povinnostech, nepovažoval svou práci s barvou za důležitou nebo expresivní, ba dokonce posmrtné používání jeho barevných prací výslovně zakazoval.

• Monolith, The Face of Half Dome, Národní park Yosemite, 1927.
• Rose and Driftwood, San Francisco, Kalifornie, 1932.
• Georgia O'Keeffe and Orville Cox, Canyon de Chelly National Monument, 1937.
• Clearing Winter Storm, Národní park Yosemite, 1940.[123]
• Moon and Half Dome, Národní park Yosemite, Kalifornie, 1960.
• Moonrise, Hernandez, New Mexico, 1941.
• Winter Sunrise, Sierra Nevada, z Lone Pine, Kalifornie, 1944.
• Aspens, Northern New Mexico, 1958.
• El Capitan, Winter Sunrise, 1968.

• NEWHALL, Nancy Wynne; SIERRA CLUB. Ansel Adams. San Francisco: Sierra Club, 1964.
• ADAMS, Ansel; ALINDER, Mary Street, 1985. Ansel Adams, an Autobiography. Boston: Little, Brown. Dostupné online. ISBN 978-0-8212-1596-8.
• ALINDER, Mary; STILLMAN, Andrea; ADAMS, Ansel; STEGNER, Wallace, 1988. Ansel Adams: Letters and Images 1916–1984. Boston: Little, Brown. Dostupné online. ISBN 978-0-8212-1691-0.
• ALINDER, Mary Street, 1996. Ansel Adams: A Biography. New York: Henry Holt and Company. Dostupné online. ISBN 978-0-8050-4116-3.
• SPAULDING, Jonathan. Ansel Adams and the American landscape : a biography. [s.l.]: University of California Press, 1998. ISBN 9780520216631.
• SZARKOWSKI, John; ADAMS, Ansel; SAN FRANCISCO MUSEUM OF MODERN ART. Ansel Adams at 100. Boston: Little, Brown and Co., 2001. ISBN 978-0-8212-2515-8.
• HAMMOND, Anne; ADAMS, Ansel, 2002. Ansel Adams: divine performance. [s.l.]: Yale University Press. Dostupné online. ISBN 978-0-300-09241-7.
• LYNES, Barbara Buhler; PHILLIPS, Sandra S; WOODWARD, Richard B; GEORGIA O'KEEFFE MUSEUM. Georgia O'Keeffe and Ansel Adams: natural affinities. New York: Little, Brown, and Co., 2008. ISBN 978-0-316-11832-3.
• O'Toole, Erin (2010). No Democracy in Quality: Ansel Adams, Beaumont and Nancy Newhall, and the Founding of the Department of Photographs at the Museum of Modern Art (PhD). University of Arizona. 3402933. No democracy in quality – náhled dokumentu

• ADAMS, Ansel; NEWHALL, Nancy; BROWER, David; SIERRA CLUB. This is the American earth. San Francisco: Sierra Club, 1960. Dostupné online.
• ADAMS, Ansel; SIERRA CLUB; GRABHORN PRESS. Portfolio three: Yosemite Valley. Sixteen original photographic prints by Ansel Adams.. San Francisco: Sierra Club, 1960.
• SUTTON, Ann; SUTTON, Myron; ADAMS, Ansel. The American West; a natural history. New York: Random House, 1969.
• ADAMS, Ansel; STEGNER, Wallace; CHILDS, Betty; WILSON, Adrian. Ansel Adams: images 1923-1974. [s.l.]: [s.n.], 1974. ISBN 978-0-8212-0600-3.
• ADAMS, Ansel; POWELL, Lawrence Clark. Photographs of the Southwest: selected photographs made from 1928 to 1968 in Arizona, California, Colorado, New Mexico, Texas, and Utah, with a statement by the photographer. [s.l.]: [s.n.], 1976. ISBN 978-0-8212-0699-7.
• ADAMS, Ansel; SZARKOWSKI, John; HILL, Tim. The portfolios of Ansel Adams. [s.l.]: [s.n.], 1977. Dostupné online. ISBN 978-0-8212-0723-9.
• ADAMS, Ansel; BROOKS, Paul; SZARKOWSKI, John; MUSEUM OF MODERN ART (NEW YORK, N.Y.). Yosemite and the range of light. [s.l.]: [s.n.], 1979. ISBN 978-0-87070-649-3.
• ALINDER, James; SZARKOWSKI, John; ADAMS, Ansel. Ansel Adams: classic images. Boston: Little, Brown, 1986. Dostupné online. ISBN 978-0-8212-1629-3.
• ARMOR, John; WRIGHT, Peter; HERSEY, John; ADAMS, Ansel. Manzanar = 林子園. New York, N.Y.: Times Books, 1988. Dostupné online. ISBN 978-0-8129-1727-7.
• ADAMS, Ansel; STILLMAN, Andrea Gray. The American wilderness. [s.l.]: [s.n.], 1990. ISBN 978-0-8212-1799-3.
• ADAMS, Ansel; PRITZKER, Barry. Ansel Adams. New York: Crescent Books, 1991. Dostupné online. ISBN 978-0-517-06034-6.
• ADAMS, Ansel; STILLMAN, Andrea Gray; TURNAGE, William A. Our national parks. [s.l.]: [s.n.], 1992. Dostupné online. ISBN 978-0-8212-1910-2.
• ADAMS, Ansel; CALLAHAN, Harry M; SCHAEFER, John Paul; STILLMAN, Andrea Gray. Ansel Adams in color. Boston: Little, Brown, 1993. Dostupné online. ISBN 978-0-8212-1980-5.
• ADAMS, Ansel; STILLMAN, Andrea Gray; SZARKOWSKI, John. Yosemite and the High Sierra. Boston; New York; Toronto: Little, Brown and Company, 1994. ISBN 978-0-8212-2134-1.
• ADAMS, Ansel; UNITED STATES NATIONAL PARK SERVICE. Ansel Adams: the National Park Service photographs. [s.l.]: [s.n.], 1995. ISBN 978-0-89660-056-0.
• CASTLEBERRY, May; SANDWEISS, Martha A; CHÁVEZ, John; WHITNEY MUSEUM OF AMERICAN ART. Perpetual mirage: photographic narratives of the desert West. [s.l.]: [s.n.], 1996. Dostupné online. ISBN 978-0-87427-100-3.
• ADAMS, Ansel; STILLMAN, Andrea Gray. Ansel Adams: 400 photographs. New York: Little, Brown, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-316-11772-2.
• ADAMS, Ansel; STILLMAN, Andrea Gray; WOODWARD, Richard. Ansel Adams in the national parks: photographs from America's wild places. New York: Little, Brown and Co., 2010. ISBN 978-0-316-07846-7.
• ADAMS, Ansel; NEWHALL, Nancy; UNIVERSITY OF CALIFORNIA PRESS. Fiat lux: the University of California. Berkeley: University of California Press, 2012.

• ADAMS, Ansel. Basic photo.. New York: Morgan and Lester, 1948. Dostupné online.
• ADAMS, Ansel. The negative: exposure and development. New York; London: Morgan and Lester ; The Fountain Press, 1948.
• ADAMS, Ansel. The print: contact printing and enlarging. Boston: New York Graphic Society, 1950. Dostupné online. ISBN 978-0-8212-0718-5.
• ADAMS, Ansel. Camera and lens: the creative approach : studio, laboratory, and operation. [s.l.]: [s.n.], 1970. Dostupné online. ISBN 978-0-87100-056-9.
• ADAMS, Ansel. Natural Light Photography.. [s.l.]: Little, Brown & Co., for New York Graphic Society, 1977. ISBN 978-0-8212-0719-2.
• ADAMS, Ansel; BAKER, Robert. Polaroid Land photography. Boston: New York Graphic Society, 1978. Dostupné online. ISBN 978-0-8212-0729-1.
• ADAMS, Ansel; BAKER, Robert. The camera. Boston: Little, Brown, 1980. Dostupné online. ISBN 978-0-8212-1092-5.
• ADAMS, Ansel; BAKER, Robert. The negative. Boston: New York Graphic Society, 1981. Dostupné online. ISBN 978-0-8212-1131-1.
• ADAMS, Ansel; BAKER, Robert. The print. Boston: Little, Brown, 1983. Dostupné online. ISBN 978-0-8212-1526-5.
• ADAMS, Ansel. Examples: the making of 40 photographs. [s.l.]: [s.n.], 1983. Dostupné online. ISBN 978-0-8212-1551-7.
• SCHAEFER, John Paul; ADAMS, Ansel. An Ansel Adams guide: basic techniques of photography. Boston: Little, Brown, 1992. Dostupné online. ISBN 978-0-8212-1882-2.

• DUNLAP, Julie; MAGUIRE, Kerry. Eye on the wild: a story about Ansel Adams. Minneapolis: Carolrhoda Books, 1995. Dostupné online. ISBN 978-0-585-32289-6.
• GHERMAN, Beverly. Ansel Adams: America's photographer ; a biography for young people. Boston: Little, Brown and Company, 2002. Dostupné online. ISBN 978-0-316-82445-3.
• JENSON-ELLIOTT, Cynthia L; HALE, Christy. Antsy Ansel: Ansel Adams, a life in nature. [s.l.]: [s.n.], 2016. ISBN 978-1-62779-082-6.

• Huszar, John (Producer and Director); Gray, Andrea (Producer) (1986). Ansel Adams, photographer. Beverly Hills, CA: Pacific Arts Video.
• Burns, Ric (Producer and Director); Ness, Marilyn (Producer) (2002). Ansel Adams : a documentary film. American Experience. Alexandria, VA?: PBS DVD Video : Distributed by PBS Home Video. ISBN 978-0-7806-3939-3.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ansel Adams na Wikimedia Commons
• History of Ansel Adams Archivováno 4. 11. 2006 na Wayback Machine Životopis a fotografie Ansela Adamse
• PBS Documentary: Ansel Adams Archivováno 20. 2. 2017 na Wayback Machine Přepis dialogů z filmu Rica Burnse Ansel Adams (2002)
• Official Site of Ansel Adams Ansel Adams, galerie
• Ansel Adams Memorial Grove Archivováno 20. 1. 2019 na Wayback Machine A restoration and preservation project of Ansel Adams in San Francisco
• American Memory – Ansel Adams „Suffering Under a Great Injustice“ Ansel Adams's Photographs of Japanese-American Internment at Manzanar From the American Memory Collection of the Library of Congress.
• Records of the National Park Service – Ansel Adams Photographs 226 fotografií ve vysokém rozlišení z National Archives Still Picture Branch
• Picturing the Century – Ansel Adams Výběr z fotografií National Archives
• All Ansel Adams Images Online Center for Creative Photography (CCP) CCP at the University of Arizona has released a digital catalog of all Adams's images.