Edward Steichen

Edward Steichen se narodil jako Éduard Jean Steichen 27. března 1879 v Bivange (Béiweng) v Lucembursku jako syn Jeana-Pierra Steichena a Marie Kempové Steichenové.[1] Jean-Pierre Steichen poprvé imigroval do Spojených států v roce 1880.[1] Marie Steichenová přicestovala s malým Éduardem o rok později, jakmile se Jean-Pierre usadil v Chicagu.[2] Když bylo v roce 1889 Éduardovi deset let, rodina se společně s jeho mladší sestrou Lilianou přestěhovala do Milwaukee ve Wisconsinu.[3]

V roce 1894 ve svých patnácti letech Steichen začal studovat chlapeckou katolickou střední školu Pio Nono College, na které se začal projevovat jeho výtvarný talent a obzvláště velkým příslibem byly jeho vydařené kresby.[4] Opustil střední školu a začal čtyřletý učňovský obor litografie u americké výtvarné společnosti American Fine Art Company of Milwaukee.[5] Po několika lekcích skicování a kreslení se začal sám učit malovat.[6] Při cestě do školy chodil kolem fotogrfického obchodu, který často navštěvoval, až si v roce 1895 koupil svou první fotografickou kameru detektivní box Kodak z druhé ruky.[7] Steichen a jeho přátelé, kteří se také zajímali o kresbu a fotografii, spojili své finanční prostředky, pronajali si malou místnost v kancelářské budově Milwaukee a svůj spolek pojmenovali Milwaukee Art Students League.[8] Skupina si pronajímala Richarda Lorenze nebo malíře Roberta Schadeho na příležitostné přednášky.[5] Kromě Milwaukee studoval Steichen výtvarné umění v Londýně a v Paříži, kde se stýkal s uměleckou avantgardou. Stejně jako fotografie ho lákalo i malířství, pro fotografii se definitivně rozhodl až po 1. světové válce.

Steichen byl naturalizován jako americký občan v roce 1900 a úřední dokumenty podepsal jako Edward J. Steichen; nicméně své rodné jméno Éduard pužíval až do konce první světové války.[9]

Steichen se oženil s Clarou Smithovou v roce 1903. Spolu měli dvě dcery, Katherinu a Mary Calderone. V roce 1914 Clara obvinila svého manžela, že měl poměr s umělkyní Marion H. Beckettovou, která s nimi pobývala ve Francii. Steichenovi opustili Francii těsně před napadajícími německými vojsky. V roce 1915 se Clara Steichenová vrátila do Francie se svou dcerou Kate, která navzdory válce zůstala ve svém domě v Marne. Steichen se vrátil do Francie s fotografickou divizí amerického armádního signálního sboru v roce 1917, načež se Clara vrátila do Spojených států. V roce 1919 Clara Steichenová žalovala o 200 tisíc dolarů Marion Beckettovou kvůli nevěře s manželem, ale nedokázala u soudu prokázat své nároky.[10][11] Clara a Eduard Steichenovi se nakonec v roce 1922 rozvedli. Steichen se v roce 1923 oženil s Danou Desboro Gloverovou, která zemřela na leukémii v roce 1957. V roce 1960, ve svých osmdesáti letech si Steichen vzal sedmadvacetiletou Joannu Taubovou a zůstal jí oddaný až do své smrti dva dny před svými 94. narozeninami. Joanna Steichenová zemřela 24. července 2010 v Montauku ve státě New York, ve svých 77. letech.[12]

Flatiron Building, 1904

Clarence Hudson White se domníval, že by se Steichen a Stieglitz měli sejít. Sepsal pro Steichena úvodní dopis a v roce 1900 se Steichen setkal s Alfredem Stieglitzem v New Yorku. Steichen v té době cestoval ze svého domova v Milwaukee do Paříže.[13] Na tomto prvním setkání Stieglitz chválil Steichenovo pozadí v malbě a koupil tři Steichenovy fotografické tisky.[14] V roce 1902, když Stieglitz formoval časopis Camera Work, požádal Steichena aby pro magazín navrhl logo s originálním typem písma.[15] Steichen byl nejčastěji publikovaným fotografem v časopisu.

V roce 1904 začal Steichen experimentovat s barevnou fotografií. Byl jedním z prvních lidí ve Spojených státech, kdo začal používat proces Autochrome Lumière. V roce 1905 Stieglitz a Steichen založili v New Yorku Little Galleries of the Photo-Secession, která se nakonec stala známá jako Galerie 291 podle svého čísla popisného. Připravovali soubory moderního evropského umění, představili některé z prvních amerických výstav Henri Matisse, Augusta Rodina, Paula Cézannea, Pabla Picassa nebo Constantina Brâncușiho. Oba významně ovlivnili pohled na moderní umění ve Spojených státech. Kromě toho se přátelil s fotografem českého původu Drahomírem Josefem Růžičkou.[16]

V roce 1911 byl Steichen vyzván Lucienem Vogelem, vydavatelem magazínů Jardin des Modes a La Gazette du Bon Ton, jestli by nepodpořil módu jako výtvarné umění pomocí fotografie.[17] Steichen pořídil fotografie šatů navržených módním návrhářem Paulem Poiretem[17], které byly publikovány v dubnovém vydání časopisu Art et Décoration .[17] Podle Jesseho Alexandra se to „... považuje za vůbec první pořízení moderní módní fotografie. Ve významu fotografovat oděvy takovým způsobem, aby snímky zprostředkovaly jejich fyzickou kvalitu a zdůraznily jejich formální vzhled, na rozdíl od pouhého znázornění objektu.“[18]

Během první světové války sloužil v americké armádě a velel významným jednotkám přispívajícím k válečné fotografii. Po první světové válce, během které velel fotografické divizi American Expeditionary Forces, se vrátil k přímé fotografii a postupně přešel k módní fotografii. V období mezi světovými válkami pracoval zejména pro časopisy Vogue a Vanity Fair, věnoval se módě a portrétům slavných osobností (Greta Garbo, Winston Churchill, Charles Chaplin). Steichenova fotografie herečky Grety Garbo z roku 1928 je označována jako jeden z jejích nejcharakterističtějších portrétů.

V prvním období tvorby se věnoval široké paletě motivů v duchu secesní a symbolistické poetiky od krajin po portréty a výjevy ze společnosti. Po roce 1919 zdokonaloval techniku čisté fotografie, v tvorbě se projevily vlivy glamouru, nové věcnosti a konstruktivismu. V letech 1917 – 1919 stál v čele fotografického průzkumu americké armády ve Francii, ve stejné funkci pracoval i u námořnictva v Pacifiku.

Unavení muži relaxují na palubě lodi USS Lexington, 1943

V letech 1923 – 1938 měl v New Yorku studio pro reklamní a ilustrační fotografii.

Během druhé světové války vedl organizaci Naval Aviation Photographic Unit, což byla skupina válečných fotografů Námořnictva Spojených států amerických.[19][20] Námořnictvo založilo tuto skupinu na počátku roku 1942, krátce po vstupu USA do války, když Japonsko zaútočilo na Pearl Harbor, aby dokumentovalo a propagovalo svou činnost v oblasti letectví a nařídilo Steichenovi najmout ty nejtalentovanější fotografy. Útvar spadal pod velení kapitána Arthura Radforda a byl součástí námořního oddělení vzduchoplavectví.[21] Jeho válečný dokument The Fighting Lady v roce 1945 vyhrál Oscara za nejlepší dokument.

V letech 1947 až 1962 byl kurátorem fotografického oddělení Muzea moderního umění v New Yorku, přičemž mu asistovala Grace M. Mayerová. V průběhu čtrnácti let zde uspořádal 65 výstav. Největší z nich byla v roce 1955 Lidská rodina. Skládala se z více než pětseti fotografií zobrazující život, lásku a smrt. Byla představena ve čtyřiceti zemích a jak uvádí oficiální stránky lucemburského muzea v Clervaux ji navštívilo více než 9 milionů lidí. Steichenův švagr básník, spisovatel a historik Carl Sandburg napsal prolog do výstavního katalogu.[22] Výstava byla na Steichenovo přání věnována Lucemburskému velkovévodství a je nyní trvale umístěna ve městě Clervaux (lucembursky: Klierf) v severním Lucembursku.[23]

Jedno z prvních zveřejnění snímku Moonrise, Hernandez, New Mexico fotografa Ansela Adamse bylo v časopisu U.S. Camera Annual 1943, na základě Steichenova výběru, který pro magazín pracoval jako porotce.[24] Tento krok zajistil snímku Moonrise divácké publikum před jeho první výstavou v Museum of Modern Art v roce 1944.[25]

V roce 1962 Steichen oslovil Johna Szarkowskiho, aby se stal jeho nástupcem na postu ředitele fotografického oddělení v Muzeu moderního umění.

Dne 6. prosince 1963 Steichen získal ocenění Presidential Medal of Freedom od amerického prezidenta Lyndona B. Johnsona.

V roce 1970 Martin Boschet během letního festivalu Rencontres d'Arles představil večerní show Edward Steichen, photographe.

Steichen v roce 1928 zakoupil farmu, kterou pojmenoval Umpawaug a nacházela se poblíž West Reddingu v Connecticutu.[26] Zde žil až do své smrti 25. března 1973, dva dny před 94. narozeninami.[27] Po jeho smrti byla Steichenova farma předělána na park známý jako Topstone Park.[28] Ještě do roku 2018 byl Topstone Park každou sezónu otevřen.[29]

Edward Steichen: Měsíční svit na rybníku, gumotisk, 1904; fotografie byla v roce 2006 v aukci Sotheby's prodána za 2 928 000 dolarů[30]

Steichen pořídil fotografii Měsíční svit na rybníku v roce 1904 ve městě Mamaroneck ve státu New York, poblíž domova jeho přítele uměleckého kritika Charlese Caffina. Jsou na ní zobrazeny stromy a rybník s měsíčním svitem procházejícím mezi stromy a odrazem na rybníku. Fotografie patří k raným piktorialistickým dílům. Jedná se o jednu z prvních skutečně barevných fotografií vytvořených ušlechtilým gumotiskem, který do roku 1907 v podstatě neexistoval. Steichen vytvořil dojem barvy tak, že na papír ručně nanášel vrstvy arabské gumy citlivé na světlo.

Fotografie Měsíční svit na rybníku byla v únoru 2006 prodána za 2.928.000 amerických dolarů v aukci Sotheby's New York.[30] V seznamu nejdražších fotografií obsadilo toto dílo druhé místo ⁽²⁰⁰⁹⁾. Na světě existují jen tři známé kopie této fotografie a díky ručnímu nanášení gumové vrstvy je každý tisk unikátní. Dva tisky, které nebyly v aukci jsou v muzeální sbírce. Mimořádná prodejní cena tisku je zčásti způsobena jeho jedinečným charakterem a raritou.[31]

Jeho fotografie jsou také součástí sbírky Fotografis, která byla představena na začátku roku 2009 v Praze.[32] Celou řadu jeho děl má ve svých sbírkách Art Institute of Chicago, Chicago, Illinois, USA.[33]

Výstavy

Jeho poslední výstava Hořká léta mu přinesla slávu a ocenění Presidential medal of freedom, které mu bylo uděleno Johnem F. Kennedym.

Výstavu prvních barevných fotografií Edwarda Steichena uspořádalo muzeum moderního umění Mudam[34] v Lucemburku od 14. července 3. září 2007.[35]

• Edward Steichen: Lives in Photography, Galerie nationale du Jeu de Paume, Paříž, 2007.
• In High Fashion, 1923–1937. Móda a Glamour, Kunsthaus Zürich, 11. ledna až 30. března 2008.
• Život pro fotografii. Retrospektiva v Musée de l'Élysée v Lausanne, 18. ledna až 24. března 2008.
• In High Fashion, Kunstmuseum Wolfsburg, od 11. října 2008 do 4. ledna 2009.
• Stieglitz, Steichen, Strand, Metropolitan Museum of Art, New York City, od 10. listopadu 2010 do 10. dubna 2011.[36]
• New York Photography. Von Stieglitz bis Man Ray. Bucerius Kunst Forum, Hamburk, od 17. května do 2. září 2012.
• Stálá výstava v Národní bance, Lucemburk.

• 
  Landscape with avenue of trees, 1902
• 
  Experiment v tříbarevné fotografii, 1906
• 
  Pastorále, 1904
• 
  Fotografie sochy Augusta Rodina spisovatele Honoré de Balzaca, 1911
• 
  Rodin en ‘le penseur’, 1911
• 
  Brancusiho studio, 1920
• 
  Isadora Duncan in the Parthenon, Athens, 1921
• 
  Wind fire, 1921, Isadora Duncan
• 
  Constantin Brâncuși, 1922
• 
  Auguste Rodin, 1902
• 
  Autoportrét, Camera Work č. 2, 1903
• 
  John Pierpont Morgan, 1903
• 
  Mary Nolan, 1929
• 
  Rita de Acosta Lydig, 1905
• 
  Letecké záběry zničeného města Vaux, 1918
• 
  Diskuse pilotů, USS Lexington, říjen 1943
• 
  Start válečného letounu, listopad 1943
• 
  Radost po sestřelení 17 japonských letounů, listopad 1943