Anna Jungwirthová

Pocházela z dělnické rodiny.[3] Navzdory těžkým podmínkám[3] vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a od roku 1925 byla středoškolskou učitelkou. Působila v Poličce, Lounech, Slaném a Praze.[2]

Od roku 1920 byla členkou vysokoškolské organizace sociální demokracie. V letech 1923–1925 byla členkou vedení Ústředního svazu československého studentstva. V letech 1924–1925 zastával též funkci předsedkyně Spolku filosofů a přírodovědců.[2] Angažovala se ve stranických ženských organizacích.[3] V parlamentních volbách roku 1935 neúspěšně kandidovala za sociální demokracii do Národního shromáždění ve volebním obvodu Louny.[2] Za druhé republiky se podílela na vzniku nově ustavené Národní strany práce a byla v prosinci 138 zvolena jedním ze čtyř místopředsedů této formace.[4] V květnu 1945 se stala jedním z místopředsedů sociální demokracie.[5]

V letech 1945-1946 byla poslankyní ČSSD v Prozatímním Národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1946 se za sociální demokraty stala poslankyní Ústavodárného Národního shromáždění. Během únorového převratu v roce 1948 patřila k frakci loajální vůči KSČ, která v sociálně demokratické straně převzala moc. Ve volbách do Národního shromáždění roku 1948 byla zvolena poslankyní Národního shromáždění za sociální demokraty ve volebním kraji Praha-venkov. V červnu 1948 po splynutí ČSSD a KSČ přešla do poslaneckého klubu komunistů. V Národním shromáždění setrvala své smrti v září 1954.[6][7][8]

Po sloučení sociální demokracie a komunistů byla 27. června 1948 kooptována do Ústředního výboru Komunistické strany Československa.[9] Byla aktivní v Československém svazu žen, později ve Výboru československých žen.[3] Zemřela v září 1954 ve státním sanatoriu v Praze po dlouhé a těžké nemoci.[3]