Anglická slovesa

Infinitiv je základní tvar sloves (lemma), který se uvádí ve slovnících. Ve větě se před něj zpravidla klade infinitivní částice to, například:

• To be, or not to be? – Být, či nebýt?
• I want to be – chci být

Po způsobových a některých dalších slovesech se však infinitivní částice nepoužívá:

• I can be – mohu být

Infinitiv se často používá namísto vedlejších vět:

• I want you to know that… – Chci, abys věděl, že…
• They came to see us. – Přišli nás naštívit (aby nás navštívili).
• We stayed at home to watch TV. – Zůstali jsme doma, abychom se dívali na televizi.

Kromě prostého infinitivu existuje také minulý infinitiv, tvar složený z pomocného slovesa to have (mít) a trpného příčestí. Používá se k vyjádření předčasnosti (minulosti) děje:

• She was unhappy to have spoiled the meal. – Byla nešťastná z toho, že to jídlo zkazila.
• Who could have done it? – Kdo to jen mohl udělat?

Příčestí trpné (nebo též minulé) je slovesný tvar, který slouží k tvoření trpného rodu (ve spojení s tvary pomocného slovesa to be) a tzv. perfektních časů (ve spojení s tvary pomocného slovesa to have). Kromě toho může fungovat i jako přídavné jméno, např. spoken languages (mluvené jazyky).

U většiny sloves se toto příčestí tvoří pravidelně připojením koncovky -ed k infinitivu a je shodné tvarem prostého minulého času. Toto zakončení se čte:

• [-d] – pokud ve výslovnosti předchází samohláska nebo znělá souhláska, např. played [pleɪ̯d] (hraný);
• [-t] – pokud předchází neznělá souhláska, např. washed [wɒʃt] (umytý);
• [-ɪd] – pokud předchází [t] nebo [d], např. wanted [wɒntɪd] (chtěný).

Při tvoření příčestí pravidelně dochází k některým pravopisným změnám:

• Koncové -y, pokud se vyslovuje jako samohláska, se mění na -i: study (studovat) – studied.
• Němé -e na konci infinitivu se vypouští: like (mít rád) – liked.
• Kvůli zachování zavřenosti přízvučné slabiky se zdvojuje koncová souhláska, nejčastěji u jednoslabičných sloves, např. ship (nalodit) – shipped. V britské angličtině se zdvojuje koncové -l i u dvojslabičných sloves: travel (cestovat) – travelled.

Výše popsané zásady výslovnosti a tvoření platí i pro pravidelné tvary prostého minulého času.

U některých sloves se příčestí tvoří nepravidelně a může se lišit tvaru od minulého času, např. speak (mluvit) – spoke (mluvil) – spoken (mluvený).

Jedná se o tvary tvořené pravidelně přidáním koncovky -ing [-ɪŋ] k tvarům infinitivu, např. sleep (spát) – sleeping (spící), see (vidět) – seeing (vidící).

Tvoření je u všech sloves bez výjimky pravidelné, v určitých případech však nastávají pravopisné změny:

• Němé -e se vypouští, např. write (psát) – writing (píšící).
• Zdvojuje se koncová souhláska jednoslabičných sloves, např. get (dostat) – getting (dostávající).

Tyto tvary mají v anglických větách více uplatnění:

• Používají se k tvoření průběhových časů, např. I am reading (právě čtu, dosl. jsem čtoucí).
• Gerundium – tvar významově odpovídající zhruba českému přechodníku.[3] Často se používá místo vedlejších vět. Například: Going home, I did some shopping. (Když jsem šel domů, nakoupil jsem.) I don’t like you saying this. (Nemám rád, když to říkáš.) I heard her crying. (Slyšel jsem ji, jak pláče.) Having finnished the work, she went home. (Když tu práci udělala, šla domů.) I don’t like beeing bothered. (Nemám rád, když jsem obtěžován.)
• Podstatné jméno slovesné, např. writing (psaní), speaking (mluvení).

Přítomné časy vyjadřují děje probíhající v přítomnosti.

Tento čas má stejný tvar jako prostý infinitiv infinitiv. Výjimkou je tvar 3. osoby jednotného čísla, který přijímá (s výjimkou způsobových sloves) koncovku -s. Většina sloves tvoří tento tvar pravidelně, např. play (hrát) – plays (hraje). V určitých případech však nastávají pravopisné změny:

• Koncové -y, které se vyslovuje jako samohláska, se mění na -i, zakončení je -ies, např. study (studovat) – studies (studuje).
• U sloves zakončených -o se připojuje -es, např. go (chodit) – goes (chodit).
• U sloves zakončených vyslovovanou sykavkou se připojuje -es, které se vyslovuje [-ɪz], např. catch [kæt͡ʃ] (chytat) – catches [kæt͡ʃɪz] (chytá).

Tímto časem se vyjadřují přítomné děje, které trvají dlouhodobě nebo se opakují:

• I study medicine. – Studuji medicínu.
• I usually go there on Friday. – Obvykle tam chodím v pátek.
• She works hard every day. – Každý den tvrdě pracuje.

Tvoří se pomocí přítomných tvarů slovesa to be a přítomného příčestí. Vyjadřuje přítomné děje, které právě probíhají:

• I am going to school. – Právě jdu do školy.
• They are doing some shopping. – Právě nakupují.

Minulé časy vyjadřují děje, které proběhly (a skončily) v minulosti.

Sloveso read [ɹiːd] je nepravidelné. Minulý čas se píše stejně, ale vyslovuje se [ɹɛd].

Pravidelné sloveso want netvoří průběhové tvary.

Tento čas má zvláštní tvar, který se tvoří u pravidelných sloves koncovkou -ed podle stejných zásad jako příčestí trpné. U nepravidelných sloves se tvoří různě, nelze jej odvodit.

Tímto časem se vyjadřují děje, které proběhly jednorázově nebo se pravidelně opakovaly. Používá se často s určitým časovým údajem. Příklady:

• I came home at six. – Přišel jsem domů v šest.
• He studied pharmacy in Bratislava. – Studoval farmacii v Bratislavě.
• She opened the window. – Otevřela okno.

Tvoří se pomocí minulých tvarů slovesa to be a přítomného příčestí. Vyjadřuje děje, které probíhaly v určitém okamžiku nebo trvaly nějaký čas:

• When he came home, his wife was cooking some meal. – Když přišel domů, jeho žena zrovna vařila nějaké jídlo.
• We were living there for ten years. – Bydleli jsme tam deset let. (Ale už tam nebydlíme.)

Budoucí časy vyjadřují děje, které se uskuteční nebo proběhnou v budoucnosti. Jedná se o složené časy, které se tvoří pomocným slovesem will (často stahovaným jako ’ll) a infinitivem.

V 1. osobě je možné místo pomocného slovesa will použít shall. Tento tvar je však knižní.

Vyjadřuje děje, které se uskuteční jednorázově nebo opakovaně:

• I hope he’ll come in time. – Doufám, že přijde včas.
• They’ll do it on Friday. – Udělají to v pátek.

Vyjadřuje děje, které budou probíhat v nějakém budoucím okamžiku nebo budou trvat určitou dobu:

• This time tomorrow I will be taking my driving test. – Zítra touto dobou budu skládat zkoušku v autoškole.

Očekávání nebo záměr mluvčího v blízké budoucnosti lze také vyjádřit větnou konstrukcí: přítomný tvar slovesa to be + going to + infinitiv. Příklady:

• I am going to do my homework. – Budu dělat domácí úkol. Chystám se udělat domácí úkol.
• I’s going to rain. – Bude pršet. (Vypadá to na déšť.)

Tvar going to se hovorově často zkracuje na gonna, např. I’m gonna go. = I’m going to go. (Půjdu. Chystám se jít.)

Předpřítomné časy vyjadřují minulé děje, které mají svými důsledky nebo trváním přesah do přítomnosti. Podle okolností se do češtiny překládají buď minulým, nebo přítomným časem.

Jedná se o složené časy, které se tvoří přítomnými tvary pomocného slovesa to have (tj. have a ve 3. osobě jednotného čísla has; často se stahuje jako ’ve a ’s) a příčestím trpným.

Výslovnost nepravidelně tvořeného příčestí read je [rɹɛd].

Vyjadřuje děje, které se uskutečnily v nedávné minulosti a jejich důsledky trvají do přítomnosti. Často se používají s výrazy jako already (již), just (právě), since (od té doby) a podobně. Příklady:

• I’ve already done it. – Již jsem to udělal. (Doslova: Již to mám udělané.)
• It’s been ten years since it happened. – Je to již deset let, co se to stalo.
• I’ve just written the letter. – Právě jsem ten dopis napsal.
• He’s stopped smoking. – Přestal kouřit. (Patrně nedávno a stále nekouří.)

V americké angličtině se mnohdy používá prostý minulý čas místo předpřítomného.

Vyjadřuje děje, které začaly v minulosti a trvají i v současnosti:

• We’ve been living here for five years. – Bydlíme tady již pět let.

Předminulé časy vyjadřují děje, které proběhly nebo započaly před jiným minulým dějem. Do češtiny překládají minulým časem. Tyto časy se často používají ve větách s časovou sousledností.

Jedná se o složené časy, které se tvoří minulým tvarem pomocného slovesa to have (tj. had; často se stahuje jako ’d) a příčestím trpným.

Vyjadřuje děje, které se uskutečnily před jinými ději v minulosti. Příklady:

• When I came, they’d been already there. – Když jsem přišel, už tam byli.
• He said he’d bought a new car. – Říkal, že si koupil nové auto.
• She had written the letter when he asked her to do it. – Už měla ten dopis napsaný, když ji požádal, aby to udělala.
• I had prepared diner before they arrived. – Měla jsem již připravenou večeři, předtím než dorazili.

Vyjadřuje děje, které začaly začaly před jinými minulými ději a měly nějaké trvání:

• We had been living there for a few weeks before I met our neighbour for the first time. – Bydleli jsme tam již několik týdnů, než jsem poprvé potkal našeho souseda.
• The sun was shining, but the ground was very wet. It had been raining. – Slunce svítilo, ale půda byla velmi mokrá. Předtím pršelo.

Předbudoucí časy vyjadřují děje, které proběhnou nebo začnou před jiným budoucím dějem nebo okamžikem v budoucnosti. Tyto časy se používají poměrně zřídka.

Jedná se o složené časy, které se tvoří spojením pomocného slovesa will s minulým infinitivem, tj. will have + příčestí trpné.

Vyjadřuje děje, které se uskutečnily před jinými ději v minulosti. Příklady:

• I’ll have finished by tomorrow. – Do zítřka to dokončím. Zítra to budu mít hotové.
• I will have finished my English homework by the time my mother arrives. – Úkol z angličtiny budu mít hotový, než matka přijede.

Vyjadřuje trvání děje před nějakým okamžikem v budoucnosti:

• You will have been waiting for more than two hours when her plane finally arrives. – Budeš čekat víc než dvě hodiny, než její letadlo konečně přiletí.
• I’ll have been working here for ten years by May. – V květnu už tady budu pracovat deset let. V květnu to bude deset let, co tady pracuji.
• How long will you have been studying when you graduate? – Jak dlouho budeš studovat, až dokončíš školu?

• Rozkaz pro druhou osobu jednotného i množného čísla má stejný tvar jako infinitiv bez částice to. Používá se obvykle samotný tvar bez podmětu. Příklady:
• Go! – Jdi! Jděte!
• Do it now! – Udělej/udělejte to nyní!

Rozkaz pro jinou osobu se tvoří opisně pomocí slovesa to let (nechat):

• Let us (let’s) go! – Pojďme!
• Let him show children the car. – Ať dětem ukáže to auto.

Podmiňovací způsob má tvary pro přítomný a minulý čas. Tvoří se pomocným slovesem would (což je minulý čas slovesa will) a infinitivem. V přítomném kondicionálu je infinitiv prostý, v minulém kondicionálu infinitiv minulý, tj. would have + příčestí trpné. Would se často stahuje jako ’d.

Na rozdíl od češtiny, kde je použití minulého kondicionálu nepovinné, je v angličtině nutné minulý a přítomný kondicionál rozlišovat. Přítomným kondicionálem se vyjadřuje skutečnost, která by mohla nastat, zatímco minulý kondicionál se používá u skutečností, které mohly nastat v minulosti, ale nenastaly. V podmínkových souvětích se kondicionál používá pouze v hlavní větě. Ve vedlejší větě po spojce if (jestliže, pokud) je místo toho minulý nebo předminulý čas. Příklady:

• If I had enough money, I would travel around the world. – Kdybych měl dost peněz, cestoval bych kolem světa. (Nyní peníze nemám, ale pokud je někdy budu mít, budu cestovat.)
• If I had known that, I would have warned him. – Kdybych to byl věděl, byl bych ho varoval. (Ale nyní už ho varovat nemohu.)

Kondicionál se též často používá jako forma zdvořilé žádosti:

• Would you close the window, please? – Zavřel byste to okno, prosím?

Výše popsaný způsob tvoření otázky a záporu je možný pouze s použitím pomocného nebo způsobového slovesa. Nelze klást podmět nebo záporku not za plnovýznamové sloveso. Zvláštností angličtiny je, že ve tvarech, které neobsahují pomocné sloveso, tj. v přítomném a minulém čase prostém a v rozkazovacím způsobu (záporný rozkaz), se při tvoření otázky a záporu vyžaduje použití pomocného slovesa to do (dělat) – s tvary do/does v přítomném čase a did v minulém čase. Toto pomocné sloveso je pak následováno podmětem (v otázce) anebo záporkou not a teprve poté infinitivem plnovýznamového slovesa (bez to):

• Do you speak English? – Mluvíte anglicky? (dosl. Děláte vy mluvit anglicky?)
• I do not (don’t) speak German. – Nemluvím německy. (dosl. Já nedělám mluvit německy.)
• Does he study pharmacy? – Studuje farmacii?
• She does not (doesn’t) like shopping. – Nemá ráda nakupování. Nerada nakupuje.
• Did they help you? – Pomohli vám?
• He did not (didn’t) help me. – Nepomohl mi.
• Do not (Don’t) go there! – Nechoď tam!
• What do you know about it? – Co o tom víš?
• When did they come? – Kdy přišli?

Většina anglických sloves má pravidelné časování. Jako pravidelná se označují slabá slovesa, která v minulém čase a trpném příčestí přibírají koncovku -ed a nemění při tom kmenovou samohlásku. Oba tvary jsou u těchto sloves shodné, např. want (chtít) – wanted – wanted.

Jako nepravidelná se označují všechna ostatní slovesa. Jejich tvary v minulém čase a trpném příčestí nelze jednoduše odvodit jako u pravidelných sloves, ale je potřeba se je naučit zpaměti. U mnohých nepravidelných sloves se oba tvary liší, např. go (jít) – went – gone.

Podrobněji však lze nepravidelná slovesa rozdělit do několika skupin:

Slabá slovesa – mají dentální sufix (zpravidla -t) a zároveň mění kmenovou samohlásku (z historického pohledu jde o krácení), např. keep (držet) – kept – kept. Případně se mění i znělost souhlásky na konci kmene: leave (opustit) – left – left.

Silná slovesa – tvoří tvary minulého času a trpného příčestí změnou kmenové samohlásky. V minulém čase nepřibírají žádnou koncovku. Trpné příčestí je buď také bez koncovky, nebo přibírá koncovku -en (obdoba tvarů silných sloves v němčině). Oba tvary se u mnoha sloves liší, např. drive (řídit) – drove – driven, sing (zpívat) – sang – sung. Mohou však být shodné jako u slabých sloves: dig (kopat) – dug – dug. Některá slovesa mají tyto tvary shodné s infinitivem: put (položit) – put – put.

Mezi silná slovesa patří asi 200 jednoslabičných sloves, většinou však často používaných. Spolu se slovesy odvozenými předponou, která se obvykle časují stejně jako slovesa bez předpony, se běžně používá asi 800 takových sloves.

Smíšená slovesa – některé tvary tvoří pravidelně, jiné nepravidelně, případně jsou u nich možné pravidelné i nepravidelné tvary: melt (tát) – melted – melted/molten.

Kromě uvedených změn se některá silná i slabá slovesa vyznačují dalšími hláskovými či pravopisnými zvláštnostmi, např. buy (kupovat) – bought – bought.

Zcela nepravidelná slovesa – několik často používaných sloves má zcela nepravidelně tvořené tvary, často vycházející z odlišného slovního základu (jako v případě výše uvedeného slovesa go).

Způsobová slovesa – stojí zcela mimo toto rozdělení. Mají pouze tvary přítomného a minulého času. Ostatní tvary se tvoří opisem. V přítomném časem nepřibírají zakončení -s ve 3. osobě jednotného čísla.

• Anglická gramatika
• Anglický pravopis

• Kolektiv autorů. Gramatika současné angličtiny. 1. vyd. Brno: Lingea, 2012. ISBN 978-80-87471-33-3.
• BERKOV, Valerij Pavlovič. Současné germánské jazyky = Sovremennyje germanskije jazyki. Překlad Renata Blatná. 1. čes. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0268-7.