Arsenij Tarkovskij

Arsenij Alexandrovič Tarkovskij (Арсе́ний Алекса́ндрович Тарко́вский, 25. června 1907 Jelizavetgrad – 27. května 1989 Moskva)[1] byl ruský básník a překladatel narozený na Ukrajině. Používal také pseudonym Taras Podkova.

Arsenij Tarkovskij
Narození	12.jul. / 25. června 1907greg. Kropyvnyckyj
Úmrtí	27. května 1989 (ve věku 81 let) Moskva
Příčina úmrtí	nemoc
Místo pohřbení	Peredělkinský hřbitov
Pseudonym	Тарас Подкова
Povolání	básník, překladatel, jazykovědec a spisovatel
Alma mater	Top State Courses in Literature
Žánr	poezie
Ocenění	Státní cena SSSR Řád přátelství mezi národy Řád rudého praporu práce Řád Vlastenecké války 1. třídy Řád rudé hvězdy
Manžel(ka)	Tatyana A. Ozerskaya (od 1951)
Děti	Andrej Arseňjevič Tarkovskij
Rodiče	Tarkovsky Oleksanrd
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeho otec Alexandr Tarkovskij pocházel z polské šlechty, vedle práce v bance se věnoval literární činnosti a byl vězněn za členství v organizaci Narodnaja volja. Arsenij vyrůstal v uměleckém prostředí, rodinným přítelem byl dramatik Ivan Tobilevič. Měl staršího bratra Valerije, který padl v občanské válce. V roce 1921 byl Arsenij odsouzen v Mykolajivě k smrti za posměšnou báseň o Leninovi, ale podařilo se mu uprchnout.

Od roku 1923 žil v Moskvě, pracoval jako novinář a studoval literaturu, v roce 1927 publikoval časopisecky první verše. Od roku 1932 se živil jako překladatel, do ruštiny překládal gruzínskou, arménskou a turkmenskou poezii. Další překlady vytvořil z kyrgyzštiny a srbštiny. Roku 1940 byl přijat do Svazu spisovatelů SSSR. Ve druhé světové válce byl raněn a přišel o nohu. Teprve v roce 1962 vydal první vlastní sbírku Než napadne sníh.[2] Do konce života se mu podařilo publikovat osm sbírek a výbor z díla. V roce 1989 mu byla posmrtně udělena Státní cena SSSR.[1] Je pohřben v Peredělkinu.[1]

S Marií Ivanovnou Višňakovovou měl dvě děti, syn Andrej Tarkovskij[1] se proslavil jako filmový režisér.[3] V jeho filmu Zrcadlo zazněly básně Arsenije Tarkovského přednesené autorem.[4]

Česky vyšel výbor z jeho poezie pod názvem Poselství kamene (přeložil Jiří Honzík).