Andrej Tarkovskij

Narodil se roku 1932 v Zavražie, Ivanovská Oblast jako syn Arsenije Tarkovského, významného ruského básníka a překladatele. Po rozvodu rodičů vyrůstal s matkou v Moskvě, odkud se v roce 1941 odstěhovali na venkov. O dva roky později nastoupil na gymnázium v Moskvě, kde rozšiřoval svůj zájem o umělecké obory, navštěvoval několik uměleckých kurzů.

Po překonání vážné plicní choroby studoval od roku 1950 na moskevské univerzitě orientalistiku a geologii. Během studií se účastnil i několika expedicí na Sibiř. V letech 1956–1960 se věnoval studiím na vysoké filmové škole VGIK pod vedením Michaila Romma, během nichž vznikly jeho první filmy Zabijáci a Dnes se nikam nejede. V Chruščovově éře se mírně povolily poměry v SSSR, studenti tedy měli určitý přístup ke kultuře Západní Evropy a USA, což ovlivnilo budoucí tvorbu mladého Andreje. Také se zde seznámil se svým pozdějším přítelem Andrejem Končalovským, se kterým i spolupracoval na svém absolventském filmu Válec a Housle. Krátce po zakončení studií se oženil s herečkou Irmou Raušovou, matkou svého jediného syna Arsenije.

Již jeho první celovečerní film, Ivanovo dětství (1962), vzbudil velkou pozornost a obdržel mimo jiné Zlatého lva na Filmovém festivalu v Benátkách. Jeho existencionalistický rozměr se příliš neshodoval s tehdejším sovětským obrazem 2. světové války a Tarkovskij se již pomalu dostával do hledáčku režimu.

Když byl jeho další film Andrej Rublev (1966) o pochmurném životě významného malíře vyhodnocen jako alegorie tuhého sovětského systému, byl i přes svá mnohá ocenění (Zvláštní cena poroty na Festivalu v Cannes 1968) až do roku 1973 zakázán, poté vyšel v mnohokrát ořezané verzi. Tímto svým dílem se Tarkovskij zařazuje k nekonformním umělcům a až do roku 1972 nemůže natáčet žádné filmy.

Jeho návrat na post režiséra přišel a ve chvíli, kdy byl režimem vybrán jako vhodný adept na vytvoření protiváhy Kubrickových veleúspěšných Vesmírných odyseí. Jeho zpracování románu Stanislava Lema Solaris z roku 1972 se znovu dočkal velkých ohlasů, a to jak v Cannes, tak na festivalu v Londýně. Autor předlohy byl filmovým zpracováním a údajným překroucením myšlenek díla velmi rozhořčen.

Po autobiografickém Zrcadle (1975), který byl uvolněn pouze v omezené distribuci, zpracoval Piknik u cesty bratrů Strugackých. Film pod názvem Stalker (1979) se znovu nedočkal distribuce a Tarkovskij byl raději vyslán na studijní umělecký pobyt do Itálie, kde cestoval, přednášel a připravoval svůj další snímek Nostalgie (1983). Tento pohled do nitra Rusa, který srovnává život v Itálii a SSSR už překročil hranici únosnosti a přímo na festivalu v Cannes, kde byl oceněn, proti němu otevřeně vystupoval Sergej Bondarčuk, tehdejší dvorní režisér sovětského režimu. Tlak na Tarkovského poté natolik narostl, že se rozhodl k emigraci.

Svůj poslední film s názvem Oběť (1985) již točil ve švédské produkci. Krátce poté prvně propukají jeho zdravotní potíže. Celý rok 1986 již tráví v různých léčebných zařízeních po Evropě, knižně ještě vychází jeho teoretická práce o filmu „Zapečetěný čas“. Zhruba ve dvě hodiny ráno dne 29. prosince 1986 umírá na nádorové onemocnění. Je pohřben na pravoslavném hřbitově Saint-Geneviéve-des-bois u Paříže.

• Zabijáci (Убийцы, 1958)
• Dnes se nikam nejede (Сегодня увольнения не будет, 1959)
• Válec a housle (Каток и скрипка, 1960)
• Ivanovo dětství (Иваново детство, 1962)
• Andrej Rublev (Андрей Рублёв, 1966)
• Solaris (Солярис, 1972)
• Zrcadlo (Зеркало, 1975)
• Stalker (Сталкер, 1979)
• Nostalgie (Nostalghia, italsky, 1983)
• Oběť (Offret, švédsky, 1986)

• Zabijáci (Убийцы, 1958)
• Dnes se nikam nejede (Сегодня увольнения не будет, 1959)
• Je mi 20 let (Мне двадцать лет, 1964)
• Sergej Lazo (Сергей Лазо, 1968)

Z české bibliografie

• Tarkovskij, Andrej Arseňjevič: Krása je symbolem pravdy. Rozhovory, eseje, přednášky, korespondence, filmové scénáře a jiné texty 1954–1986 (Camera obscura, Příbram, 2005, 2011) ISBN 978-80-903678-5-2
• Tarkovskij, Andrej Arseňjevič: Zapečetěný čas (Camera obscura, Příbram, Svatá Hora, 2009)^{[nedostupný zdroj]} ISBN 80-903678-4-4
• FILIMONOV, Viktor. Andrej Tarkovskij : skutečnost a sny o domově. Překlad Michal Téra. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2018. 557 s. ISBN 978-80-7465-361-2.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Andrej Arseňjevič Tarkovskij na Wikimedia Commons
• Osoba Andrej Arseňjevič Tarkovskij ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Andrej Tarkovskij
• Andrej Tarkovskij v Internet Movie Database (anglicky)
• Andrej Tarkovskij – české stránky
• Andrej Arseňjevič Tarkovskij: Krása je symbolem pravdy. Rozhovory, eseje, přednášky, korespondence,filmové scénáře a jiné texty 1954–1986 (Camera obscura, Příbram, Svatá Hora, 2005, 2011) ISBN 80-903678-5-2
• Andrej Arseňjevič Tarkovskij: Zapečetěný čas (Camera obscura, Příbram, Svatá Hora, 2009) ISBN 80-903678-4-4
• SUCHÁNEK, Vladimír: Dvanáct andělů pro Andreje Tarkovského