Andrej Ferjančič

V letech 1860–1868 chodil na gymnázium v Gorici. Absolvoval pak práva na Vídeňské univerzitě, kde promoval roku 1875. Během studií zde byl předsedou spolku Slovenija. Následně působil na různých soudních postech ve Vídni (v letech 1874–1876), u okresního soudu v Ptuji (1876–1883), v Novém mestě (1883–1886) a Lublani (1886–1895). V období let 1895–1907 pracoval při zemském soudu v Lublani.[1]

V 80. letech 19. století se zapojil i do celostátní politiky. V doplňovacích volbách roku 1887 získal mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor) za kurii venkovských obcí, obvod Postojna, Planina atd. Slib složil 28. ledna 1887.[2] V parlamentu nahradil poslance Adolfa Obrezu.[1] Za týž obvod uspěl i v řádných volbách do Říšské rady roku 1891. Ve volbách do Říšské rady roku 1897 byl zvolen za městskou kurii, obvod Postojna, Idrija, Vrhnika atd. a opětovně byl zvolen i ve volbách do Říšské rady roku 1901.[2] V letech 1898–1899 zastával funkci prvního místopředsedy Poslanecké sněmovny Říšské rady.[1] K roku 1897 se profesně uvádí jako rada zemského soudu.[3]

Na Říšské radě byl členem poslanecké frakce Hohenwartův klub sdružující konzervativní politické proudy, roku 1896 přešel do frakce Jihoslovanský klub. Podporoval Badeniho volební reformu (již předtím prosazoval přerozdělení volebních obvodů v Kraňsku tak, aby se zvýšilo zastoupení Slovinců) a uvítal Badeniho jazyková nařízení, která zvyšovala úřední status češtiny s tím, že požadoval jejich analogickou aplikaci na etnicky slovinská území. Politicky patřil k Národní pokrokové straně.[1]

Byl též poslancem Kraňského zemského sněmu, kde v letech 1901–1907 zastupoval městskou kurii, obvod Tržič-Radovljica-Kamnik. Byl členem četných sněmovních výborů.[1]