Andreas Groll

Od roku 1840 pracoval jako ústavní sluha v chemickém oddělení vídeňské techniky. Z tohoto zaměstnání byl ovšem propuštěn, údajně pro „tajnou noční fotografickou činnost“. Roku 1843 vytvořil portrétní daguerrotypie. V letech 1846–1856 byl údajně laborantem Antona Georga Martina na Polytechnickém institutu. Své zkušenosti s fotografií publikoval roku 1850 ve studii Photographie oder Lichtbilder auf Glas (Fotografie neboli světelné obrazy na skle). Své fotografie vystavoval také na Světové výstavě v Paříži v roce 1855. Od roku 1857 ve Vídni provozoval vlastní ateliér.

Po etapě portrétních daguerrotypií a kalotypií se zřejmě od roku 1849 věnoval fotografické vedutě a fotografii starožitností, především zbraní a zbroje. Fotografoval je nejen v samotné rakouské monarchii, ale po celé Evropě (Německo, Itálie, Španělsko, Rusko) a také v Egyptě. Ve Vídni své fotografie představil na samostatné výstavě roku 1864. S prodejem svých „světelných obrazů“ měl značný úspěch a v obsáhlém katalogu z roku 1865 nabízel 788 fotografií.

Pro dějiny české fotografie je důležité to, že v roce 1856 (na snímcích se ovšem objevuje i datace 1855) fotografoval Prahu, Kutnou Horu a Plzeň. Roku 1865 (na snímcích také datace 1866) pak fotografoval opět Prahu a Kutnou Horu a dále Kolín, Rožmberk a Lednici. Jeho fotografie jsou většinou nejstaršími fotografiemi těchto míst. Z Prahy pochází třicet těchto fotografií, z Kutné Hory třináct, z Plzně tři, z Lednice jedna.

Roku 1857 obdržel Andreas Groll za svou fotografickou činnost vyznamenání od císaře Františka Josefa I.

Zajímavostí jsou Grollovy poznámky na negativech, které jsou sice psány německy, ale strašlivým fonetickým zápisem. Tato skutečnost zvláštně kontrastuje s technickou dokonalostí jeho fotografií, které byly ve své době na samotné hranici možností tohoto tehdy zcela nového média.

Fotografické řemeslo se od něho vyučil slovenský fotograf působící v Bratislavě Eduard Nepomuk Kozič.

• Andreas Groll (1812–1872): Neznámý fotograf, Galerie hlavního města Prahy - Dům fotografie, 16. 2. - 8. 5. 2016, kurátoři: Petra Trnková, Monika Faber[1]

• 
  Zbroj, 1857–1862
• 
  Zdobené pažby tří zbraní, 1857
• 
  Severní nádraží ve Vídni, 1866
• 
  Západní nádraží ve Vídni, 1860
• 
  Panorama Malé strany a Hradčan, 1856
• 
  Panorama Starého města pražského z malostranské mostecké věže, 1856
• 
  Věž staroměstské radnice v Praze s kaplí a orlojem, 1856
• 
  Staroměstské náměstí v Praze, pohled k Týnu, 1856
• 
  Východní průčelí staroměstské radnice v Praze, 1856
• 
  Staroměstská mostecká věž v Praze, 1856
• 
  Zvučící fontána v královské zahradě v Praze, 1865
• 
  Prašná brána v Praze, 1856
• 
  Arciděkanský kostel svatého Bartoloměje v Plzni, 1856
• 
  Arciděkanství a dům „U červeného srdce“ v Plzni, 1856
• 
  Chrám svaté Barbory v Kutné Hoře, 1856
• 
  Opěrné oblouky vysokého chóru chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře, 1856