Regulátor růstu

Růst rostlin je ovlivněn řadou chemických sloučenin z nichž mnohé si rostliny i samy vytvářejí. Mezi takové patří růstové hormony, jejichž vlivem může docházet k podpoře, omezení či modifikaci růstu rostlin, či i jen jejich částí. Významnou skupinu představují auxiny a jejich účinku se využívá zejména při množení rostlin tvorbou kořenového systému na oddělených částech rostlin, a omezeně i pro ovlivnění výnosů. Mezi prvé a nejznámější patří i rostlinami vytvářený heteroauxin – kyselina indolyloctová (IAA). Tu lze stejně jako řada analogů připravit i synteticky. Často jsou další syntetické auxiny i účinnější – mezi nimi vystupuje do popředí zejména kyselina indolylmáselná (IBA), či např. její draselná sůl (IBAK). Další sloučeniny široce používané samostatně nebo souběžně s těmito sloučeninami jsou kyselina naftyloctová (NAA), resp. její sodná sůl (NAANa) a také i podpůrně působící kyselina nikotinová (NA).

Pro uvedené cíle je tu tedy vedle řady dalších sloučenin uvedená sada kyselin a jejich solí. Vzhledem k tomu,že jejich účinek se již projevuje ve velmi nízkých koncentracích – někdy až 10 mg/l, tak se pro praktické formulace používají ve formě roztoků, dále pak prášků, gelů i past. Jejich příprava je popsána podrobně v řadě publikací.[1][2][3][1] Zde se také u konkrétních formulací můžeme setkat i s takovými, zahrnujícími další sloučeniny optimalizující působení uvedených účinných látek. Mezi ně patří často například vitamin B1 a i vitamin C.

Nyní se však zaměřme na některé praktické aspekty při výběru jednotlivých sloučenin pro vlastní aplikaci:

IAA – patří z uvedených sloučenin mezi nejméně stálé, zejména za přístupu vzduchu a za působení světla. Proto se má skladovat při nízkých teplotách (2-8 °C) a v temnu. Podobně se musí zacházet i s pracovními směsmi – obvykle se připravují na použití během jednoho až dvou dnů. Mezi další nevýhody této sloučeniny patří i praktická nerozpustnost ve vodě, a tedy nutnost převádění do vodného roztoku přes předroztok v organických rozpouštědlech, zejména např. v acetonu, či lépe v alkoholech. Bezpečnost práce s IAA je relativně bez problémů, je klasifikována jen jako sloučenina zdraví škodlivá.

Fyziologicky účinnější, a také nejvíce používanou sloučeninou při zakořeňování je IBA. Je sice chemicky více stálá než IAA, ale pro dlouhodobé skladování vyžaduje stejné podmínky jako IAA. Výjimku tvoří zásobní roztoky např. v isopropanolu, kdy nebyly zjištěny při běžných podmínkách žádné změny ani po 4-6 měsících.[4] IBA vykazuje také nevýhodu IAA – je téměř nerozpustná ve vodě, proto se musí opět pracovat s předroztoky v org. rozpouštědlech. Jako další nevýhodu lze považovat její klasifikaci mezi toxické látky, tedy z uvedených sloučenin je nejnebezpečnější.

Řadu nevýhod IBA odstraňují její soli, např. draselná – IBAK. Ta je ve vodě rozpustná, účinností je srovnatelná s IBA, v některých aplikacích dokonce účinnější, a hlavně, nepatří mezi nebezpečné látky – z uvedených sloučenin je nejméně škodlivá. Má však nevýhodu omezené stability při dlouhodobém skladování jako IBA a vyžaduje proto stejné podmínky jako IBA.

Posledně jmenovanou nevýhodu odstraňuje již NAA, která je velmi stabilní i v roztocích. Ty se musí ale opět připravovat přes předroztok v organických rozpouštědlech, protože její rozpustnost ve vodě činí jen 0,38 g/l. Nevýhodou je ve většině případů nižší fyziologická účinnost, takže se s ní setkáváme především kombinacích s IBA. Z hlediska klasifikace bezpečnosti je poměrně málo nebezpečná, je klasifikována jen jako zdraví škodlivá.

Nevýhodu malé rozpustnosti ve vodě opět odstraňuje její sůl – NAANa. Z ní se snadno připravují vodné roztoky. Je také stabilní jako NAA a klasifikována opět jen jako látka zdraví škodlivá a dráždící.

A poslední z diskutovaných sloučenin je NA (vit. B3, niacin) – ta je sama o sobě jen slabé zakořeňovadlo, proto se s ní setkáváme jen v kombinacích s předchozími sloučeninami, především při zakořeňování dřevitých řízků. Ve vodě je dostatečně rozpustná (15 g/l). Není obvykle klasifikována jako nebezpečná látka.

Jak je zřejmé, nabídka je pestrá. Je jen na uživateli pro kterou sloučeninu se rozhodne, což vyžaduje ve většině případů vlastní předběžné zkoušky i různých koncentrací sloučenin nebo jejich směsí, a to především s konkrétním rostlinným materiálem.

V praxi hraje také roli ekonomická otázka. Z uvedených sloučenin se v nejvyšší cenové hladině pohybují IBAK, IBA, IAA, další NAA, NAANa a NA jsou cca 2-3 x levnější. I toto je potom hledisko zohledňované při formulaci kombinací používaných ve větším rozsahu.

Na trhu jsou vedle sloučenin nabízeny i již hotové koncentráty či konečné produkty s určitým obsahem těchto sloučenin. Jsou dodávány roztoky nebo pro jejich přípravu prášky či tablety. Ty se dále upravují pro konečné použití podle druhu zakořeňované rostliny a zejména podle způsobu aplikace – délce kontaktu rostlinné části s roztokem (od 1 sekundy do 1 dne). Gely se dodávají vesměs jako připravené pro aplikaci, stejně tak prášky. U těchto je jen důležitá příprava, protože mechanické rozptýlení velmi malých množství do práškového media je obtížné, kvalitní prášky se vyrábějí z roztoku dané sloučeniny, jímž se nasytí prášek (obvykle mastek), pak se rozpouštědlo odpaří a výsledná směs se mele na prášek. Pasty jsou nabízeny velmi ojediněle, a spíše se připravují pro speciální aplikace přímo ze surovin.

Přestože hodně akademických i výrobních pracovišť pracuje se směsmi připravenými ze jmenovaných chemikálií, jsou zejména pro malospotřebitele nabízeny hotové směsi obsahující již v určitém poměru a dané koncentraci tyto sloučeniny pro přímé použití. Je to relativně nejméně komplikovaná cesta k aplikaci, byť je zatížena právě skutečností, že různé rostliny a v různém stadiu rozvoje vyžadují pro optimální práci určité koncentrace v určitém poměru diskutovaných sloučenin. Poněkud méně bývá zohledňována evtl. změna ve složení těchto směsí během delšího skladování.

U řady firem lze zakoupit základní sloučeniny jako chemikálie. Na zahraničním trhu je množství výrobků s obsahem jmenovaných sloučenin.

Jako humáty jsou obvykle označované směsi fulvonových kyselin, huminových kyselin a huminů. Rostlině umožňují snazší příjem živin, stimulují tvorbu kořenového vlášení, díky kterému rostlina lépe absorbuje vodu a živiny, podporují fotosyntézu a zlepšují vlastnosti půdy. Stimulují růst rostlin v míře srovnatelné s fytohormonem auxinem.[5]

Stimulační účinek spočívá v rozšiřování cévních svazků a tím pádem v rychlejším transportu živin.

• ONP-Na – 2-nitrofenolát sodný
• PNP-Na – 4-nitrofenolát sodný
• 5-NG-Na – 5-nitroguajakolát sodný

Směs těchto látek v roztoku s obsahem 2 g/l ONP–Na, 3 g/l PNP–Na, a 1 g/l 5-NG–Na vyrábí japonská společnost Asahi Chemical Co. Ltd. pod názvem Atonik. Dříve byl v České republice prostředek dostupný pod názvem Sviton.

Jako rostlinné stimulátory a podpůrné látky stimulátorů jsou dále používané:

• koloidní stříbro
• karboxylové kyseliny Krebsova cyklu
  • kyselina askorbová
  • kyselina citronová
  • kyselina fumarová
  • kyselina jablečná
  • kyselina jantarová
  • kyselina salicylová
  • kyselina vinná
• kyselina 2-amin benzoová