Amidiny

Amidiny jsou organické sloučeniny obsahující funkční skupiny s obecným vzorcem RC(NR)NR2, přičemž skupiny R mohou být stejné i odlišné. Jedná se o iminové deriváty amidů (RC(O)NR2). Nejjednodušším amidinem je formamidin, HC(=NH)NH2.

Strukturní vzorec acetamidinu (acetimidamidu)

Jako příklady lze uvést:

  • DBU
  • diminazen
  • benzamidin
  • pentamidin

Příprava

Častým způsobem přípravy primárních amidinů je Pinnerova reakce. Reakcí nitrilu s  alkoholem za přítomnosti kyseliny vzniká iminoether; jeho reakcí s amoniakem se pak tvoří amidin.[1]

Místo Brønstedových lze použít i Lewisovy kyseliny; například chlorid hlinitý spouští přímou aminaci nitrilů.[2]

Další možnost představuje aminace imidoylchloridu.[3]

Amidiny mohou být také vytvořeny adicí organolithných sloučenin na diiminy a následnou protonací nebo alkylací.

Dimethylformamidacetal reaguje s primárními aminy za vzniku amidinů:[4]

Me2NC(H)(OMe)2 + RNH2 → Me2NC(O)NHR + 2 MeOH

Vlastnosti a využití

Amidiny jsou silnějšími zásadami než amidy a patří k nejsilnějším nenabitým a neionizovaným zásadám.[5][6]

Protonace probíhá na sp2 hybridizovaném dusíku, protože kladný náboj může být delokalizován na obou dusících. Vzniklý kation bývá nazýván amidiniový ion[7] a má stejné délky vazeb C-N.

Některá léčiva a kandidáty na léčiva obsahují amidinové skupiny; jsou to například antiprotozoikum imidokarb, anthelmintikum tribendimidin a xylamidin, antagonista 5HT2A receptoru.[8]

Formamidinium může reagovat s halogenidy kovů za tvorby polovodičových materiálů absorbujících světlo. Formamidiniové ionty nebo halogenidy mohou částečně či úplně nahradit methylamoniumhalogenidy při tvorbě absorbujících vrstev ve fotovoltaických zařízeních.

Názvosloví

Amidiny se formálně klasifikují jako oxokyseliny. Oxokyselina, od které je amidin odvozen, musí mít vzorec typu RnE(=O)OH, kde R je substituent. Hydroxylová skupina (−OH) se nahradí −NH2 skupinou a oxo skupina (=O) se nahradí substituentem =NR, čímž vznikne obecná struktura amidinu RnE(=NR)NR2.[9][10][11] Pokud je výchozí oxokyselina karboxylovou kyselinou, vzniklý amidin patří mezi karboxamidiny či karboximidamidy. Označení amidiny se často vztahuje na karboxamidiny, jelikož jde o nejčastější druh amidinů.

Deriváty

Formamidiniové kationty
obecná struktura formamidiniového kationtu

Významnou skupinou amidiniových iontů jsou formamidiniové katiionty, které mají obecný vzorec R2N-CH=NR +
2 . Deprotonací těchto iontů se tvoří stabilní karbeny s obecným vzorcem R2N-:C-NR2.[12][13]

Amidinátové soli
Struktura diisopropylacetamidinátu cyklopentadienyldimethylzirkonia[14]

Amidinátové soli mají obecný vzorec M+[RNRCNR]−; lze je získat reakcí karbodiimidu s organokovovými sloučeninami, například methyllithiem.[15] Používají se jako ligandy v organokovových komplexech.

Odkazy

Související články
  • Guanidiny — podobná skupina slloučenin, u kterých je centrální uhlík navázán na tři dusíky
  • Imidazoliny - cyklické amidiny

Externí odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amidine na anglické Wikipedii.

  1. A. W. Dox. Acetamidine Hydrochloride. Organic Syntheses. 1928, s. 1. DOI 10.15227/orgsyn.008.0001.
  2. Acetamidine Hydrochloride. Organic Syntheses. 1956, s. 64. DOI 10.15227/orgsyn.036.0064.
  3. Arthur C. Hontz; E. C. Wagner. N,N-Diphenylbenzamidine. Organic Syntheses. 1951, s. 48. DOI 10.15227/orgsyn.031.0048.
  4. Daniel A. Dickman; Michael Boes; Albert I. Meyers. (S)-N,N-Dimethyl-N'-(1-tert-Butoxy-3-Methyl-2-Butyl)formamidine. Organic Syntheses. 1989, s. 52. DOI 10.15227/orgsyn.067.0052.
  5. Roche VF. Improving Pharmacy Students’ Understanding and Long-term Retention of Acid-Base Chemistry. American Journal of Pharmaceutical Education. 2007;71(6):122
  6. Clayden; Greeves; Warren. Organic chemistry. [s.l.]: Oxford university press, 2001. Dostupné online. ISBN 978-0-19-850346-0. S. 202.
  7. Functional synthetic receptors. [s.l.]: Wiley-VCH, 2005. Dostupné online. ISBN 3-527-30655-2. S. 132.
  8. John V. Greenhill; Ping Lue. 5 Amidines and Guanidines in Medicinal Chemistry. [s.l.]: [s.n.], 1993. ISBN 9780444899897. DOI 10.1016/S0079-6468(08)70378-3. PMID 7905649.
  9. Šablona:GoldBookRef
  10. Šablona:GoldBookRef
  11. Šablona:GoldBookRef
  12. Roger W. Alder; Michael E. Blake; Simone Bufali; Craig P. Butts; A. Guy Orpen; Jan Schütz; Stuart J. Williams. Preparation of tetraalkylformamidinium salts and related species as precursors to stable carbenes. Journal of the Chemical Society, Perkin Transactions 1. 2001, s. 1586–1593. DOI 10.1039/B104110J.
  13. Edward C. Taylor; Wendell A. Ehrhart; M. Kawanisi. Formamidine Acetate. Organic Syntheses. 1966, s. 39. DOI 10.15227/orgsyn.046.0039.
  14. Richard J. Keaton; Kumudini Jayaratne; David A. Henningsen; Lisa A. Koterwas; Lawrence R. Sita. Dramatic Enhancement of Activities for Living Ziegler−Natta Polymerizations Mediated by "Exposed" Zirconium Acetamidinate Initiators: The Isospecific Living Polymerization of Vinylcyclohexane. Journal of the American Chemical Society. 2001, s. 6197–6198. DOI 10.1021/ja0057326. PMID 11414862.
  15. Henri Ulrich. Chemistry and technology of carbodiimides. Chichester: John Wiley & Sons, 2007. ISBN 9780470065105.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.