Amfibrach

Amfibrach (z řec. amphíbrachys, oboustranně krátký) je v metrice stopa, skládající se ze tří slabik, v pořadí nepřízvučná-přízvučná-nepřízvučná (či v časoměrném verši krátká-dlouhá-krátká).[1]

V českém sylabotónickém verši jsou amfibrachy realizovány jako katalektické daktyly s předrážkou (přízvučné slabiky jsou vyznačeny tučně):

„... ať zářilo slunce, ať večer se šeřil,

já semknutou brvou jsem vrahy ty měřil...“

(Petr Bezruč: Kdo na moje místo?)

Amfibrachický verš (z důvodu přízvuku, který je umístěn na předposlední slabice) je typický pro polskou literaturu:

Grał w lesie Matysek na skrzypkach z jedliny —

I wygrał, i wygrał — płacz zmarłej dziewczyny.

O, płaczu bezbrzeżny, dlaczego tak płaczesz?

Dlaczego w pnie drzewne, jak we drzwi, kołaczesz?

Zapomnij o klęsce, a świat się odmieni, —

I rosą spłyń w zieleń, i spocznij w zieleni!

(Bolesław Leśmian, Matysek)