Muchovník olšolistý
Muchovník olšolistý (Amelanchier alnifolia) je vytrvalá, opadavá dřevina, obvykle keřovitého vzrůstu pocházející ze Severní Ameriky. Je jedním ze čtyř nepůvodních druhů rodu muchovník, které se v české přírodě vyskytují a je považován za příležitostný neofyt. Je vysazován v parcích jako okrasná rostlina a v zahradách pro jedlé plody vzhledem podobné borůvkám.[2][3]
Muchovník olšolistý | |
---|---|
Muchovník olšolistý (Amelanchier alnifolia) | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | růžotvaré (Rosales) |
Čeleď | růžovité (Rosaceae) |
Rod | muchovník (Amelanchier) |
Binomické jméno | |
Amelanchier alnifolia (Nutt.) Nutt. ex M. Roemer, 1847 | |
Areál rozšíření
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rozšíření
Rostlina pochází z vlhkých světlých lesů severozápadu Severní Ameriky, kde se komerčně pěstuje i na plantážích. Za původní areál je považována celkem široká oblast, které zahrnuje jih Aljašky, téměř celou Kanadu a severozápad a jihozápad Spojených států amerických. Dřevina byla dovezena do Evropy, kde se začala pěstovat v zahradách a v některých státech, hlavně severských, zplaněla do volné přírody. V současně tak roste například v Německu, Norsku, Švédsku, Estonsku i na severozápadě Ruska.
V České republice je muchovník olšolistý řídce pěstován v parcích a zahradách, odkud se díky semenům roznášeným ptáky ojediněle dostává mimo vyhrazená území. V přírodě byl poprvé zjištěn v Prokopském údolí roku 1979 a později v Průhonicích, Roztokách a Hluboké nad Vltavou.[2][3][4][5]
Ekologie
V domovině roste na kamenitých svazích, v křovinách, ve světlých lesích a po jejich okrajích, stejně jako na nesečených horských loukách, kde se vyskytuje v nadmořské výšce do 3600 m. Na půdu není příliš náročný, špatně se mu daří jen na dlouhodobě suchém stanovišti. Přestože nejlépe roste na plném slunci, snese i částečný polostín. Ve středoevropských podmínkách kvete v dubnu a květnu, plody dozrávají v červnu a červenci. Přes své brzké kvetení nebývají květy poškozovány jarními mrazíky, obvykle snesou pokles teplot až -5 °C a rostliny dobře přezimují i při -40 °C. Životnost muchovníku olšolistého bývá 40 až 50 let a v Evropě téměř není napadán škůdci. Plody nedozrávají současně, za slunného a teplého počasí se sklízí na dvakrát, za chladného a deštivého postupně. Při pěstování bez ochrany je běžné, že ptáci sklidí plody ještě před jejich zralostí.[2][4][6][7]
Popis
Opadavý, vzpřímený keř nebo menší strom 2 až 4 m vysoký, s letorosty zpočátku šedavými a později červenohnědými až hnědými. Vyrůstá z kořenů dosahujících až do hloubky 140 cm a rozložených do dvojnásobku průměru koruny. Pupeny na letorostech jsou vejčitého tvaru, na konci zašpičatělé a vínově červeně zbarvené. Kožovité, střídavé listy s asi 1 cm dlouhými řapíky mají čepele eliptické až vejčité, 3 až 4,5 cm dlouhé a 2 až 3,5 cm široké, na bázi okrouhlé až srdčité a na vrcholu tupě špičaté. V mládí jsou na spodní straně plstnaté a později lysé, po obvodě mají na každé straně více dopředu směřujících zubů bez osinkaté špičky. Čárkovité palisty brzy opadávají.
Hroznovitá květenství dlouhá 3 až 5 cm jsou vzpřímená, hustá a bývají složená se sedmi až jedenácti bílých, vonných květů s asi 1 cm dlouhými stopkami. Jejich miskovité češule jsou 3 mm velké, pět vytrvalých kališních lístků je 3 mm dlouhých, 1,5 mm širokých a za plodu nazpět ohnutých, pět bílých korunních lístků je obvejčitých, 12 mm dlouhých a 5 mm širokých. V květu je dále až 20 tyčinek s bílými nitkami a hnědými prašníky, pětičetné gyneceum, spodní semeník se čtyřmi nebo pěti různě dlouhými a navzájem srostlých čnělkami převyšují okraj malvice, které přetrvávají na zralém plodu jako tvrdý trn. Květ je opylován hmyzem, nejčastěji včelami a je samosprašný.
Plod je kulovitá, dužnatá, 8 až 15 mm velká malvice, která je ve zralosti modročerná a ojíněná, sladká a šťavnatá, na povrchu hladká a na vrcholu má věnec zaschlých kališních zubů. Obsahuje tří až deset semen obklopených blanitým endokarpem, který vytváří přihrádky semenných pouzder.[2][4][6][7][8][9]
Rozmnožování
Rostlinu lze množit dřevnatými řízky na jaře a měkkými řízky koncem léta, stejně jako oddělky kořenů. Semena si udržují klíčivost asi pět let, na jaře se mohou vysévat semena stratifikována tři až čtyři měsíce v chladnu a vlhku. Mladé rostlinky se sází na stanoviště do sponu 60 cm a pro rozvětvení se řežou výhony v prvém roce na 1/3 délky, stejně se postupuje i druhým rokem tak, aby keř měl 10 až 15 výhonů. Třetího roku začíná plodit, délka výhonů se udržuje na úrovní 2 až 2,5 m.[9][10]
Význam
Je pěstován jako nenáročný, okrasný keř, jehož čerstvé plody jsou svým vzhledem i složením blízké plodům borůvek, obsahují ve 100 g asi 3,6 mg vitamínu C, 152 mg fenolů, 178 mg anthokyanů, 61 mg flavonolů a okolo 10 % cukrů. Z plodů se obvykle lisuje šťáva karmínové barvy (pro vyšší výtěžnost je vhodné nechat plody po sklizni asi týden přezrát) nebo se z nich vyrábějí džemy a kompoty. Lze je také sušit na rozinky. Průměrná úrodnost ze staršího keře bývá okolo 10 kg. Patří k nejranějším medonosným rostlinám a jeho květy bývají lákadlem pro včely i motýly.
Dřevo je tvrdé a rovné, používá se nejčastěji pro rukojeti nástrojů. Při zahřátí ho lze tvarovat a po vychladnutí drží tvar. Keře mají rozlehlý kořenový systém a bývají proto sázené ke stabilizaci svahů i jako zábrana větrné eroze půdy.[4][9][10]
Galerie
- List
- Květenství
- Nezralé plody
- Zralé plody
- Semena
Odkazy
Reference
- Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-24]
- PRANČL, Jan. BOTANY.cz: Muchovník olšolistý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 28.02.2010 [cit. 2018-05-10]. Dostupné online. (česky)
- KAPLAN, Zdeněk; DANIHELKA, Jiří; ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka et al. Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 3. S. 459–544. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2016 [cit. 10.05.2018]. Roč. 88, s. 459–544. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
- ŠERÁ, Martina. Nové genotypy muchovníku (Amelanchier alnifolia) a perspektivy jejich potravinářského využití v podmínkách ČR. Zlín, 2010 [cit. 10.05.2018]. Diplomová práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Vedoucí práce Otakar Rop. Dostupné online.
- HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Amelanchier alnifolia [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2018 [cit. 2018-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
- Dendrologie.cz: Muchovník olšolistý [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 31.12.2006 [cit. 2018-05-10]. Dostupné online. (česky)
- Plant Finder: Amelanchier alnifolia [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO, USA [cit. 2018-05-10]. Dostupné online. (anglicky)
- CAMPBELL, Christopher S.; BURGESS, Michael B.; CUSHMAN, Kevin R. et al. Flora of North America: Amelanchier alnifolia [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2018-05-10]. Dostupné online. (anglicky)
- Native plant database: Amelanchier alnifolia [online]. Wildflower center, University of Texas, Austin, TX, USA [cit. 2018-05-10]. Dostupné online. (anglicky)
- Plants For a Future: Amelanchier alnifolia [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2018-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-22. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu muchovník olšolistý na Wikimedia Commons
- Taxon Amelanchier alnifolia ve Wikidruzích