Ambraský náčrtník

Náčrtník obsahuje celkem 56 kreseb, seřazených ve skupinách po čtyřech na javorových destičkách velikosti 9,5 × 9 cm a spojených pergamenem do leporela. Kresby jsou provedeny stříbrnou tužkou na speciálně upraveném zelenavém papíru a vytaženy jemným štětečkem černou barvou, místy modelovány bělobou a červenými akcenty. Svým charakterem se blíží raným kresbám Mistra Mandevillova cestopisu, který byl dvorním iluminátorem Václava IV. a rovněž ilustrátorem Martyrologia z Gerony. Svou virtuozitu umělec demonstruje např. v mnoha variantách účesů a vousů, ale obličeje jsou stylizované a typizované.[1] Provedení technikou semi-grisaille naznačuje, že autor působil v oblasti knižní malby.[4]

Destičky byly uspořádány do dvou celků po osmi a čtyřech kresbách a dvě zůstaly volné. K náčrtníku se dochovalo originální kožené pouzdro zdobené akantovými ornamenty. Původně byl vzorník zřejmě seřazen do tří hierarchických skupin – biblické postavy, profánní osoby v dobovém oděvu a zvířecí podoby. Dva portréty ženy a muže pocházejí od jiného autora, činného ve 30. letech 15. století.

V kresbách jednoznačně převažují prvky odvozené z českého prostředí a náčrtník zachycuje některé kodifikované obličejové typy krásného slohu.[5] Historikové umění soudí, že soubor kreseb zhotovil anonymní malířský tovaryš, který byl obeznámen také s frankoflámsky orientovanou českou knižní malbou (Mistr Antverpské bible).[6] Hlava ukřižovaného Krista je stejného typu jako na Ukřižování ze sv. Barbory Mistra Třeboňského oltáře, hlava světce v sousedství korunované Panny Marie je příbuzná sv. Jiljí z Třeboňského oltáře. Typově k dílům Mistra Třeboňského oltáře přísluší i hlavy některých apoštolů z náčrtníku nebo sv. Zikmund, blízký stejnému světci na Votivní desce z Dubečka (někdy považovaný za kryptoportrét Zikmunda Lucemburského). Uváděné analogie s Oltářem z Pähl rovněž souvisejí s dílem Mistra Třeboňského oltáře. Severoitalskou složku internacionálního slohu připomínají pijící a zpívající figury zobrazené z nadhledu a podhledu. Několik kreseb, které se vymykají formalistické vázanosti na krásný sloh, již má charakter naturalistického portrétu. Týká se to zejména kreseb zloduchů – např. tvář považovaná za prototyp lotra ke scéně Ukřižování.[3]

Autor kreseb měl cit pro plastické ztvárnění některých hlav, které mohly mít předlohu v dřevořezbách z dílny Mistra Týnské Kalvárie (Bolestný Kristus) i jiných sochařských dílech (Sv. Mikuláš z Vyššího Brodu, Sv. Zikmund z rámu Svatovítské madony). Portréty sv. Petra a sv. Pavla v náčrtníku úzce souvisejí s relikviářovými bystami obou apoštolů z arcibiskupského paláce v Praze. Umělec pravděpodobně inspiroval typ i kompozici apoštolských hlav Kapucínského cyklu, které se mu blíží mírou tvarového zjednodušení.[2] Někteří badatelé soudili, že mohl pracovat ve stejné dílně, kde cyklus vznikl.[7][8] Oproti hladké modelaci hlav Kapucínského cyklu jsou však kresby náčrtníku ostře realistické, se sklonem k naturalismu. Představují také větší škálu lidských typů.[3] Mladší analogie s kresbami náčrtníku lze nalézt v nástěnné malbě (fragment z domu U tykví v Michalské ulici v Praze, po 1420, Muzeum HMP).[9]

V kresbě obličejů je náčrtníku blízký autor scény Zvěstování (Fogg Art Museum v Cambridge), autor bamberského Rationale z Pommersfelden, nebo malíř kodexů z Metten (1414–1415) z Bayerische Staatsbibliotek.[1]

Původně celý soubor patrně sloužil jako dílenský nabídkový vzorník jednotlivých skladebných prvků pro sakrální deskovou malbu na přelomu 14. a 15. století. Byl pomůckou pro pokud možno věrnou reprodukci malířských či sochařských děl, která byla považována za umělecký kánon (vzor k napodobení). Hlavy zvířat zde zastupují tehdy užívané astronomické motivy nebo představují morální alegorie.[4] V 16. století byly skicáky nahrazeny tištěnými příručkami a grafickými listy, reprodukujícími nejslavnější malířská a sochařská díla.[10]