Alpe-d'Huez

Alpe d'Huez je známé jako jedna z nejtěžších částí Tour de France. Zatímco trasa závodu se každoročně mění, Alpe d'Huez je cílovým místem jedné z etap téměř každý rok od roku 1976. Poprvé zde byl cíl etapy Tour de France v roce 1952. Tuto etapu vyhrál italský cyklista Fausto Coppi.

Stoupání do Alpe d'Huez je dlouhé 13,8 km s průměrným stoupáním 8,1 % a s 21 ostrými zatáčkami – točkami (les 21 virages), nesoucími jména předchozích vítězů etap. Jelikož v roce 2001 přesáhl počet vítězů počet zatáček, byla první zatáčka nazvána po Fausto Coppim i Lance Armstrongovi.

V posledních letech^[kdy?] bývá okolí stoupání do L'Alpe-d'Huez místem shromáždění obrovského množství diváků, které přechází až do davových scén. V roce 1999 Giuseppe Guerini vyhrál etapu i přesto, že byl na vedoucí pozici shozen z kola jedním z nadšených fanoušků, který si ho chtěl vyfotit (divák se za to později Guerinimu omluvil). V roce 2004 se zde jela časovka jednotlivců do vrchu, kterou sledovalo téměř milion diváků. Armstrong vyhrál tuto etapu za ohlušujícího jásotu a zůstal jen 1 sekundu za oficiálním rekordem trati, který držel Marco Pantani časem 37 minut, 35 sekund.

Alpe d'Huez je také známé jako „nizozemský vrchol“, Nizozemci zde vyhráli 8 z prvních 14 etap. Přibližně každý třetí fanoušek z přítomných diváků je z Nizozemska. Od roku 1989 ale nevyhrál žádný Nizozemec. V posledních^[kdy?] dvanácti ročnících 6 etap s cílem na Alpe d'Huez vyhráli italští jezdci, 3 američtí jezdci a po jednom Bask Iban Mayo, Fränk Schleck z Lucemburska a Španěl Carlos Sastre.

Cíli většinou předchází náročné stoupání na tři další alpské průsmyky, v jediné etapě dlouhé 175 km tak závodníci překonávají celkové převýšení 5180 metrů.

Vítězové etap závodu Tour de France s cílem v Alpe d'Huez

Panorama Alpe d'Huez s vyznačením 21 zatáček

Rok	Jméno	Země
2018	Geraint Thomas	Spojené království
2015	Thibaut Pinot	Francie Francie
2013	Christophe Riblon	Francie Francie
2011	Pierre Rolland	Francie Francie
2008	Carlos Sastre	Španělsko Španělsko
2006	Fränk Schleck	Lucembursko Lucembursko
2004	Lance Armstrong	USA
2003	Iban Mayo	Španělsko Španělsko
2001	Lance Armstrong	USA
1999	Giuseppe Guerini	Itálie Itálie
1997	Marco Pantani	Itálie Itálie
1995	Marco Pantani	Itálie Itálie
1994	Roberto Conti	Itálie Itálie
1992	Andrew Hampsten	USA
1991	Gianni Bugno	Itálie Itálie
1990	Gianni Bugno	Itálie Itálie
1989	Gert-Jan Theunisse	Nizozemsko Nizozemsko
1988	Steven Rooks	Nizozemsko Nizozemsko
1987	Federico Echave	Španělsko Španělsko
1986	Bernard Hinault	Francie Francie
1984	Luis Herrera	Kolumbie Kolumbie
1983	Peter Winnen	Nizozemsko Nizozemsko
1982	Beat Breu	Švýcarsko Švýcarsko
1981	Peter Winnen	Nizozemsko Nizozemsko
1979[p. 1]	Joop Zoetemelk	Nizozemsko Nizozemsko
1979[p. 1]	Joaquim Agostinho	Portugalsko Portugalsko
1978	Hennie Kuiper	Nizozemsko Nizozemsko
1977	Hennie Kuiper	Nizozemsko Nizozemsko
1976	Joop Zoetemelk	Nizozemsko Nizozemsko
1952	Fausto Coppi	Itálie Itálie

Nejrychlejší časy

Profil stoupání Alpe d'Huez

Časy potřebné k zdolání vrcholu se měří až od roku 1994, takže výsledky před tímto datem jsou jen subjektivní a diskutabilní. Mezi roky 1994 až 1997 se měřil čas od vzdálenosti 14,5 km před cílem. Od roku 1999 je fotobuňka snímající čas umístěna 14 km před cílem. V ostatních letech se měřilo 13,8 km před vrcholem, v místě kde začíná vlastní stoupání.[1]

Tyto různé způsoby měření dávají prostor pro spekulace, kdo vyjel nahoru v nejrychlejším čase. Jako „oficiální“ rekord Marca Pantaniho 37:35,0 uvádí například britský Procycling magazine, dále World Cycling Productions a magazín Cycle Sport.

Pořadí od staničení 13,8 km:[2]

rok	čas	jméno	průměrná rychlost
1995	36:40	Marco Pantani	22,58 km/h
1997	36:53	Marco Pantani	22,45 km/h
1994	37:15	Marco Pantani	22,23 km/h
2004	37:36	Lance Armstrong	22,02 km/h
1997	37:40	Jan Ullrich	21,98 km/h
2001	38:03	Lance Armstrong	21,76 km/h
1995	38:04	Miguel Indurain	21,75 km/h
1995	38:04	Alex Zulle	21,75 km/h
1995	38:06	Bjarne Riis	21,73 km/h
1997	38:20	Richard Virenque	21,60 km/h
1995	38:34	Laurent Madouas	21,47 km/h
2006	38:35	Floyd Landis	21,46 km/h
2006	38:35	Andreas Klöden	21,46 km/h
2004	38:40	Jan Ullrich	21,41 km/h
1994	38:55	Richard Virenque	21,28 km/h
2006	39:00	Carlos Sastre	21,23 km/h
2003	39:08	Iban Mayo	21,16 km/h
2004	39:12	Andreas Kloden	21,12 km/h
2004	39:14	Jose Azevedo	21,10 km/h
2006	39:14	Levi Leipheimer	21,10 km/h
1997	39:20	Francesco Casagrande	21,05 km/h
1997	39:21	Bjarne Riis	21,04 km/h
2015	39:22	Nairo Quintana	21,03 km/h
1994	39:30	Miguel Indurain	20,96 km/h
1994	39:30	Luc Leblanc	20,96 km/h
2008	39:30	Carlos Sastre	20,96 km/h
1994	39:37	Vladimir Pulnikov	20,90 km/h
2004	39:40	Giuseppe Guerini	20,87 km/h
2004	39:41	Santos Gonzalez	20,87 km/h
2004	39:41	Vladimir Karpets	20,87 km/h
1995	39:42	Fernando Escartin	20,86 km/h
1995	39:42	Claudio Chiappucci	20,86 km/h
1995	39:42	Paolo Lanfranchi	20,86 km/h
2006	39:46	Denis Menchov	20,82 km/h
2006	39:46	Michael Rasmussen	20,82 km/h
2006	39:46	Pietro Caucchioli	20,82 km/h
1995	39:48	Tony Rominger	20,80 km/h
2013	39:48	Nairo Quintana	20,80 km/h
1995	39:51	Pavel Tonkov	20,78 km/h
2013	39:51	Joaquim Rodriguez	20,78 km/h
1997	39:52	Beat Zberg	20,77 km/h
1997	39:52	Udo Bolts	20,77 km/h
1997	39:52	Roberto Conti	20,77 km/h
1997	39:52	Laurent Madouas	20,77 km/h
2004	39:56	David Moncoutié	20,73 km/h
2004	39:57	Carlos Sastre	20,73 km/h
2004	39:58	Ivan Basso	20,72 km/h
2004	39:58	Stéphane Goubert	20,72 km/h
1994	40:01	Piotr Ugrumov	20,69 km/h
1994	40:01	Alex Zülle	20,69 km/h
2001	40:02	Jan Ullrich	20,68 km/h
1995	40:07	Laurent Jalabert	20,64 km/h
2004	40:07	Michael Rogers	20,64 km/h
2001	40:12	Joseba Beloki	20,60 km/h
2006	40:14	Oscar Pereiro	20,58 km/h
2006	40:14	Michael Rogers	20,58 km/h
2006	40:14	Cadel Evans	20,58 km/h
2006	40:14	Ivan Parra	20,58 km/h
1997	40:15	Laurent Jalabert	20,57 km/h
1997	40:15	Marco Fincato	20,57 km/h
1997	40:18	Abraham Olano	20,55 km/h
1997	40:23	Orlando Rodrigues	20,50 km/h
1991	40:27	Gianni Bugno	20,47 km/h
2004	40:27	Marcos Serrano	20,47 km/h
1991	40:28	Miguel Indurain	20,46 km/h
1991	40:29	Luc Leblanc	20,45 km/h
2006	40:29	Cyril Dessel	20,45 km/h
2006	40:29	Haimar Zubeldia	20,45 km/h
1995	40:31	Richard Virenque	20,44 km/h
1995	40:31	Ivan Gotti	20,44 km/h
2004	40:32	Oscar Pereiro	20,43 km/h
2006	40:32	Mikel Astarloza	20,43 km/h
2001	40:33	Christophe Moreau	20,42 km/h
1997	40:39	Manuel Beltran	20,37 km/h
2004	40:40	José Enrique Gutierrez	20,36 km/h
2015	40:42	Alejandro Valverde	20,34 km/h
2015	40:42	Christopher Froome	20,34 km/h
1994	40:43	Roberto Conti	20,34 km/h
1994	40:43	Oscar Pellicioli	20,34 km/h
1994	40:43	Pascal Lino	20,34 km/h
1994	40:43	Feranando Escartin	20,34 km/h
1994	40:43	Armand de las Cuevas	20,34 km/h
2006	40:45	Fränk Schleck	20,32 km/h
2004	40:46	Georg Totschnig	20,31 km/h
1995	40:49	Johan Bruyneel	20,29 km/h
2004	40:49	Sandy Casar	20,29 km/h
2006	40:49	Gilberto Simoni	20,29 km/h
2003	40:53	Alexandre Vinokourov	20,25 km/h
2013	40:54	Richie Porte	20,24 km/h
2013	40:54	Christopher Froome	20,24 km/h
2004	40:56	Floyd Landis	20,23 km/h
2006	40:56	Damiano Cunego	20,23 km/h
2001	40:57	Oscar Sevilla	20,22 km/h
2004	40:57	Mikel Astarloza	20,22 km/h
2004	40:57	Juan Miguel Mercado	20,22 km/h
2013	40:58	Alejandro Valverde	20,21 km/h
2004	41:00	Christophe Moreau	20,20 km/h
1991	41:02	Jean-Francois Bernard	20,18 km/h
2004	41:03	Gilberto Simoni	20,17 km/h
1997	41:07	Fernando Escartin	20,14 km/h

Piste de Tunnel (česky Sjezdovka Tunel) je černá, 3330 m dlouhá sjezdovka ve středisku Alpe d'Huez. Je považována za jednu z nejtěžších sjezdovek v Evropě. Sjezdovka začíná u vrchní stanice lanovky na vrcholu Pic Blanc v nadmořské výšce 3330 m. Z tohoto vrcholu vede prudce dolů k tunelu Tunnel des Grandes Rouses. Po průjezdu tunelem sjezdovka pokračuje asi nejobtížnější pasáží, ve které se odděluje další černá sjezdovka Bréche, až ke krátké sedačkové lanovce Lac Blanc. Koncová pasáž sjezdovky je však po rovině, úplně na konci dokonce mírně do kopce. Tunnel des Grandes Rousses je 200 metrů dlouhý tunel na této sjezdovce. Průměrný sklon tunelu je 3 %. Tunel je vyražený ve skále a je široký cca 1,5 m.

• Bormio, Itálie (2005)