Alois Hrdlička (právník)

Narodil se počátkem roku 1849 jako syn Jana Hrdličky, pachtýře vrchnostenského hostince U havířů ve Vranůvku[1] (dnes Břasy) [3] a později sládka v Týně nad Vltavou.[4] (Některé zdroje uvádějí nesprávný rok narození 1848.)[5][6][7]

Získal právní vzdělání, stal se soudcem. Působil například jako adjunkt u okresního soudu v Kouřimi.[4] Roku 1883 se přestěhoval do Prahy[5][6] a v rámci své kariéry se vypracoval na pozici tajemníka pražského zemského soudu. Zemský soud byl v tehdejší době tribunálem instance pozdějšího krajského soudu, celkem se v zemích Koruny české nacházely tři: v Praze (český), Brně (moravský) a Opavě (slezský). Za své zásluhy získal titul c. k. soudního rady. Pojal za manželku Jindřišku Wurmovou (Henrietta Cl., 1857-1924), rodina žila na Královských Vinohradech.

25. května 1900 předčasně zemřel jediný potomek Hrdličkových, syn Jan[8] (Hans, * 3. července 1879 v Kouřimi)[4], posluchač druhého ročníku c. a k. Konzulární akademie ve Vídni (dříve Orientální akademie), prestižní rakouské instituce pro vzdělávání budoucích diplomatů. Rodiče Alois a Jindřiška Hrdličkovi nechali u firmy Pupp a Škarka vypracovat projekt majestátní rodinné hrobky, které dominuje sousoší Matčin sen od akademického sochaře Františka Rouse. Sousoší z bílého mramoru zobrazuje čtyři postavy: truchlící rodiče Hrdličkovy, syna Jana oděného ve školní uniformě a postavu anděla. Hrobka je umístěna na honosném místě u hlavní jižní brány pražských Olšanských hřbitovů a řadí se k jedněm z největších hrobek na celém komplexu hřbitovů. Slavnostně byla odhalena v červnu 1904.[9]

Poslední léta Hrdličkova života byla tíživá. Na podzim 1904 byl obviněn, že v jistém soudním procesu ovlivňoval svědky.[10] Byl penzionován,[11] zpočátku dokonce bez přiznání důchodu.[12] V tisku se také objevovaly zprávy, zčásti dementované, že neloajálně zasílal informace o nepříznivých poměrech v pražských věznicích do Vídně, bez vědomí přímých nadřízených.[11][13] V téže době také onemocněl a byl od té doby upoután na lůžko.[12] V dubnu 1905 byl obžalován pro podvod. Podle žalobce měl roku 1895 za úplatek intervenovat ve prospěch výrobce lihovin, roku 1901 pomáhat bohatému mladíkovi vyhnout se vojenské službě[14][15] a v roce 1902 nesprávně uvést některá fakta, když svědčil v procesu svého známého, podvodného genealoga Aloise Müllera.[16][17] Jako jeden z nepřímých důkazů údajného úplatkářství se uváděla i drahá hrobka, kterou si podle názoru žalobce nemohl ze svého platu dovolit. V žádném z těchto případů mu ale nebyla prokázána vina a porota ho velkou většinou osvobodila.[18] Bylo ale proti němu zavedeno disciplinární řízení, v jehož důsledku byl propuštěn ze státní služby bez nároku na penzi; kasační soud ve Vídni ale v březnu 1906 rozhodl, že bude penzionován v hodnosti soudního rady s přiznaným důchodem.[19]

Týž měsíc ale stál znovu před soudem. Žalobu na něj podal sochař František Rous kvůli částce 10.400 korun, které mu měl dlužit za zhotovení náhrobku.[20] Cena celé zakázky byla podle něj 30.500 korun, z toho 18.000 na výlohy a 12.500 na honorář, přičemž Hrdlička mu zaplatil pouze 20.100 korun.[20] Hrdlička se prostřednictvím advokáta hájil, že dohodnutá cena byla nižší a že zaplatil naopak víc, než byl povinen.[20] Dokazování bylo obtížné – bylo nutné vyslýchat svědky, kteří se transakce přímo neúčastnili.[21] V průběhu tohoto procesu Hrdlička zemřel,[22] výsledek se nepodařilo z dostupných zdrojů zjistit.

Alois Hrdlička zemřel 30. dubna 1906 na Vinohradech a byl pohřben do rodinné hrobky na Olšanech.[2] Roku 1924 zemřela vdova Jindřiška a byla pohřbena se svým manželem a synem.

Postava Aloise Hrdličky v sousoší může nápadně připomínat rakouského císaře Františka Josefa I., což posléze vedlo ke vzniku legend o důvodech zpodobnění císaře. Ty se však nezakládají na pravdě, podle tehdejší legislativy by takové ztvárnění postavy bylo dokonce nezákonné.

Pomník se stal jednou z dominant Olšanských hřbitovů a byl v minulosti rovněž vydáván na pohlednicích.

• Hrobka na Olšanech
• cs.billiongraves.international