Alois Beer

Absolvoval tři třídy německé školy, ve třinácti letech se již učil dřevosoustružníkem. Po vyučení v roce 1849 odešel na vandr do Vídně, kdy prošel řadu zemí Rakousko-Uherska. Navštívil Prahu, Vídeň, Štýrsko, Bavorsko, severní Itálii, Benátky, Veronu a Milán a Lublaň. V Lublani navštěvoval kursy malířství.

Po návratu do Dobrušky v roce 1858 si otevřel dřevosoustružnickou živnost. Sám píše, že byl "soustružníkem, řezbářem, pasířem, pozlatitelem, brejlařem a malířem". V roce 1862 se oženil a v roce 1863 koupil dům čp. 100 v Opočenské ulici. V roce 1869 umírá jeho první manželka a on se záhy žení podruhé. Druhé manželství ale nebylo příliš šťastné.

Beer byl velikým propagátorem technických novot. Jako první v Dobrušce například používal deštník. V prostředí malého města ale sklízel spíše posměch a byl považován za podivína. Časem proto zatrpkl. Na tom měly podíl i další okolnosti: nepříliš šťastné druhé manželství, neúspěch v podnikání, neporozumění sousedů i vlastních dětí. V roce 1886 přepsal svou živnost na syna a věnoval se malířství.

Podílel se na organizaci hospodářských a průmyslových výstav v Dobrušce v letech 1889 a 1892. Zde se mu dostalo uznání mimo jiné od pražského "světlojemníka" (rozuměj: fotografa) Jindřicha Eckerta, což mu nakonec získalo i jistý respekt u místních obyvatel.

Beerovo dílo představuje 65 sešitů kvartového formátu (celkem asi 3 500 stran obrázků a textu), které jsou uchovány ve Vlastivědném muzeu Dobruška. Vedle toho jsou snad dodnes roztroušeny jednotlivé Beerovy kresby po dobrušských domácnostech.

Toto dílo má nesmírnou dokumentační cenu vzhledem k tomu, že Beer do nejmenších detailů dokumentoval textem i obrazem obce, jednotlivé stavby, místní zvyky, události a slavnosti, řemeslnické postupy a nástroje a další detaily každodenního života druhé poloviny 19. století. Beer rovněž detailně zachytil podobu Dobrušky před a po velikém požáru 7. října 1866.

Dílo uchoval a městskému muzeu věnoval dobrušský hodinář Roubal. O jeho propagaci se pak zasloužil učitel Karel Michl, který vydal celkem čtyři výbory z Beerových sešitů a uspořádal výstavu v Občanské besedě v Praze v roce 1937. Zde bylo Beerovo dílo vysoce oceněno například Josefem Čapkem nebo Vladislavem Vančurou.

Sešity jsou digitalizovány a chystá se jejich vydání na CD.

Byl jedním z hlavních předobrazů Járy Cimrmana.[2]

Výbory z díla A. Beera, které připravil Karel Michl:

• Nevděk (1936),
• Lituji, že nejsem básník (1970), Praha : Odeon, 1970
• Alois Beer na vandru (1973), Praha : Československý spisovatel, 1973
• Památnosti mého podomování (1978), Hradec Králové : Kruh, 1978

Další stručný medailon Aloise Beera s několika ukázkami textů a obrázků z jeho deníků připravilo Městské muzeum v Dobrušce:

• Jiří Mach editor: Alois Beer : kronikář, písmák a malíř, Dobruška : Muzeum Dobruška, 2005, ISBN 80-254-1199-0 (v publikaci neuvedeno)

• 
  Preclíkův mlýn před požárem, (1894)
• 
  Pulička (1893)
• 
  Novoměstská ulice v Dobrušce (1892)
• 
  Požár Dobrušky 7. října 1866