Al-Fárábí

Abú Nasr Muhammad ibn al-Farach al-Fárábí (známý také jako Alfarabius, Farabi, Abunaser, turecky Farabi; 870 Fáráb, Turkestán – 950, Damašek, Sýrie), arabský učenec zřejmě turkického původu, je první z významných představitelů arabské středověké filosofie; vynikl v mnoha oborech, zejména v logice, politické filosofii či teorii hudby.

Al-Fárábí
Narození870
Otrar
Úmrtí950 (ve věku 79–80 let)
Damašek
Povolánífilozof, fyzik a hudební teoretik
Nábož. vyznáníislám
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Al-Fárábí na kazašské bankovce.
Ilustrace z al-Fárábího spisu o hudbě, Kitáb al-músíkí al-kabír

Život

O jeho životě máme velmi málo zpráv; otázkou také zůstává, byl-li turkického či perského původu. Po roce 900 studoval v Bagdádu, kam tehdy prostřednictvím syrských křesťanů pronikly překlady Aristotela; jeho učiteli byli nestoriáni (Juhanná ibn Hajlán, Abú Bišr Mattá); al-Fárábí si osvojil aristotelismus a zejména logiku natolik, že byl zván „Druhým mistrem“[1][2] (rozuměj: po Aristotelovi). V Bagdádu Fárábí setrval 40 let. Pozdní léta prožil převážně v Halábu, zemřel roku 950 v Damašku.

Dílo a myšlení

Al-Fárábího myšlení představuje originální syntézu aristotelské logiky s platónismem (zejména v politické filosofii), resp. novoplatónismem. Neklade myšlení dvou největších řeckých filosofů do kontrastu, naopak usiluje o jejich sladění (viz spis Kniha sladění názorů dvou myslitelů, božského Platóna a Aristotela), zejm. v kosmologii (teorie deseti separovaných intelektů)[3] a gnoseologii. V politické filosofii nacházíme u al-Fárábího vzácnou konvergenci teoretického a praktického snažení (Názory obyvatel ctnostné obce, Státníkovy aforismy); ve spise Platónova a Aristotelova filosofie rozlišuje na základě Platónovy Ústavy metodu Sókratovu a Thrasymachovu, přičemž uznává, že k přesvědčování a formování lidu je vhodnější Thrasymachova; filosof a vládce má pak ovládat obě.[4] Al-Fárábí ovlivnil většinu pozdějších arabských myslitelů, včetně Avicenny, který mu vděčí za pochopení Aristotelovy Metafyziky.[5]

Náboženství

Al-Fárábí překvapuje dodnes svým pohledem na náboženství. Vyznával totiž, že na světě je jen jedno jediné náboženství a veškeré náboženské systémy jsou pak jeho projevy. Všechna náboženství jsou pravdivá a zjevují se ve formách, které se přizpůsobují zvyklostem určitého regionu, respektive kultuře. V jeho pojetí šlo tedy o centrální ucelený systém náboženství, které se vztahují ke svému středu, jedinému Bohu, přičemž ale rozeznával míru vyzrálosti jednotlivých projevů v různých stádiích duchovní zralosti na cestě k Bohu a v různých plánech skutečnosti.[6]

Reference
  1. Chrales E. BUTTERWORTH & Thomas L. PANGLE, Foreword to: Alfarabi, Philosophy of Plato and Aristotle, New York: Cornell University Press, 2001, str. vii.
  2. Alain DE LIBERA, Středověká filosofie. Přel. Martin Pokorný. Praha: OIKOYMENH, 2001, str. 117.
  3. Alain DE LIBERA, op. cit, str. 118.
  4. ALFARABI, Philosophy of Plato and Aristotle (pozn. 1), II,22.
  5. AVICENNA, Z díla. Praha: SNKLHU 1954, str. 61-62.
  6. Velké postavy východního myšlení. Praha: Prostor 1998, str. 515-522.

Literatura
  • BONDY, Egon. Středověká islámská a židovská filosofie; Filosofie renesance a reformace. Praha: Vokno, 1995. 221 s. Poznámky k dějinám filosofie; 5. ISBN 80-85239-30-2. [Viz str. 44–46.]
  • LIBERA, Alain de. Středověká filosofie: Byzantská, islámská, židovská a latinská filosofie. Přeložil Martin Pokorný. Praha: Oikoymenh, 2001. 551 s. ISBN 80-7298-026-2. [Viz str. 117–120.]
  • MCGREAL, Ian Philip, ed. Velké postavy východního myšlení: slovník myslitelů. Praha: Prostor, 1998. 623 s. ISBN 80-85190-93-1. [Stať „Al-Farábí" je na str. 519–522.]
  • SOKOLOV, Vasilij Vasil'jevič. Středověká filozofie. Překlad Vilém Herold a Václava Steindlová. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1988. 476 s. [Viz str. 231–242.]

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.