Alžběta Sasko-Altenburská (1865–1927)

Alžběta Sasko-Altenburská (též Elezaveta Mavrikievna, celým jménem Alžběta Augusta Marie Anežka Sasko-Altenburská; 25. ledna 1865, Meiningen24. března 1927, Lipsko) byla dcera sasko-altenburského vévody Mořice a sňatkem s Konstantinem Konstantinovičem Romanovem ruská velkokněžna.

Alžběta Sasko-Altenburská
ruská velkokněžna
Sňatek27. dubna 1884
ManželKonstantin Konstantinovič Romanov
Úplné jménoAlžběta Augusta Marie Anežka Sasko-Altenburská
Narození25. ledna 1865
Meiningen
Úmrtí24. března 1927
Lipsko
PředchůdceAlexandra Řecká a Dánská
NásledníkAnastázie Černohorská
PotomciJan
Gabriel
Taťána
Konstantin
Oleg
Igor
Jiří
Věra
RodWettinové
OtecMořic Sasko-Altenburský
MatkaAugusta Sasko-Meiningenská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Alžběta Augusta Marie Anežka se narodila 25. ledna 1865 v Meiningenu, odkud pocházela její matka, která zde zůstala i po svatbě. Byla druhým potomkem vévody Mořice a jeho manželky Augusty. Vyrůstala s jedním bratrem a třemi sestrami, avšak jedna z nich zemřela poměrně mladá.

Manželství

V roce 1882, jako sedmnáctiletá, poznala svého budoucího chotě, který byl právě v Altenburgu na návštěvě u svých příbuzných: sama Alžběta byla jeho sestřenkou. Ačkoliv sama byla ke sňatku svolná, Konstantin údajně zaváhal. Byl navíc o sedm let starší, a když se oba rozešli, on jí slíbil, že si s ní bude dopisovat: nikdy jí ale žádný dopis neposlal. Nicméně psal o ní básně, které nikdy nezveřejnil. O dva roky později, roku 1884, se vydala Alžběta do Ruska a byla oznámena svatba s Konstantinem. První zádrhel se objevil poměrně rychle: ještě před svatbou se nechala slyšet, že je jejím přáním, aby si mohla ponechat luteránsku víru, ve které byla vychována. To samozřejmě otřáslo Konstantinem, který byl pravoslavný.

I přes rozdíly v povahách obou svatebčanů se 27. dubna 1884 odehrála svatba. Alžběta jej prý vroucně a oddaně milovala. Nakonec z manželství vzešlo devět dětí: šest synů a tři dcery, přičemž jedna z dcer zemřela v dětství.

  • Jan (1886–1918) ⚭ Helena Srbská (děti Vsevolod a Kateřina), zavražděn bolševiky společně s bratry Konstantinem a Igorem
  • Gabriel (1887–1955) ⚭ I. Antonie Rafailovna Nesterovská, II. Irina Ivanovna Kurakina; zemřel bezdětný
  • Taťána (1890–1979) ⚭ I. Konstantin Bagration Mukhrani (děti Teymuraz a Nataša), II. Alexandr Vasiljevič Koročencov
  • Konstantin (1891–1918), zavražděn společně s Janem a Igorem; bezdětný
  • Oleg (1892–1814), zabit během první světové války; bezdětný
  • Igor (1894–1918), zavražděn společně s Konstantinem a Janem; bezdětný
  • Jiří (1903–1938), zemřel bezdětný po nezdařené operaci
  • Natálie (*/† 1905), zemřela v dětství
  • Věra (1906–2001), zemřela bezdětná

Alžběta, která po svatbě přijala jméno Elezaveta Mavrikievna a v rodině byla oslovována „Mavra“, byla velice populární a měla velice dobré vztahy s carem Mikulášem II. Svoji víru si ponechala a s manželem se usadili v paláci Marble.

Sama přežila většinu svých dětí, konkrétně pět. Její nejmladší dcera Věra se dokonce dožila čtyřiadevadesáti let a zemřela roku 2001. První zemřela dcera Natálie ve věku necelých dvou měsíců. Když vypukla první světová válka, podporovala zbrojení proti vlastní rodné zemi a její synové se také do armády rekrutovali. Právě během jedné z bitev v Litvě byl zabit Alžbětin syn Oleg. Když se dozvěděla, že její syn umírá, vypravila se za ním a skutečně k němu dorazila ještě před jeho smrtí. O rok později zemřel předčasně i její manžel Konstantin a umírá i zeť (manžel Taťány) Konstantin Bagration.

Nástup bolševiků

Po skončení války musela spěšně Rusko opustit, aby ji nezadrželi bolševici. Jí se to skutečně podařilo, nicméně tři její synové, nejstarší Konstantin, Jan a Igor, byli chyceni a zastřeleni v Alapajevsku. Roku 1919 pak zemřel i velkokníže Dmitrij Konstantinovič Romanov. Princ Jiří a princezna Věra se mezitím ukrývali v palác Pavlovsk a na podzim 1918 dostali od bolševiků povolení k opuštění země. Na pozvání švédské královny Viktorie Bádenské se tedy vypravili přes Tallinn a Helsinky až do Stockholmu. Zde se Věra i Jiří opět setkali s Alžbětou.

Pozdější léta

Společně žili další dva roky ve Švédsku, ale pak se přestěhovali, na pozvání krále Alberta, do Belgie. Nakonec se ale usadili v Alžbětině rodném Německu, konkrétně v Altenburgu, kde žili jen s krátkou přestávkou dalších třicet let.

24. března 1927 Alžběta umírá v Lipsku na rakovinu.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Елизавета Маврикиевна na ruské Wikipedii.

Externí odkazy

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Arnošt Fridrich III. Sasko-Hildburghausenský
 
 
Fridrich Sasko-Altenburský
 
 
 
 
 
 
Ernestina Sasko-Výmarská
 
 
Jiří Sasko-Altenburský
 
 
 
 
 
 
Karel II. Meklenbursko-Střelický
 
 
Šarlota Georgina Meklenbursko-Střelická
 
 
 
 
 
 
Frederika Hesensko-Darmstadtská
 
 
Mořic Sasko-Altenburský
 
 
 
 
 
 
Fridrich František I. Meklenbursko-Zvěřínský
 
 
Fridrich Ludvík Meklenbursko-Zvěřínský
 
 
 
 
 
 
Luisa Sasko-Gothajsko-Altenburská
 
 
Marie Luisa Meklenbursko-Zvěřínská
 
 
 
 
 
 
Pavel I. Ruský
 
 
Jelena Pavlovna Ruská
 
 
 
 
 
 
Žofie Dorota Württemberská
 
Alžběta Sasko-Altenburská
 
 
 
 
 
Anton Ulrich Sasko-Meiningenský
 
 
Jiří I. Sasko-Meiningenský
 
 
 
 
 
 
Šarlota Amálie Hesensko-Philippsthalská
 
 
Bernard II. Sasko-Meiningenský
 
 
 
 
 
 
Kristián Albrecht Ludvík Hohenlohe-Langenburský
 
 
Luisa Eleonora z Hohenlohe-Langenburgu
 
 
 
 
 
 
Karolina Stolbersko-Gedernská
 
 
Augusta Sasko-Meiningenská
 
 
 
 
 
 
Vilém I. Hesenský
 
 
Vilém II. Hesenský
 
 
 
 
 
 
Karolina Vilemína Dánská
 
 
Marie Frederika Hesensko-Kasselská
 
 
 
 
 
 
Fridrich Vilém II.
 
 
Augusta Pruská
 
 
 
 
 
 
Frederika Luisa Hesensko-Darmstadtská
 
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.