Alžběta Goricko-Tyrolská

Byla dcerou tyrolského hraběte Menharda II. Goricko-Tyrolského z rodu Menhardovců a jeho ženy Alžběty, dcery bavorského vévody Oty II. Alžbětino manželství s nejstarším synem římského krále Albrechtem Habsburkem bylo uzavřeno 24. listopadu 1274 a vzešlo z něj 21 dětí. Dospělosti se dožilo jedenáct. Slavnostně korunována na římskou královnu byla v listopadu 1298 na dvorském sjezdu říšských knížat v Norimberku.[2] Často vyřizovala jménem Albrechta politické záležitosti. Po manželově vraždě roku 1308 se ovdovělá Alžběta společně se syny snažila o pronásledování vrahů a poté vstoupila do kláštera Königsfelden, který společně s dcerou založila. Zemřela roku 1313 a dočasně byla v klášteře i pohřbena. V roce 1770 byly její ostatky převezeny do St. Blasien a od roku 1809 je pohřbena v St. Paul v korutanském Lavanttalu.[3]

• Anna (ok. 1280–1327)
  • ⚭ 1295 Heřman III. Braniborský
  • ⚭ 1308 Jindřich VI. Vratislavský
• Anežka (1280–1264) ⚭ 1296 uherský král Ondřej III.
• Rudolf III. (asi 1281–1307)
  • ⚭ 1300 Blanka Francouzská
  • ⚭ 1306 Eliška Rejčka
• Fridrich I. (1289–1330) ⚭ 1314 Izabela Aragonská
• Alžběta (ok. 1293–1352) ⚭ 1307 Fridrich IV. Lotrinský
• Leopold (1293–1326) ⚭ 1315 Kateřina Savojská
• Kateřina (1295–1323) ⚭ 1316 vévoda Karel z Kalábrie
• Albrecht II. Moudrý (1298–1358) ⚭ 1324 Jana z Pfirtu
• Jindřich (1298–1327) ⚭ 1314 Alžběta z Virneburgu
• Ota Veselý (1301–1339)
  • ⚭ 1325 Alžběta Dolnobavorská
  • ⚭ 1335 Anna Lucemburská
• Guta (po 1302–1329) ⚭ 1319 Ludvík IV. z Öettingenu[4]