Alángium

Alángia jsou opadavé nebo stálezelené keře a stromy nebo výjimečně dřevnaté liány (Alangium kwangsiense), někdy s trny. Listy jsou jednoduché, střídavě postavené, s celistvou nebo laločnatou čepelí, bez palistů. Žilnatina může být zpeřená, dlanitá nebo od báze trojžilná. Některé druhy mají v paždí žilek na rubu listů domatia. Květy jsou oboupohlavné, pravidelné, v úžlabních vrcholících. Stopky květů jsou článkované. Kalich je srostlý ze 4 až 10 lístků a se stejným počtem zubů, případně na vrcholu uťatý. Korunní lístky jsou páskovité, volné nebo na bázi srostlé, ve stejném počtu jako kališní lístky. Tyčinek je stejný počet jako korunních lístků nebo 2 až 4x tolik. Tyčinky jsou volné a vyrůstají z nektáriového terče. Čnělka je buď dlouhá, nitkovitá, zakončená kyjovitou, laločnatou nebo hlavatou bliznou, nebo řidčeji zkrácená a rozdělená ve 2 prodloužená stylodia. Semeník je spodní, obvykle jednopouzdrý (řidčeji dvoupouzdrý). V každém pouzdru je jediné vajíčko. Plodem je jednosemenná nebo řidčeji dvousemenná peckovice nesoucí na vrcholu vytrvalý kalich a květní terč.[4][5][6]

• 
  Listy alángia čínského
• 
  List Alangium villosum s domatii v paždí žilek
• 
  Pohledný květ Alangium salviifolium
• 
  Plod alángia platanolistého

Rod alángium zahrnuje 57 druhů a je rozšířen ve Starém světě od tropického pásu po teplé oblasti mírného pásu. Areál sahá od tropické Afriky přes tropickou a východní Asii po východní Austrálii a ostrovy Tichomoří. Centrum druhové diverzity je v jihovýchodní Asii, odkud je uváděno celkem 26 druhů. Větší počet druhů roste též v Indočíně, Nové Guineji a Číně. Největší areál má druh alángium čínské (A. chinense), který je rozšířen od tropické Afriky přes Indický subkontinent, Čínu a Indočínu po jihovýchodní Asii. V africké oblasti se mimo tohoto druhu vyskytuje ještě A. salviifolium ve východní tropické Africe a druh A. grisolleoides, který je endemitem Madagaskaru. V Tichomoří roste jediný druh, Alangium vitiense. Ve východní Austrálii se vyskytují 2 druhy, A. polyosmoides a A. solomonense. Několik druhů zasahuje i do teplých oblastí mírného pásu. Nejdále na sever zasahuje alángium platanolisté (Alangium platanifolium), rozšířené v Číně, Koreji, Japonsku a na Ruském Dálném východě (Přímořský kraj). Na japonský ostrov Kjúšú zasahuje také druh A. premnifolium. Druh A. alpinum vystupuje v Himálaji až do nadmořské výšky okolo 3000 metrů.[7][4]

Rod je členěn do 4 sekcí. Počet udávaných druhů se různí. V minulosti bylo zpravidla uváděno 21 druhů,[5] po uveřejnění nových monografií sekcí Alangium (2016), Conostigma a Rhytidandra (2017) stoupl jejich počet na 57.[8][6][9][7] Dosud nebyla uveřejněna monografie sekce Marlea, počet druhů se proto může ještě zvýšit.

V dřívějších taxonomických systémech (Cronquist, Dahlgren) byl rod Alangium řazen do samostatné čeledi v rámci řádu dřínotvaré (Cornales). Později bylo molekulárními studiemi zjištěno, že je tento rod sesterskou větví k rodu dřín (Cornus) a byl přeřazen do čeledi dřínovité (Cornaceae).[10]

• alángium čínské (Alangium chinense)
• alángium platanolisté (Alangium platanifolium)[13][14]

Dřevo je místně v Africe a Asii používáno v řezbářství, stavebnictví apod., v Africe je druh alángium čínské (A. chinense) používán též v lidovém lékařství.[15] Stálezelené alángium čínské a opadavé alángium platanolisté je možno pěstovat i v teplých oblastech mírného pásu, potřebuje však dobrý zimní kryt.[3] V českých botanických zahradách a arboretech se s nimi lze setkat jen velice zřídka. Alángium platanolisté je uváděno z Průhonického parku.[13]