Afaia

Její kult byl přinesen z Kréty, kde ji lze vysledovat až do 14. století před Kristem. Byla považována za patronku ostrova a za bohyni plodnosti, bohatství a zemědělské práce. Po podřízení Aiginy Athénám byla podle Pausania ztotožňována s bohyněmi Athénou a Artemis a také s nymfou Britomartis.[1]

Vznik svatyně bohyně Afaia se datuje kolem roku 2000 před Kristem, kdy byla  uctívána na pahorku s jeskyní, aniž by pro ni byl postaven chrám. V průběhu času byl tento prostor ohraničen temenosem.[pozn 1] V mykénské době jí byly přínášeny oběti na osamělý, později zalesněný vrch na severu ostrova.

Afaia byla podle pověsti urozená krétská dívka, která vstoupila na aiginskou loď, aby unikla Mínoovým erotickým nástrahám. Ale ani tady klid nenašla, jelikož jeden rybář se ji pokusil znásilnit. Vrhla se tedy do moře. Na ostrově Aigina pak vystoupila na břeh a zmizela v lese. Slovo Afaia pochází z řečtiny a znamená „zmizení“.[2]

O bohyni ostrova Aigina se také říká, že pochází z Kréty. Zeus se do krásné nymfy Aiginy zamiloval a chtěl s ní být nerušený. Unesl ji tedy na ostrov Oenopia a zplodil s ní syna Aiaka, který se pak na tomto ostrově, přejmenovaném podle jeho matky, stal prvním králem.[3]

Skupina postav ze západního štítu Afaina chrámu kolem roku 505-500 před Kristem s Athénou uprostřed. V roce 1813 byla získána Ludvíkem I. Bavorským pro Glyptotéku. (Mnichov)

Afaia, bohyně plodnosti, byla uctívána na pahorku již v době, kdy ještě neexistovaly žádné chrámy. Kolem roku 570 před Kristem byla pak na stejném místě postavena první kamenná budova. Byl to chrám dórského řádu, ještě bez sloupů. Kolem roku 520 před Kristem byl chrám zničen požárem ve střešním krovu, takže byl zbořen a v období od roku 510 do let 490/480 před Kristem již jako peripteros znovu postaven.

Původní bohyně Aiginetů (obyvatelů ostrova Aigina), Afaia, dostala od roku 500 před Kristem společnost bohyně Athény, která se stala skutečnou ochránkyní ostrova.

Toto období znamenalo zlom v řeckém umění, přechod z archaické na klasickou architekturu. To je patrné na chrámu. Sochy západního štítu byly ještě provedeny ve starším stylu, zatímco východní štít již zdobily rané klasické práce.

1. Temenos (řecky τέμενος – znamená „pro svatyni") označuje  oblast (původně řecké) svatyně (hieron). Tento prostor byl ohraničen  obvykle zdmi (peribolos), často nad výšku člověka, nebo sloupovými chodbami, někdy ploty. Přístup do svatyně byl stavebně bránou, v architektuře zvanou propylon.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Aphaia na německé Wikipedii, Aphaea na anglické Wikipedii, Афайя na ruské Wikipedii a Afaia na italské Wikipedii.

• Dieter Ohly: Tempel und Heiligtum der Aphaia auf Ägina: erläutert an den Holzmodellen in der Glyptothek in München. 2. vydání. Mnichov 1978, ISBN 3-406-04115-9
• Ernst-Ludwig Schwandner: Der ältere Porostempel der Aphaia auf Aegina. de Gruyter, Berlín 1985 (Denkmäler antiker Architektur, Sv. 16) ISBN 3-11-010279-X
• Heiner Knell: Mythos und Polis. Darmstadt 1990, S. 68–78.
• Gottfried Gruben: Griechische Tempel und Heiligtümer. 5. vydání Mnichov 2001, S. 121–127.
• Dieter Ohly: Glyptothek München. Griechische und römische Skulpturen. Ein Führer. 9. vydání. Mnichov 2001, S. 47–69.
• Tonio Hölscher: Klassische Archäologie. Grundwissen. Theiss, Stuttgart 2002, ISBN 3-8062-1653-3, S. 119–127.

• Giebelfiguren und Tempel Afain chrám, výzdoba
• Giebelfiguren Sochařská výzdova západního a východního štítu Afaina chrámu
• Kriegerkopf aus dem Ostgiebel des Aphaiatempels von Ägina: 3D-Modell in bavarikon Hlava bojovníka z východního štítu Afaina chrámu.
• Řecko na netu, ostrov Aigina, německy