Adršpachové z Dubé

První z Berků z Dubé zmiňovaný jako pán na Adršpachu byl Půta z Dubé, který se psal i Půta z Frýdlantu. Doklady po něm pochází z let 1295–1318. Tento Půta byl jedním ze čtyř synů Hynka z Dubé.[1]

Později je znám Hynek z Dubé, který prodal hrad Náchod a usadil se na hradě Adršpachu. Jeho syny byli Hynek Lýšek (1401–1415) a Hynek Červenohorský (1401–1440). Oba byli katolíci tělem i duší a věrní přívrženci krále Zikmunda. O Hynkovi Červenohorském se vypravovalo, že vpadl do městečka Krčína, tehdejšího sídla Ohebských bratří, a lidi v kostele povraždil a rozprášil. Nechal napojit koně ze svého kalicha a výsměšně pravil, že i ten jeho kůň je podobojí. Jeho potomci vymřeli v druhém pokolení. Synové Hynka Lýška a Anny z Vilhartic byli Jan (1437–1452) a Petr (1437).

Petrův syn Petr Adršpach z Dubé (1487–1532) zdědil a odkoupil Rýzmburk, Skály, Adršpach, Červenou Horu, Vízmburk a jiné zboží, ale hospodařil tak špatně, že ani jeden statek neudržel a jeho potomci žili v chudobě. Z manželství s Eliškou ze Smiřic měl 4 syny Jana, Hynka, Mikuláše a Smila, kteří seděli na drobných statcích u Prahy. Jejich potomků bylo málo. Janův syn Jáchym držel v roce 1589 nějaký statek v Pálči. V písemnostech je doložena i Markéta Adršpachová z Dubé, která žila jako chudá příbuzná Berků z Dubé kolem roku 1575 na zámku Zákupy a byla ustavena spoluporučnicí nezletilého Václava Berky z Dubé v Zákupech. Je známo, že se v té době musela občas starat o zákupské panství sama. Zemřela 31. března 1598 na Novém zámku v Zahrádkách, její tělo odsud převezli tři kněží a pohřbili v zákupském kostele sv. Fabiána a Šebestiána, kde měli Berkové rodinnou hrobku.[2]

Nám známý poslední člen tohoto rodu byl Kristián Adršpach Berka (toto jméno bylo přijaté po strýcovské větvi) z Dubé, který byl mezi plnomocníky knížete sedmihradského Gábora Bethlena v roce 1620 poslanými, jakožto osoba panského stavu. Po bitvě Bělohorské ujel ze země, jmění mu bylo zkonfiskováno a zaplatil velkou pokutu. V roce 1631 pracoval ve službách Fridricha Falckého, jako jeho vyslanec navštívil dánského krále Kristiana IV.[3] Dvůr Fridricha Falckého se nacházel v Haagu, v letech 1623–1624 dosahoval počet jeho osob až 1200 – mezi nimi byli i exulanti z řad české a moravské šlechty.[4]