Hynek z Dubé

Hynek z Dubé byl významný příslušník starého českého rodu Ronovců znaku ostrve, který působil ve 2. polovině 13. století a počátkem 14. století u královského dvora.

Hynek z Dubé
Erb Berků z Dubé
Narození13. století
DětiHynek Žák z Dubé
Hynek Berka z Dubé
RodPáni z Dubé
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Protože se jméno Hynek, což je jinou podobou jména Jindřich, v rodu pánů z Dubé často opakovalo, nelze vyloučit, že se zmínky o Hynkovi z Dubé, které se vyskytují v pramenech v období 1249 až 1309, týkají jedné osoby. Pravděpodobnější však je, že jde o otce a syna, přičemž otce lze ztotožnit s Jindřichem z Dubé, synem Častolova ze Žitavy a zakladatelem rodu pánů z Dubé.[1] Hynek z Dubé syn byl otcem Hynka Berky z Dubé, který jako první používal toto přízvisko.[pozn. 1]

Předkové

Známý původ později mocného rodu Ronovců začíná u Smila z Tuháně, který žil kolem roku 1200. Měl dva syny, staršího Častolova ze Žitavy a mladšího Jindřicha ze Žitavy. Oba se usadili v roce 1232 v oblasti Žitavy a Budyšína. Protože pomohli svému králi Václavu I. v roce 1249 při potlačení povstání jeho syna, získali od něj různé majetky. Jindřich se později přestěhoval do východních Čech a založil rodovou větev Lichtenburků. Častolov (zmiňovaný v letech 1216 až 1253) zůstal, a jeho potomci se usadili na severu Čech.

Častolov měl tři syny a dceru. Nejstarším byl Jindřich, psaný později jako Hynek z Dubé. Prostředním synem byl Častolov, později uváděný jako Čeněk z Lipé, a nejmladším Chval. Dcera se provdala za otce Albrechta ze Žeberka. Zmíněný Jindřich či Hynek z Dubé je zachycen v listinách z let 1249 až 1290. Také on měl tři syny, Hynka (týkají se ho pravděpodobně záznamy z let 1276 až 1309), Albrechta (psán z Dubé, Frýdlantu, Liběšic) a Čeňka (záznam z roku 1279).[1]

Život

V období před rokem 1290 nelze jednoznačně určit, které historické prameny zmiňují otce a které syna, neví se tedy jistě, zda právě tento Hynek byl již v letech 1276-1277 a 1284-1288 nejvyšším stolníkem a zda se vyznamenal v bojích proti Braniborům po smrti Přemysla Otakara II., jak se píše v Dalimilově kronice. Za Václava II. v letech 1291-1295 zastával úřad komorníka, byl purkrabím v Domažlicích a v roce 1300 doprovázel krále při tažení do Polska, kde Václav II. získal polskou korunu; po králově návratu zůstal v Polsku jako vojenský velitel. Později získal úřad pražského purkrabího, který zastával nejméně od roku 1303 do roku 1309.[pozn. 2] Zemřel mezi roky 1309 až 1316.[1][2]

Na dvoře Václava II. měl Hynek z Dubé významné postavení. V roce 1292 byl mezi třemi pány, které král vyslal jako zástupce na volbu římského krále.[2] Za své služby získal i nemalý majetek. Např. roku 1300 získal za pomoc v boji o polskou korunu od Václava II. do zástavy bezdězské panství.[3] Po vymření Přemyslovců se přiklonil k Rudolfu Habsburskému, po jeho smrti k Jindřichu Korutanskému.

Rodina a majetek

Hynek měl čtyři syny, z nichž dva založili samostatné větve rodu.

V jeho majetku se nacházela Dubá, Jestřebí, Kuřívody, Houska, jižní část Českolipska s hradem Frýdlant a další statky.

Odkazy

Poznámky
  1. Hynků, resp. Jindřichů (z něm. Heinrich, v latině se v přepisu jedná o totéž jméno) z Dubé či Berků z Dubé bylo mnoho a mnozí kronikáři je zaměňují či chybují při přepisech. Problém v doložení dat je dán malým počtem zachovalých dokumentů i absencí příjmení. Tak, jak nabývali statky a postavení, měnili své jméno i vícekrát za život.
  2. Palacký zmiňuje v této funkci Hynka Berku z Dubé, může jít však o záměnu jmen, protože i jeho syn Hynek Berka byl později pražským purkrabím.

Reference
  1. SOVADINA, Miloslav. Rozrod žitavských Ronovců ve druhé polovině 13. století. Bezděz, vlastivědný sborník Českolipska. 1998, roč. 7, s. 15–28. ISSN 1211-9172.
  2. PÁRYSOVÁ, Františka. Moc a sláva zkřížených ostrví. Kariéra Ronovců v době lucemburské. Praha, 2008 [cit. 2022-01-19]. 180 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Lenka Bobková. s. 26–27. Dostupné online.
  3. MAUSEROVÁ, Renata; RICHTRMOC, Vladimír. Doksy a Máchův kraj. Dobřichovice: Kava-Pech, 2003. ISBN 80-85853-604. Kapitola Karel IV., s. 15.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.