Adolf Gustav Schneider

Adolf Gustav Schneider, úmrtní oznámení

Narodil se roku 1805 v Praze v rodině univerzitního profesora. V mládí sledoval vojenskou dráhu. Po sedmnáct let sloužil v armádě. Odešel z ní v hodnosti poručíka a usadil se v Lovosicích.[1] Od prosince 1837 byl poštmistrem v Lovosicích. V roce 1843 napsal pamětní list, vložený do památníku císaře Josefa II. při jeho rekonstrukci.[4] Roku 1849 se uvádí jako Adolf Schneider, c. k. poštmistr v Lovosicích.[5][6]

Pocházel z původně etnicky nevyhraněné rodiny. Jeho otec Karel Sudimír Šnajdr (1766–1831) byl obrozeneckým básníkem, který po roce 1820 začal tvořit v češtině. Adolf Gustav Schneider ale v roce 1848 podporoval účast ve volbách do celoněmeckého Frankfurtského parlamentu. Český dramatik František Turinský tehdy Schneiderovi adresoval výzvu „I ty? – Co by řekl tvůj šlechetný otec, kdyby tě viděl zde s takovými úmysly.“[7] Německý tisk v roce 1880 uvádí, že Schneider pocházel z českého okolí (mimochodem v textu výše uvedeného pamětního listu v památníku Josefa II. použil pro jméno města českou variantu Lowosice).[8]

Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného dění. Ve volbách roku 1848 byl zvolen na ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Lovosice. Tehdy se uváděl coby poštmistr.[9] Na madát rezignoval v říjnu 1848.[10] Místo něj pak v listopadu 1848 na Říšský sněm nastoupil Ferdinand Stamm.[11] Během svého parlamentního působení se jeho přáteli stali Hans Kudlich nebo Franciszek Jan Smolka.[1]

V politickém dění se angažoval i po rozpuštění parlamentu. Zastával funkci starosty Lovosic,[1] a to v letech 1850–1851. Byl prvním starostou po zavedení moderní obecní samosprávy.[4][12]

Později vystupovaly do popředí i jeho aktivity podnikatelské. Byl spolumajitelem panství Milešov a v 50. a 60. letech hospodařil i na statku Vrbičany u Lovosic. V roce 1870 získal uhelný důl Ullersdorf (Oldřichov) a Katzendorf (Kocourkov). V nekrologu z roku 1892 je Schneider popisován jako nestor majitelů dolů v Čechách.[1]

Stal se čestným občanem města Lovosic. Zemřel v Teplicích v červnu 1892 po dlouhé nemoci ve věku 87 let.[3][1]