Adam Albert Neipperg

Narodil se do hraběcího rodu Neippergů, který od dob jeho dědečka Wilhelma Reinharda Neipperga sloužil Habsburkům. Jeho otcem byl Leopold Josef Johann Nepomuk, hrabě Neipperg (1728 – 1792) a matkou Marie Vilemína z Hatzfeldu a Wildenburgu [2]. Adam Albert byl vychován na Karlově škole ve Stuttgartu a v roce 1790 vstoupil do rakouské armády. Roku 1794 byl těžce raněn a přišel o pravé oko. Od roku 1805 bojoval v Itálii. Roku 1809 byl povýšen na generálmajora. V letech 1811 – 1813 působil jako vyslanec u švédského královského dvora. Roku 1813 se stal polním maršálem.

V srpnu 1814 byl pověřen ochranou bývalé císařovny Marie Luisy Rakouské, manželky Napoleona Bonaparte. V té době byl už Napoleon zbaven trůnu a vypovězen na ostrov Elba; rakouská diplomacie chtěla zabránit tomu, aby jej Marie Luisa do vyhnanství následovala (přestože manželství s Napoleonem bylo vynucené, Marie Luisa cítila jako svou povinnost stát při manželovi). Tohoto úkolu se Neipperg zhostil dokonale: s 23letou ex-císařovnou se spřátelil, cestu za manželem ji rozmluvil a posléze (nejpozději po smrti své první ženy) se stal jejím milencem.

Na jaře 1815 se podílel na porážce Napoleonových stoupenců v Itálii, nejprve 1. května porazil neapolské vojsko u Scaporezza a následně zamířil podpořit generála Bianchiho do bitvy u Tolentina, čímž donutil neapolského krále Murata ukončit slibně se vyvíjející bitvu a kvapně ustoupit. Po Muratově porážce se Bianchi s Neippergem zúčastnili okupace jižní Francie. Poté Neipperg odcestoval do Parmy, kterou Vídeňský kongres přiřkl jako odstupné Marii Luise Rakouské. Ta svého milence Neipperga pověřila správou panství a velením parmských vojenských oddílů.

V roce 1816 císař František I. jmenoval Neipperga tajným dvorním radou.

Adam Albert byl nejprve ženat s Teresií, hraběnkou Polovou pocházející z prastarého hraběcího rodu Polů. Ta mu porodila čtyři syny, ale v dubnu 1815 zemřela.

Roku 1821 se oženil podruhé, tentokrát s Marii Luisou Rakouskou, vdovou po císaři Napoleonu Bonaparte. Z tohoto morganatického sňatku vzešel rod pozdějších knížat Montenuovo. Zřejmě již od roku 1815 byl čerstvě ovdovělý Adam Albert milencem Marie Luisy, která mu porodila dvě nemanželské děti, Albertinu (nar. 1817) a Viléma Albrechta (nar. 1819). Po smrti Napoleona se mohli konečně vzít a jejich třetí dítě, Mathilda (nar. 1822) již bylo legitimní.