Adalbertinum

Investorem budovy bylo Družstvo tiskové pod ochranou sv. Jana Nepomuckého v Hradci Králové a cílem této organizace bylo získat budovu nejen s prostory pro knihtiskárnu, ale také vlastní sál pro schůze a přednášky, menší místnosti pro setkávání spolků, a též ubytovací prostory a restauraci. Osloveni byli dva architekti: místní Viktor Weinhengst, který dodal jeden návrh, a František Hellman z Jaroměře, který dodal čtyři návrhy – jeden z nich byl nakonec vybrán pro realizaci.[3]

Bourání staré budovy vojenské prádelny, která na parcele stála, začalo 19. března 1896 a základní kámen nové budovy byl položen na svátek svatého Vojtěcha (známého též jako Adalbert) dne 23. dubna 1896.[3] Stavba měla být dokončena k 900. výročí umučení tohoto světce, tedy přesně za 1 rok.[4] Slavnostní otevření a vysvěcení budovy nakonec proběhlo až v rámci prvního diecézního sjezdu katolíků, který zorganizoval v srpnu 1897 královéhradecký biskup Edvard Jan Brynych.[5]

Na stavbě se podíleli především královéhradečtí řemeslníci: sochař Josef Ježek (základní kámen), truhlář Josef Hlavatý, zámečník František Paulík, klempíř Štěpán Paul, sklenář Josef Hoza. Natěrač Josef Komárek byl přizván z Chrudimi. Stavební dozor vykonával Viktor Weinhengst.[3]

Budova je od roku 1958 chráněnou kulturní památkou[6] a dosud (2020) slouží pro společenské a kulturní aktivity.[1]

Dům je volně stojící, dvoupatrový[6] postavený na obdélníkovém půdorysu o rozměrech 47,10 m × 31,25 m.[3] Štuková omítka má okrovou barvu, kolem celého přízemí budovy je pásová rustika. Střecha objektu je sedlová, ale rizality jsou zakončené třemi zvoncovitými báněmi z měděného plechu. Průčelí je zdůrazněno třemi rizality, ve středním je umístěn hlavní vchod a nad ním polosloupy nesený balkon (nad balkonem je fasáda členěna navazujícími pilastry). Tento rizalit je završen volutovým štítem s mušlemi.[6] Ve tomto štítu se původně nacházela freska zobrazující návrat sv. Vojtěcha z Říma do Čech, ale později byla nahrazena hradeckým lvem.[4] Na severozápadní straně fasády je nad obloukovými okny dlouhý obdélníkový rám s akanty a nápisem ADALBERTINUM.[1][6]

Při stavbě byl velký důraz kladen na kvalitu materiálů. Do základu se používalo kufsteinské vápno, sedlová střecha je z anglické břidlice, schodiště ze žuly, podlahy tvoří silná prkna, dubové parketové vlysy nebo teraco.[3]

Veřejnost někdy pro objekt používá zkrácený název Adal.[3]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Adalbertinum na Wikimedia Commons