Acetátová vlákna

Základem výrobního postupu je přeměna sloučeniny celulózy s kyselinou octovou na acetátovou celulózu. Po průchodu vlákenné hmoty spřádací tryskou se aceton vypaří a vlákno se dlouží na cca dvojnásobnou délku.

Většina vláken pro oděvní textilie se vyrábí jako filament,[1] který pak se často tvaruje nepravým zákrutem. Spotřeba vláken má klesající tendenci, o vyráběném množství nejsou známé žádné statistiky. V roce 2006 bylo ve světě instalováno 25 výrobních zařízení,[2] jejich kapacita se dala hrubě odhadovat na 0,5 milionu tun ročně.

Podle obsahu kyseliny octové se rozlišují dva druhy vlákna:

• Diacetát (zvaný také 2,5 acetát nebo jen acetát) s obsahem 54-55 % kyseliny octové
• Triacetát s 61,5 % kyseliny octové
  • Celulóza s obsahem >95 % tzv. α-celulózy (nerozpustná při 20 °C v 17,5% roztoku NaOH (hydroxidu sodného) se nechá nabobtnat v ledové kyselině octové CH₃COOH.
  • Acetylace acetanhydridem (anhydrid kyseliny octové (CH₃CO)₂O) za přítomnosti katalyzátoru (H₂SO₄) v rozpouštědle (nejčastěji kyselina octová CH₃COOH nebo dichlormethan CH₂Cl₂).

• 
  Triacetát-cel

Acetylací vzniká triacetát celulóza

Vzorek podšívkové tkaniny zblízka

Acetát je lehčí než přírodní hedvábí, kterému se vzhledem i omakem velmi podobá. Pevnost za sucha je oproti hedvábí asi poloviční (do 1,5 cN/dtex) a za mokra se snižuje o 20-30 %. Vlákno je podstatně levnější než přírodní hedvábí.

Tkaniny z acetátu se sotva mačkají a po vyprání jen nepatrně sráží.

Příze z acetátové stříže se měkkým omakem a malou mačkavostí podobají jemné vlně.

Triacetát má oproti diacetátu vyšší bod tání (může se prát při 70° a žehlit při 200 °C), poloviční bobtnavost (cca 3 %) a tím vyšší tvarovou stálost. Tkaniny se nechají velmi dobře natrvalo plisovat.

Buďto jako 100% acetát nebo ve směsi s polyamidem nebo polyesterem na dámské svrchní ošacení, podšívky, kravaty.

Z Triacetátu se vyrábí také filmové pásy.

Technické textilie: cigaretové filtry, elektroizolace.

Obchodní názvy: Rhodia, Dilene, Tricelon aj.