Accademia dei Lincei

První Accademia dei Lincei, založená Federikem Cesim, nahradila první vědeckou komunitu, neapolskou Academia Secretorum Naturae, kterou zavřela inkvizice. Cesi založil akademii společně se třemi přáteli: holandským lékařem Johannesem van Heeckem (poitalštěně Giovanni Ecchio), matematikem Franceskem Stellutim a polyhistorem Anastasiem de Filiis (oba pocházeli stejně jako Cesi z Umbrie). Všichni čtyři se snažili o pochopení všech přírodních věd. Tento důraz odlišoval Lincei od většiny akademií 16. a 17. století , jež kladly důraz především na literaturu a historii.

Název dei Lincei (rysí) byl vybrán z knihy Giambattisty della Porty Magia Naturalis, na jejíž obálce byla vyobrazena tato kočkovitá šelma se slovy: "... s očima podobnýma rysu zkoumá věci, jež se odhalují tak, že když je pozoroval, může je nadšeně použít." Symboly akademie byli dva živočichové s ostrým zrakem – rys a orel. Motto, které pro ni Cesi zvolil, znělo: Minima cura si maxima vis (Chceš-li dosáhnout maximálních výsledků, dávej pozor na malé věci).

Roku 1801 založil opat Feliciano Scarpellini společně s Gioacchinem Pessutim Accademii Caetani, jež převzala jméno Accademie dei Lincei, skutečné oživení akademie však nastalo až v roce 1847, kdy ji papež Pius IX. znovuzaložil pod názvem Pontificia accademia dei Nuovi Lincei (Papežská akademie nových rysů).

V roce 1874 změnil Quintino Sella název akademie na Accademia Nazionale Reale dei Lincei (Národní královská rysí akademie). Výuka na akademii byla rozšířena o etické a humanitní vědy a škola si opět vydobyla vysokou prestiž, jež byla spojována s původní akademií.

Za fašistické vlády převzala úlohu hlavní státní vědecké instituce nová Královská italská akademie (Reale Accademia d'Italia), ale ta Akademii dei Lincei zcela pohltila až v roce 1939.[1] Po skončení 2. světové války byla její nezávislost v roce 1949 na návrh Benedetta Croceho obnovena.

Podle usnesení z roku 1986 má být akademie složena z 540 členů. Z toho má být 180, tedy jedna třetina, Italů, 180 cizinců a 180 italských dopisujících členů. Členové akademie mají být rozděleni do dvou tříd, z nichž jedna je určena pro matematiku, fyziku a přírodní vědy, zatímco druhá pro etické, historické a filozofické vědy.

V roce 2001 došlo k dalšímu přerozdělení. Třída přírodních věd se rozdělila do pěti kategorií: na matematiku, mechaniku a aplikace, astronomii, geodézii, geofyziku a aplikace, fyziku, chemii a aplikace, geologii, paleontologii, mineralogii a aplikace a na biologické vědy a aplikace.

Etické vědy pak byly rozděleny na sedm kategorií: na filologii a lingvistiku, archeologii, kritiku umění a poezie, historii a historickou geografii, antropologii, filozofické vědy, právní vědy a na sociální a politické vědy.