Aaruul

Pouze jediný správný způsob výroby není a v různých krajích se muže lišit. K jeho výrobě se tradičně využívá mléko či jogurt živočišného původu a jeho různé druhy, které mohou výrazně změnit jak chuť, tak i texturu. Nejčastěji se využívá kravské nebo jačí mléko, ale používá se i kozí, ovčí, velbloudí a někdy i kobylí.

Sušení aaruulu na jurtě

Při nejjednodušší metodě se využívá jogurt, který se musí nejprve přivést k varu, čímž dojde k separaci syrovátky a tvarohu. Směs se poté přesune do látkového síta (mongolsky maaral), přes kterou se scedí a vymáčkne se přebytečná tekutina. Pomocí látky se pak tvaroh vytvaruje do obdélníku a nechá se pár hodin pod tlakem odležet, čímž se odstraní syrovátka. Dalším krokem je nakrájení tvarohu, nejčastěji na plátky, kdy se využívá nit, která je snadnější na zacházení než nůž[3]. U tradičních venkovských rodin se nakrájený tvaroh suší na střeše jurty[4], kam přímo dopadají sluneční paprsky a kde je dostatek větru. Sušení záleží na druhu a tloušťce aaruulu a trvá 2 až 7 dnů.

Jelikož více lidí žije ve městech, dnes už je možné nakoupit industriálně vyrobené aaruuly v každém obchodě, přesto většina lidí preferuje autentické z venkova[5]. Moderní techniky již využívají chemické kultivační metody.

Aaruul je přírodní produkt s mnoha zdravotními benefity. Vzhledem k tomu, že základní ingrediencí aaruulu je mléko, hojně se konzumuje pro svůj vysoký obsah vitamínu, minerálu, proteinu a hlavně vápníku[6]. Díky své tvrdé textuře a obsahu vápníku zpevňuje zuby a dásně[7]. Při dlouhodobé konzumaci má i bělící účinky, díky čemuž se říká, že mají Mongolové tzv. "Hollywoodský úsměv".

Jelikož se aaruul "cucá" obdobně jako u sladkostí a bonbonů, používá se i jako jejich zdravější náhrada a omezí se tak konzumaci umělých cukrů. Je to výhodou hlavně u malých dětí, u kterých se může omezit tvorba zubních kazů.

Neposledním benefitem je zvýšený metabolismus. Během konzumace totiž dojde k vysoké tvorbě slinů, tudíž i trávicích enzymů, které napomáhají trávení. K podobnému procesu dochází i u žvýkání žvýkačky[8].

Aaruul je velice rozmanitý a  může mít různé tvary, konzistence i příchutě. Tyto vlastnosti se odvíjí od použitého druhu mléka a postupu výroby, jelikož různé kraje mohou mít své specifické variace aaruuluu a každá rodina má svůj recept. Například kraj Bayankhongor je známý pro své měkké tlusté aaruuly s nahnědlou barvou, kdežto jejich sousední kraj Arkhangai má bílé se sladkou příchutí[9]. Pro vytvoření nejrůznějších tvaru se využívají formy, do kterých se tvaroh ještě za měkka vtiskne

Velice známé jsou například i khorkhoi aaruul (ve tvaru červa), suut (silně mléčná a sladká příchuť), khuruut (ve tvaru prstu) ad.

• 
  Khorkhoi aaruul
• 
  Suut aaruul
• 
  Aaruul ve tvaru medvídka

Aaruul je hojně konzumován napříč všemi generacemi a považuje se za lehkou svačinu někdy i dezert. Typicky se okusuje bez žádných přídavků[10], ale jelikož má velice tvrdou texturu, zalévá se někdy horkou vodou a nechává se odležet. Tím pádem změkne a vzniklou tekutinu, která je plná vápníku, je možné také vypít[11]. V moderních restauracích či rodinách se přidávají i různé lesní plody, například rakytník či bobule Goji, které dodávají sladkou příchuť.

Jelikož jsou Mongolové nomádským národem, musí potrava vydržet na dlouhých cestách. Proto není aaruul nijak náročný na uchovávání a díky své pevné textuře a jednoduchým ingrediencím může vydržet až rok[12].