Žofie Württemberská

Žofie se narodila jako dcera württemberského krále, Viléma I. a jeho manželky, ruské velkokněžny Kateřiny Pavlovny. Matku Žofie nepoznala, neboť ta zemřela v lednu roku 1819, když bylo Žofii půl roku. Dítě se dostalo do péče své tety Kateřiny Bonaparte.

Mezi uchazeči o Žofiinu ruku byli mj. pozdější řecký král Otto I., brunšvický vévoda Vilém či syn budoucího francouzského krále Ludvíka Filipa I., Ferdinand Filip Orleánský. 18. června roku 1839, den po svých 21. narozenin, se Žofie ve Stuttgartu provdala za svého bratrance Viléma (jeho matka byla starší sestra matky Žofiiny). Z jejich manželství se narodili tři synové:

• Vilém (Willem Nicolaas Alexander Frederik Karel Hendrik, 1840–1879), od 1849 oranžský princ a následník trůnu;
• Mořic (Willem Frederik Maurits Alexander Hendrik Karel, 1843–1850);
• Alexandr (Willem Alexander Karel Hendrik Frederik, 1851–1884), po smrti svého bratra Viléma oranžský princ a následník trůnu;

Královský pár sídlil v paláci Noordeinde. Manželství Žofie a Viléma nebylo šťastné, Žofie měla averzi vůči Vilémovi od prvního setkání. Její tchyně Anna Pavlovna, Vilémova matka a Žofiina teta (sestra její matky), svou snachu zcela ignorovala. Nesoulad v manželství měl původ především ve velkém rozdílu povah obou partnerů. Žofie byla žena liberálně a duchovně založená a intelektuálně značně převyšovala svého manžela, zatímco Vilém byl spíš jednoduchý člověk, konzervativec vychovaný v armádě, a líbil se mu vojenský způsob života. Uprostřed rodinných hádek zakázal intelektuální výchovu ve svém domě, za což ho královna Viktorie, udržující s Žofií čilou korespondenci, nazvala "nevychovaným hulvátem".

Dalším důvodem napětí v manželství byla jeho náladovost: jeden den se s někým nepohodl do krajnosti, druhý se k němu choval maximálně vstřícně a vychovaně. Později se k neshodám mezi manželi přidaly i neshody se syny. Kromě toho Vilém svou manželku často podváděl. Nesoulad mezi manželi vyvrcholil definitivně v roce 1850 po smrti prostředního syna Mořice, který zemřel v sedmi letech na meningitidu. Král činil Žofii odpovědnou za chlapcovu smrt, neboť nechtěla, aby ho ošetřoval dvorní lékař, jemuž nedůvěřovala.

Po roce 1850 usilovala Žofie o anulaci manželství, které však nedosáhla. Od roku 1855 žili manželé odděleně; Žofie trávila většinu času se svou původní rodinou ve Stuttgartu.

Žofie udržovala kontakty s řadou evropských vědců; vřelé vztahy měla s francouzským císařem Napoleonem III. a s královnou Velké Británie Viktorií. Podporovala umění a řadu charitativních organizací (včetně ochrany zvířat) či budování veřejných parků.

Královna Žofie zemřela v Haagu 3. června 1877. Pochována byla ve svatebních šatech, neboť tvrdila, že její život skončil dnem sňatku. Po její smrti se král Vilém oženil s o 41 let mladší princeznou Emmou Waldecko-Pyrmontskou. Oba Žofiini synové (prostřední Mořic zemřel již jako dítě) zemřeli záhy po smrti své matky a dědičkou trůnu se stala princezna Vilemína, jediná Vilémova dcera z jeho druhého manželství.