Žinylka

Žinylka (z francouzského chenille = housenka) je efektní příze housenkovitého tvaru. [1]

Skaná (vlevo) a povločkovaná žinylka (vpravo)

Druhy žinylky

V odborné literatuře se uvádí: tkaná, pletená (na osnovním stroji), skaná, pozamentová, povločkovaná (z povločkovaných monofilamentů), imitovaná (efektně skaná) žinylka. [2]

V článku je blíže popsána tkaná a skaná žinylka. O ostatních z uvedených druhů není známo, že by se kdy vyráběly ve větším množství.

Technologie výroby

Tkaná žinylka [3]
Skací stroj na výrobu žinylky (z roku 1975)

Pásy z cca 2-8 osnovních nití se protkávají útkem v plátnové nebo perlinkové vazbě, mezi pásy zůstává mezera, v jejímž středu se v hotové tkanině jednotlivé pásy oddělí přestříháním útkových nití. Šířkou mezery se určuje délka útků odstávajících z krajů pásu a tím i délka vlasu v hotové žinylce. Tkaný pás (zvaný také předdílo) se obvykle zakrucuje skaním, takže vzniká příze s kruhovým průřezem.

Tímto způsobem se žinylka začala vyrábět ve Francii kolem roku 1750 z hedvábných nití a používala se asi do 60. let 20. století zejména k výrobě tzv. žinylkových koberců. [4]

Skací jednotka žinylkového stroje

Skaná žinylka [1]

Na konvenčním prstencovém skacím stroji je adaptováno zařízení pracující na následujícím principu (viz snímek skací jednotky vlevo):

Vlasová nit se ovinuje kolem plochého kovového dílce (tzv. kalibru), v jehož vnitřku rotuje kotouč s ostrou hranou, kterou se rozřezává nit na délku cca 2-5 mm. Od velikostí kalibru je závislá délka vlasu a tloušťka hotové příze. Ústřižky vlasové niti jsou vedeny kolmo mezi dvě nosné (jádrové) niti, ty se vzájemně zakrucují, stisknou vlasy a fixují jejich polohu tak, že se z nich kolem osy jádra tvoří hebký povrch příze s kruhovým průřezem.

Skací zákrut nosných nití je udáván otáčkami vřetena (max. cca 9000/min.), příze se navíjí na potáč rychlostí cca 7-10 m/min.

Tímto způsobem se dá vyrábět žinylka v jemnostech cca 80-2000 tex, ve váhovém poměru vlasových k nosným nitím cca 70/30 – 80/20. Nejčastěji se zpracovávají jednoduché příze z polyakrylu, známé jsou však i výrobky z viskózy, polyesteru i bavlny.

Žinylka pak prochází při přesoukávání z potáčů na křížové cívky elektronickou kontrolou za účelem odstranění vadných, bezvlasých míst.

Polyakrylová dekorační tkanina: osnova z filamentu, útek ze žinylky 357 tex

S průmyslovou výrobou skané žinylky se začalo asi v roce 1970 (v Itálii). Údaje o rozsahu produkce nejsou publikovány, známé je jen, že tento druh příze je mnohostranně použitelný, např.

  • jako útek ve tkaninách na závěsy a nábytkové potahy (viz snímek vpravo)
  • na zátažných i osnovních pletacích strojích k výrobě módního svrchního ošacení, šálů aj. [5]
  • na ruční pletení k výrobě svetrů, čepic a mnoho jiných [1]

Literatura
  • R. H. Gong/Rachel M. Wright: Fancy yarns: their manufacture and application, Woodhead Publishing 2002, ISBN 1-855735776, str. 55-59 a 80-86

Reference
  1. Chenille Information [online]. Apparel Search Company, 1999-2018 [cit. 2018-01-03]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Schenek: Lexikon Garne und Zwirne, Deutscher Fachverlag 2005, ISBN 3-87150-810-1, str.77-78
  3. What is Chenille? [online]. Selby, 2001-2017 [cit. 2018-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-31. (anglicky)
  4. History of carpet [online]. carpet information centre, 2018 [cit. 2018-01-03]. Dostupné online. (anglicky)
  5. Knit Guilty CHenille [online]. Nasty Gal, 2018 [cit. 2018-01-03]. Dostupné online. (anglicky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.