Železniční nehoda v Deštnici

Před 17. hodinou mělo být 48 studentů Střední průmyslové školy strojní z pražské Masné ulice odvezeno na korbě nákladního automobilu z Deštnice do Velké Černoci, kde měli během své chmelové brigády zajištěné ubytováni. V 17.30 opustil strážní domek u železničního přejezdu závorář Josef Kostka. Kvůli osobnímu sporu s Marií Hajnou, která ho ve službě střídala, se Kostka rozhodl odejít dříve zadním vchodem tak, aby se s ní nemusel potkat. Nemohl jí tak říct o zpožděné lokomotivě mířící k přejezdu. Zpoždění nezapsal ani do provozní knihy. Hajná se tak domnívala, že lokomotiva ze směru Milostín už podle jízdního řádu projela, a proto nespustila závory.

Deštnice

Místo události na mapě České republiky

K nehodě došlo krátce po 18. hodině, kdy automobil přejížděl přejezd a v tu chvíli do něj narazila rozjetá lokomotiva. Většina studentů byla katapultována ven z korby do kolejiště a na přilehlý svah.

Závorářka utrpěla silný šok a nebyla sama schopna telefonem ze strážního domku zavolat pomoc. Záchrany se tak ujali místní občané a náhodní projíždějící lidé. Podle očitých svědků jeden řidič odmítl naložit zraněné děti z obavy, že by si zašpinil vnitřek svého automobilu. Jiní pouze přihlíželi. Antonín Korec, jeden z pomáhajících, který nehodu viděl ze svého domu nakonec zavolal ze strážního domku službu v Žatci a nehodu ohlásil.[1] Nehledě na obsah jeho hlášení byl odmítnut s tím, že jako nepovolaná osoba nesmí služební telefon používat.

Jako první na místo nehody dorazil příslušník Veřejné bezpečnosti, který začal s vyšetřováním i přesto, že zde bylo ještě množství zraněných. Až několik minut po něm dorazila první sanitka a začala s jejich transportem do nemocnice.

Z trestného činu obecné ohrožení byli obviněni:

• Josef Kostka – závorář, který nezapsal a neohlásil zpoždění vlaku. Později spáchal sebevraždu.
• Marie Hajná – závorářka, která nespustila závory a neohlásila nehodu. Skončila v psychiatrické nemocnici.[2]
• Vladimír Halaburd – strojvedoucí vlaku viněn z toho, že příjezd k železničnímu přejezdu nesignalizoval houkáním. Při soudním procesu odmítl obhájce a nakonec byl zproštěn viny.
• Řidič nákladního automobilu, zaměstnanec rakovnického zemědělského družstva – nezpomalil před vjezdem na přejezd.
• Topič lokomotivy – přiznal, že si krátce před nárazem do automobilu stojícího vozidla na přejezdu všiml.

Čtyři viníci byli odsouzeni k nepodmíněným trestům v rozmezí osmnácti měsíců až pěti let.[1] Železničáři se během rekonstrukce snažili svalit vinu na řidiče nákladního automobilu tím, že před zahájením rekonstrukce odstranili porost v okolí přejezdu, aby prokázali, že měl v době neštěstí dobrý výhled na trať.

Dobový tisk politoval oběti nehody a neopomněl vyzdvihnout bezchybný průběh záchranných prací. Ve skutečnosti měli na záchraně zraněných největší podíl náhodní svědci.

Nehodě v Deštnici je věnován jeden z dílů dokumentární série České televize Osudové okamžiky s názvem „Deštnice 1966“.