Azovstal

Stavba byla zahájena v éře budování těžkého průmyslu Sovětským svazem v roce 1930, provoz byl spuštěn v roce 1933. Výhodou byla poloha komplexu v Doněcké uhelné pánvi s rozsáhlými zásobami nerostných surovin a přístup k Azovskému moři.

V roce 1941 byla v důsledku německého útoku na SSSR výroba přerušena a v roce 1943 došlo k významnému poškození ustupující německou armádou.[3]

Po rozpadu SSSR přešel komplex v roce 1991 do vlastnictví ukrajinského státu, následně byl v roce 1996 privatizován a od roku 2006 je součástí Metinvest Group.[4]

Kromě ekonomického významu (na ukrajinském exportu se železo a ocel podílí více než 15 %)[5] je Azovstal významným zaměstnavatelem. Rozvoj těžkého průmyslu znamenal také rychlý rozvoj Mariupolu, jehož počet obyvatel se mezi roky 1913 a 1939 zečtyřnásobil na zhruba 220 tisíc obyvatel a v 80. letech 20. století dokonce překročil hranic 500 tisíc obyvatel.

Stinnou stránkou Azovstalu je dopad na životní prostředí. Závody jsou umístěny jen pár kilometrů od centra města a východní a severovýchodní větry většinu emisí z hutí ženou na nejhustěji obydlené části města. Mariupol patří mezi nejznečištěnější města na Ukrajině. Naměřené hodnoty jemných částic PM_2.5 až padesátkrát překračují doporučené limity WHO, kvůli čemuž město zažilo sérii protestů.[6]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Železárny a ocelárny Azovstal na Wikimedia Commons
• Металлургический комбинат «Азовсталь» – oficiální stránky (rusky)