Ťačiv

Ťačiv (česky též Tjačevo / Ťačovo / Tjačev, ukrajinsky Тячів, rusínsky Тячево, maďarsky Técső, rumunsky Teceu Mare) je město ležící v Maramurešské kotlině na pravém břehu Tisy na Ukrajině, sídlo stejnojmenného rajónu. Přesněji se nachází 136 km východně od Užhorodu. Dle sčítání obyvatelstva (2001) mělo 9 800 obyvatel, z čehož čtvrtinu tvoří Maďaři. Počet obyvatel města s aglomerací přesáhl (v roce 2010) 19 000.

Ťačiv
Тячів
Ťačiv

znak

vlajka
Poloha
Souřadnice48°0′41″ s. š., 23°34′18″ v. d.
Nadmořská výška216 m n. m.
Časové pásmoUTC+2
StátUkrajina Ukrajina
OblastZakarpatská
Ťačiv
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel9 800 (2001)
Hustota zalidnění1839,780 obyv./km²
Správa
StarostaIvan Kovač
Adresa obecního úřaduвул. Незалежності 30
90500 м. Тячів
Telefonní předvolba3134
PSČ90500
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název města

Název Ťačiv má své kořeny nejspíš v německém označení Teutschau, tedy „Německá paseka“.

Historie
Krávy v Ťačivu

Ťačiv založili pravděpodobně osadníci ze Saska v 11. století. První písemné zmínky dokládají Ťačivu (společně s Chustem a Sighetem) titul královského města se všemi odpovídajícími privilegii, další přibývala i v následujících letech. Obyvatelé Ťačivu směli např. „lovit ryby, pást svá stáda na královských pozemcích nebo obchodovat bezcelně“.

V roce 1514 se obyvatelé Ťačivu aktivně zapojili do maďarského protifeudálního povstání. Po jeho potlačení byl Ťačiv označen za buřičské město a následně byl vypleněn.

Po roce 1918, kdy se Rakousko-Uhersko rozpadlo [1], se Ťačiv stal součástí Československa.

V dalších letech byl osud Ťačivu stejný jako celé Zakarpatské Ukrajiny, do roku 1945 Podkarpatské Rusi. Po II. světové válce se menší část města na pravém břehu Tisy octla pod rumunskou správou.

V roce 1944 strhla rozvodněná Tisa železný most do Rumunska, který později nebyl obnoven, i když se podle zpráv z roku 2018 o novém mostě uvažuje.[2] Největší povodeň přišla zatím v roce 1970, kdy se Tisa rozlila do výšky střech během pouhých dvou hodin.

Hospodářství

V Ťačivu je rozšířeno ovocnářství, především pěstování jablek.

Památky

Hlavní osu města tvoří ulice Nezaležnosti (Nezávislosti), kde nedaleko sebe leží tři významné kostely. Kamenný reformovaný kostel pochází z 15. století, na základech chrámu ze 13. století. Reformovaným se stal v roce 1556. Do roku 1944 se tu nacházela největší maramurešská knihovna. Na konci 20. století vyrostla vedle kostela reformátorská fara. Uprostřed šedivé zástavby přitahuje tato nová čtyřpatrová budova pozornost kolemjdoucích.

Řeckokatolický kostel pochází z roku 1852. V roce 1948 chrám začal sloužit pravoslaví, po zákazu řeckokatolické církve. Dnes slouží opět řeckým katolíkům.

Katolický kostel má v rodném listu rok 1780. V roce 1993 byl rekonstruován, v hnědé barvě.

Aktuálně se v Ťačivu staví nový pravoslavný chrám.

S Ťačivem jsou spojeny poslední roky života maďarského malíře Simona Hollósyho. Ten od roku 1886 vedl mnichovskou uměleckou školu. Od roku 1904 se svými žáky pravidelně přijížděl do Ťačiva. Před 1. světovou válkou přesídlil do Ťačiva natrvalo. Zachoval se dům, ve kterém žil. Hollósyho díla opatruje budapešťská národní galerie. Před ťačivským reformátorským kostelem najdeme Hollósyho bustu.

V Ťačivu dále stojí pomník spisovatele Tarase Ševčenka a tankisty Stěpana Vajdy. Socha V. I. Lenina byla snesena.

Partnerská města

Reference
  1. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 28 - 30, 48 - 51, 73 - 100, 108 - 121, 123 - 134, 136 - 144, 164 - 167
  2. Тячівський міст: розвиток інфраструктури ОТГ на Закарпатті Decentralizacija, 21. března 2018.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.