Šulamit Aloniová

Narodila se v Tel Avivu jako Šulamit Adler. Její matka byla švadlena a otec tesař, oba potomci polských rabínských rodin.[1] Během druhé světové války rodiče Šulamit poslali do internátní školy a sami vstoupili do Britské armády.[1] Jako mladá byla členkou socialisticko-sionistického mládežnického hnutí ha-Šomer ha-ca'ir a elitních úderných jednotek Palmach.[2] Během izraelské války za nezávislost v roce 1948 se zapojila do vojenských bojů o jeruzalémské Staré Město a byla zajata jordánskou armádou.[3]

Šulamit Aloni (vlevo) se svojí matkou

Po vzniku Izraele pracovala Aloniová s dětskými uprchlíky a pomáhala založit školu pro děti imigrantů.[2] Pracovala jako učitelka a zároveň studovala právo na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě.[2] V roce 1952 se provdala za Reuvena Aloniho a přestěhovala se do malého města Kfar Šmarjahu.[1]

V roce 1959 vstoupila do strany Mapaj. V té době pracoval jako právnička a vedla vlastní rozhlasovou show Outside Working Hours, ve které se zabývala lidskými právy a právy žen.[1] Rovněž psala sloupky do řady novin.

Poslankyní Knesetu byla zvolena poprvé ve volbách v roce 1965 za stranu Ma'arach (alianci Mapaje a Achdut ha-avody). Následně založila Radu izraelských spotřebitelů, které po čtyři roky předsedala.[3] Ma'arach opustila po rozporech s tehdejší předsedkyní a premiérkou Goldou Meirovou v roce 1973 a založila novou stranu Rac (Hnutí za občanská práva).[2] Nová strana obhajovala reformu volebního systému a oddělení náboženství, státu a lidských práv. V parlamentních volbách v roce 1973 získala strana tři poslanecké mandáty. Rac poté vstoupil do Ma'arachem vedené koaliční vlády a Aloniová byla jmenována ministryní bez portfeje.[2] Krátce poté však rezignovala kvůli jmenování Jicchaka Rafa'ela členem vlády.[1] Poté, co se ke straně přidal nezařazený poslanec Arje Eli'av se strana nakrátko přejmenovala na Ja'ad-Hnutí za lidská práva, ale později se vrátila ke svému původnímu názvu.

Během 70. let se Aloniová pokoušela navázat dialog s palestinskými Araby v naději dosažení trvalého mírového uspořádání.[1] Během první libanonské války v roce 1982 založila Mezinárodní centrum pro mír na Blízkém východě.[2] Ve volbách v roce 1984 se strana Rac spojila s hnutím Mír nyní a Levicovým táborem Izraele a zvýšila tak své zastoupení v Knesetu na pět poslaneckých mandátů. Před volbami v roce 1992 Aloniová vedla stranu Rac do koalice se stranami Šinuj a Mapam. Tři strany vytvořily novou stranu Merec, jež ve volbách pod jejím vedením získala dvanáct poslaneckých mandátů.[1] Merec se stala součástí levicové koaliční vlády Jicchaka Rabina a Aloniová byla jmenována ministryní školství. Po zhruba roce však byla donucena rezignovat kvůli svým protináboženským vyjádřením.[1] Následně byla jmenována ministryní komunikací a ministryní vědy a umění a zmíněné funkce zastávala až do roku 1996, kdy odešla z politického života.

Šulamit Aloniová byla členkou organizace Ješ Din založené v březnu 2005. Tato organizace věnující se lidským právům, je „tvořena dobrovolníky, kteří se organizují proti pokračujícímu porušování palestinských lidských práv na palestinských okupovaných územích.“[4]

Zastala se bývalého amerického prezidenta Jimmyho Cartera, který v titulu své knihy Palestine Peace Not Apartheid použil v souvislosti s Izraelem slova apartheid.[5] Později dodala, „Nesnáším, když se skrývají věci, které by měly být vyneseny na denní světlo.“

V roce 1998 byla Aloniové Asociací pro lidská práva v Izraeli udělena cena Emil Grunzweig Human Rights Award. V roce 2000 ji byla udělena Izraelská cena za její celoživotní jednání a mimořádný přínos izraelské společnosti.[6][7] V roce 2005 byla v internetové soutěži 200 největších Izraelců deníku Ynet zvolena 57. největším Izraelcem všech dob.[8]

• Democracy in Shackles (Demokratia be'azikim‎), Am Oved (hebrejsky)