Štěpán III. (papež)

Štěpán III. (IV.) (asi 720, Sicílie24. ledna 772) byl papežem od 1. srpna 767. Problematické číslování jeho jména je vysvětleno u Štěpána II.

Jeho Svatost
Štěpán III.
94. papež
Papež Štěpán III.
Církevřímskokatolická
Zvolení1. srpna 768
Uveden do úřadu7. srpna 768 (konsekrace)
Pontifikát skončil24. ledna 772
PředchůdcePavel I.
NástupceHadrián I.
Osobní údaje
Datum narození720?
Místo narozeníSyrakusy, Byzantská říše
Datum úmrtí24. ledna 772
Místo úmrtíŘím, Papežský stát
Místo pohřbeníBazilika svatého Petra
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Tento poslední papež původem ze Sicílie byl v době pontifikátu papeže Zachariáše vysvěcen na kněze a další svoji svoji kariéru vykonával v Lateránu.

Po smrti papeže sv. Pavla I. 28. června roku 767 nastalo v Itálii období, kdy různé mocenské kliky chtěly na Svatý stolec dosadit svého kandidáta. Vévoda Toto z Nepy s pomocí některých šlechticů a vojenského vpádu do Říma za papeže prosadil svého bratra Konstantina (II.), který byl však pouhým laikem. Část opozice se spojila s langobardským králem Desideriem a ten v létě roku 768 vtrhl do Říma a dosadil vlastního kandidáta, kněze Filipa. Ten však vykonával úřad papeže pouhý jeden den (31. červenec) a záhy byl vyhnán profranskou opozicí v čele s vysokým římským úředníkem Christoferem a jeho synem Sergiem. Ti prosadili řádnou volbu papeže, kterým se 1. srpna stal právě Štěpán III.[1]

Osud vzdoropapeže Konstantina II. a jeho příznivců se dostal do rukou Christofera, který je nechal zmrzačit či rovnou zabít, podobně byla potačena langobardská opozice, to vše bohužel za netečnosti nově zvoleného papeže.

Papež Štěpán svolal v dubnu roku 769 Lateránskou radu, která ve svých závěrech ustanovila, že na příště smí být papežem zvolena pouze vysvěcená osoba, ať již kněz či jáhen.[2] Táto rada taktéž s konečnou platností prohlásila volbu Konstantina II. za neplatnou.

Orientace Říma byla sice otevřeně profranská, ale blízká smrt franského krále Pipina v září 768 tyto vztahy poněkud zkomplikovala, konkrétně zásluhou vlivné vdovy po tomto králi. Královna - matka Bertrada si prosadila sňatek mezi dcerou Desideria a jejím synem Karlem.[3] Sňatková politika měla otupit vzájemné spory mezi oběma královstvími, ale zároveň dávala Desideriovi větší mocenský prostor v Itálii, k nelibosti papeže. Důkazem toho bylo například uvěznění ravenského arcibiskupa Lva a jeho nahrazení langobardským stoupencem Michalem.

Protifranská opozice v Římě využila tohoto stavu a v čele s Pavlem Afiartou, papežského komořího, rozehrála mocenskou hru proti svým úhlavním odpůrcům a papežovým rádcům Christoferovi a jeho synu Sergiovi. Oba byli označeni za zrádce a vůdce vzpoury proti papeži. Ten tomu uvěřil a uchýlil se na radu Afiarty pod ochranu Desideria. Když měl Afiarta volné ruce, nechal oba muže zatknout a oslepit. Starší z nich zemřel ve vězení, Sergio byl zavražděn a tajně zakopán.

Narušené vztahy mezi papežem a Franskou říší nezměnila ani smrt mladšího z králů Karlomana v prosinci roku 771 a to, že jedinou vládnoucí autoritou Franského království se stal Karel Veliký. Protifranská opozice ve Vatikánu byla stále silná a papež Štěpán III. i tak záhy zemřel. Narovnání vzahů a zúčtování s langobardskou opozicí bylo nyní na novém papeži Hadriánovi, který ke svým cílům volil rafinovanější a diplomatičtější cestu.

Odkazy

Reference

  1. archive.org, Všeobecný církevní dějepis 2: Středověk, díl 1.
  2. newadvent.org Stephen (III) IV.
  3. HÄGERMANN, Dieter. Karel Veliký - vládce Západu. Překlad Aleš Valenta. Praha: Prostor, 2002. 619 s. ISBN 9788072600717. S. 72.

Literatura

  • HÄGERMANN, Dieter  ; přeložil Aleš Valenta. Karel Veliký - vládce Západu. Praha: Prostor, 2002. ISBN 80-7260-071-0.

Související články

Externí odkazy

Papež
Předchůdce:
Pavel I.
767772
Štěpán III. (papež)
Nástupce:
Hadrián I.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.