Štěpán III. (papež)
Štěpán III. (IV.) (asi 720, Sicílie – 24. ledna 772) byl papežem od 1. srpna 767. Problematické číslování jeho jména je vysvětleno u Štěpána II.
Jeho Svatost Štěpán III. | |
---|---|
94. papež | |
Papež Štěpán III. | |
Církev | římskokatolická |
Zvolení | 1. srpna 768 |
Uveden do úřadu | 7. srpna 768 (konsekrace) |
Pontifikát skončil | 24. ledna 772 |
Předchůdce | Pavel I. |
Nástupce | Hadrián I. |
Osobní údaje | |
Datum narození | 720? |
Místo narození | Syrakusy, Byzantská říše |
Datum úmrtí | 24. ledna 772 |
Místo úmrtí | Řím, Papežský stát |
Místo pohřbení | Bazilika svatého Petra |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Životopis
Tento poslední papež původem ze Sicílie byl v době pontifikátu papeže Zachariáše vysvěcen na kněze a další svoji svoji kariéru vykonával v Lateránu.
Po smrti papeže sv. Pavla I. 28. června roku 767 nastalo v Itálii období, kdy různé mocenské kliky chtěly na Svatý stolec dosadit svého kandidáta. Vévoda Toto z Nepy s pomocí některých šlechticů a vojenského vpádu do Říma za papeže prosadil svého bratra Konstantina (II.), který byl však pouhým laikem. Část opozice se spojila s langobardským králem Desideriem a ten v létě roku 768 vtrhl do Říma a dosadil vlastního kandidáta, kněze Filipa. Ten však vykonával úřad papeže pouhý jeden den (31. červenec) a záhy byl vyhnán profranskou opozicí v čele s vysokým římským úředníkem Christoferem a jeho synem Sergiem. Ti prosadili řádnou volbu papeže, kterým se 1. srpna stal právě Štěpán III.[1]
Osud vzdoropapeže Konstantina II. a jeho příznivců se dostal do rukou Christofera, který je nechal zmrzačit či rovnou zabít, podobně byla potačena langobardská opozice, to vše bohužel za netečnosti nově zvoleného papeže.
Papež Štěpán svolal v dubnu roku 769 Lateránskou radu, která ve svých závěrech ustanovila, že na příště smí být papežem zvolena pouze vysvěcená osoba, ať již kněz či jáhen.[2] Táto rada taktéž s konečnou platností prohlásila volbu Konstantina II. za neplatnou.
Orientace Říma byla sice otevřeně profranská, ale blízká smrt franského krále Pipina v září 768 tyto vztahy poněkud zkomplikovala, konkrétně zásluhou vlivné vdovy po tomto králi. Královna - matka Bertrada si prosadila sňatek mezi dcerou Desideria a jejím synem Karlem.[3] Sňatková politika měla otupit vzájemné spory mezi oběma královstvími, ale zároveň dávala Desideriovi větší mocenský prostor v Itálii, k nelibosti papeže. Důkazem toho bylo například uvěznění ravenského arcibiskupa Lva a jeho nahrazení langobardským stoupencem Michalem.
Protifranská opozice v Římě využila tohoto stavu a v čele s Pavlem Afiartou, papežského komořího, rozehrála mocenskou hru proti svým úhlavním odpůrcům a papežovým rádcům Christoferovi a jeho synu Sergiovi. Oba byli označeni za zrádce a vůdce vzpoury proti papeži. Ten tomu uvěřil a uchýlil se na radu Afiarty pod ochranu Desideria. Když měl Afiarta volné ruce, nechal oba muže zatknout a oslepit. Starší z nich zemřel ve vězení, Sergio byl zavražděn a tajně zakopán.
Narušené vztahy mezi papežem a Franskou říší nezměnila ani smrt mladšího z králů Karlomana v prosinci roku 771 a to, že jedinou vládnoucí autoritou Franského království se stal Karel Veliký. Protifranská opozice ve Vatikánu byla stále silná a papež Štěpán III. i tak záhy zemřel. Narovnání vzahů a zúčtování s langobardskou opozicí bylo nyní na novém papeži Hadriánovi, který ke svým cílům volil rafinovanější a diplomatičtější cestu.
Odkazy
Reference
- archive.org, Všeobecný církevní dějepis 2: Středověk, díl 1.
- newadvent.org Stephen (III) IV.
- HÄGERMANN, Dieter. Karel Veliký - vládce Západu. Překlad Aleš Valenta. Praha: Prostor, 2002. 619 s. ISBN 9788072600717. S. 72.
Literatura
- HÄGERMANN, Dieter ; přeložil Aleš Valenta. Karel Veliký - vládce Západu. Praha: Prostor, 2002. ISBN 80-7260-071-0.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Štěpán III. na Wikimedia Commons
- Stephen (III) IV na Catholic Encyclopedia (anglicky)
- britannica.com - Stephen-III.(IV.) (anglicky)
Papež | ||
---|---|---|
Předchůdce: Pavel I. |
767–772 Štěpán III. (papež) |
Nástupce: Hadrián I. |