Šibám

Místo v údolí Hadramautu, kde stojí město Šibám, bylo osídleno již zhruba před 2 500 lety. Nejstarší písemná zmínka o sídle jménem „Šibám“, nacházejícím se na trase karavan, dopravujících přes arabskou náhorní plošinu kadidlo a koření, byla objevena na chrámovém nápisu z 5. století př. n. l. Od 4. století n. l. býval Šibám hlavním městem Hadramautského království.[2] Stal se jím kolem roku 300 n. l. poté, co byla zničena původní metropole Hadramautu Šabva, ležící ve vádí Hadramaut západně od Šibámu.[3]

V 7. a 8. století se Šibám stal významným centrem šíření islámu v oblasti Hadramautu. V období raného středověku (do 11. století) čítalo město více než 6 000 domů, ve městě v té době byly 103 mešity a 14 hamamů (lázní).[4]

Původní staré město Šibám bylo téměř celé zničeno v důsledku katastrofálních povodní, k nimž došlo ve vádí Hadramaut na přelomu let 1532 a 1533. Na skalnaté plošině uprostřed vádí poté během doby od 16. do 19. století město znovu vystavěli potomci jeho někdejších obyvatel, kteří v minulosti odešli za prací či za obchodem do jiných částí Arabského poloostrova nebo ještě dále na východ do Indie a dalších zemí. Tyto navrátilci, disponující dostatečnými finančními prostředky, zde postupně vybudovali opevněné město v podobě, která se dochovala až do 21. století.[3]

V důsledku nepokojů, revolucí a občanských válek na Arabském poloostrově, které zde propukly po roce 2010 a jimiž byl silně postižen i Jemen, mj. též v důsledku saúdskoarabského bombardování v březnu 2015. Tehdy došlo k poškození řady památek, včetně části Světového dědictví ve městech San'á a Šibám.[5] Šibám kromě toho musel během své historie nezřídka čelit přívalovým dešťům a povodním, například velké vodní přívaly z konce října 2008 měly pro stavby z nepálené hlíny katastrofální důsledky.[3][6][7] UNESCO proto zařadilo v roce 2015 jemenská města San'á, Šibám a Zabíd na seznam Světového dědictví v ohrožení.[4][8]

Staré město představuje obdélník o rozloze 250 krát 350 metrů, protkaný sítí rovnoběžných a příčných ulic, u nichž některé sotva dosahují šíře dvou metrů.[9] Hustě zastavěná plocha je obehnaná obrannými zdmi, které měly sídlo uchránit před nájezdy beduínů.

Město je tvořeno zhruba pěti stovkami věžovitých výškových domů, postavených z nepálené hlíny a poté omítnutých.[2] Tyto „mrakodrapy“, dosahující výšky 20 až 30 metrů, mají obvykle 5 až 8 poschodí, nejvyšší budova má poschodí jedenáct. Šířka stěn ve vyšších poschodích se postupně zužuje. Některé domy jsou spojeny můstky a balkónky, aby byl obyvatelům v případě ohrožení umožněn únik. S ohledem na trvanlivost specifického stavebního materiálu je obvyklá životnost historických budov dvě – tři století.[7] Pokud jsou domy v havarijním stavu, jsou strženy a poté jsou znovu postaveny jejich přesné kopie za dodržení původních stavebních postupů a vzhledu budov.

Již od 16. století měl Šibám některé rysy moderního města, které v té době v jiných městech, včetně evropských, byly zcela neznámé. Především šlo o rozvod vody a sanitární systém, dosahující i do vyšších pater obytných budov. K pozdějšímu úpadku města pak přispělo zanedbání zemědělského protipovodňového systému ve vádí, změny v chovu hospodářských zvířat a také nezabezpečení dostatečného odtoku odpadních vod po zavedení moderních vodovodů do výškových budov.[3]

Ve starém městě žije kolem sedmi tisíc obyvatel.[2] Jižně od starého města se na protilehlém břehu říčního koryta, zaplavovaného občasnými dešti, rozkládá nová městská zástavba, kterou tvoří předměstí Al-Sahil a další městské části.[3][9]

V areálu starého města se kromě hradu ze 13. století dochovala tzv. páteční mešita, která je nejstarší stavbou tohoto druhu v Hadramautu. Nález pálených cihel v rozích stavby, které jsou v této oblasti neobvyklým stavebním materiálem, je považován za potvrzení legendy, že tato mešita byla postavena na počátku 9. století n. l. za vlády chalífy Hárúna ar-Rašída.[3]

• 
  Okno s balkónkem
• 
  „Manhattan pouště“
• 
  Mezi domy
• 
  Jedna z „ulic“
• 
  Pohled z výšky
• 
  Starý vodojem