Šibám

Město Šibám (arabsky شبام, v přepisu latinkou Šibām), známé jako „Manhattan pouště“ nebo „Chicago pouště“,[2][3] je historické sídlo ve vádí Hadramaut ve stejnojmenném jemenském guvernorátu (muhafazachu, arabsky محافظة).[3] Staré město obehnané obrannými zdmi, s unikátními výškovými domy, pocházejícími období od 16. do 19. století, bylo zapsáno na seznam Světového dědictví již na 6. zasedání UNESCO v roce 1982.[3]

Šibám
شبام
Šibám ve vádí Hadramaut.
Staré a nově město odděluje koryto řeky
Poloha
Souřadnice15°55′37″ s. š., 48°37′36″ v. d.
Nadmořská výška683 m n. m.
StátJemen Jemen
Šibám
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel13 316[1] (2004)
Světové dědictví UNESCO
Název lokalityStaré opevněné město Šibám
Typkulturní dědictví
Kritériumiii, iv, v
Odkaz192 (anglicky)
Zařazení1982 (6. zasedání)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Místo v údolí Hadramautu, kde stojí město Šibám, bylo osídleno již zhruba před 2 500 lety. Nejstarší písemná zmínka o sídle jménem „Šibám“, nacházejícím se na trase karavan, dopravujících přes arabskou náhorní plošinu kadidlo a koření, byla objevena na chrámovém nápisu z 5. století př. n. l. Od 4. století n. l. býval Šibám hlavním městem Hadramautského království.[2] Stal se jím kolem roku 300 n. l. poté, co byla zničena původní metropole Hadramautu Šabva, ležící ve vádí Hadramaut západně od Šibámu.[3]

V 7. a 8. století se Šibám stal významným centrem šíření islámu v oblasti Hadramautu. V období raného středověku (do 11. století) čítalo město více než 6 000 domů, ve městě v té době byly 103 mešity a 14 hamamů (lázní).[4]

Původní staré město Šibám bylo téměř celé zničeno v důsledku katastrofálních povodní, k nimž došlo ve vádí Hadramaut na přelomu let 1532 a 1533. Na skalnaté plošině uprostřed vádí poté během doby od 16. do 19. století město znovu vystavěli potomci jeho někdejších obyvatel, kteří v minulosti odešli za prací či za obchodem do jiných částí Arabského poloostrova nebo ještě dále na východ do Indie a dalších zemí. Tyto navrátilci, disponující dostatečnými finančními prostředky, zde postupně vybudovali opevněné město v podobě, která se dochovala až do 21. století.[3]

V důsledku nepokojů, revolucí a občanských válek na Arabském poloostrově, které zde propukly po roce 2010 a jimiž byl silně postižen i Jemen, mj. též v důsledku saúdskoarabského bombardování v březnu 2015. Tehdy došlo k poškození řady památek, včetně části Světového dědictví ve městech San'á a Šibám.[5] Šibám kromě toho musel během své historie nezřídka čelit přívalovým dešťům a povodním, například velké vodní přívaly z konce října 2008 měly pro stavby z nepálené hlíny katastrofální důsledky.[3][6][7] UNESCO proto zařadilo v roce 2015 jemenská města San'á, Šibám a Zabíd na seznam Světového dědictví v ohrožení.[4][8]

Popis města

Staré město představuje obdélník o rozloze 250 krát 350 metrů, protkaný sítí rovnoběžných a příčných ulic, u nichž některé sotva dosahují šíře dvou metrů.[9] Hustě zastavěná plocha je obehnaná obrannými zdmi, které měly sídlo uchránit před nájezdy beduínů.

Město je tvořeno zhruba pěti stovkami věžovitých výškových domů, postavených z nepálené hlíny a poté omítnutých.[2] Tyto „mrakodrapy“, dosahující výšky 20 až 30 metrů, mají obvykle 5 až 8 poschodí, nejvyšší budova má poschodí jedenáct. Šířka stěn ve vyšších poschodích se postupně zužuje. Některé domy jsou spojeny můstky a balkónky, aby byl obyvatelům v případě ohrožení umožněn únik. S ohledem na trvanlivost specifického stavebního materiálu je obvyklá životnost historických budov dvě – tři století.[7] Pokud jsou domy v havarijním stavu, jsou strženy a poté jsou znovu postaveny jejich přesné kopie za dodržení původních stavebních postupů a vzhledu budov.

Již od 16. století měl Šibám některé rysy moderního města, které v té době v jiných městech, včetně evropských, byly zcela neznámé. Především šlo o rozvod vody a sanitární systém, dosahující i do vyšších pater obytných budov. K pozdějšímu úpadku města pak přispělo zanedbání zemědělského protipovodňového systému ve vádí, změny v chovu hospodářských zvířat a také nezabezpečení dostatečného odtoku odpadních vod po zavedení moderních vodovodů do výškových budov.[3]

Ve starém městě žije kolem sedmi tisíc obyvatel.[2] Jižně od starého města se na protilehlém břehu říčního koryta, zaplavovaného občasnými dešti, rozkládá nová městská zástavba, kterou tvoří předměstí Al-Sahil a další městské části.[3][9]

V areálu starého města se kromě hradu ze 13. století dochovala tzv. páteční mešita, která je nejstarší stavbou tohoto druhu v Hadramautu. Nález pálených cihel v rozích stavby, které jsou v této oblasti neobvyklým stavebním materiálem, je považován za potvrzení legendy, že tato mešita byla postavena na počátku 9. století n. l. za vlády chalífy Hárúna ar-Rašída.[3]

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Republic of Yemen: Governorates, Major Cities [online]. http://www.citypopulation.de [cit. 2021-01-13]. Dostupné online. (anglicky)
  2. ŠTĚRBOVÁ, Lucie; CIKÁN, Tomáš. Šibam: Nejstarší mrakodrapy světa jsou hliněné a stojí uprostřed pouště v Jemenu. Novinky.cz [online]. 2012-11-25 [cit. 2020-11-03]. Dostupné online.
  3. Old Walled City of Shibam [online]. UNESCO [cit. 2020-11-03]. Dostupné online. (anglicky)
  4. The World Heritage Committee today inscribed two sites in Yemen on the List of World Heritage in Danger: the Old City of Sana’a and the Old Walled City of Shibam. [online]. UNESCO, 2015-07-02 [cit. 2020-11-03]. Dostupné online. (anglicky)
  5. FENTON-HARWEY, Jonathan. Yemen suffers cultural vandalism during its war. The New Arab [online]. 2018-03-26 [cit. 2020-11-03]. Dostupné online. (anglicky)
  6. Mehr als 60 Tote bei Überschwemmungen im Jemen [online]. Deutsche Welle, 2008-10-26 [cit. 2020-11-03]. Dostupné online. (německy)
  7. МОИСЕЕВА, Анна. Шибам, Хадрамаут [online]. [cit. 2020-11-03]. Dostupné online. (rusky)
  8. Old Walled City of Shibam (Yemen) [online]. UNESCO, 2019 [cit. 2020-11-21]. Dostupné online. (anglicky)
  9. Seznam. Shibam [online]. mapy.cz [cit. 2020-11-03]. Dostupné online.

Literatura

  • HOHMANN, Hasso. Jemen. Traumhafte Bauten, Wilde Landschaften. 1. vyd. Graz: Verlag der Technischen Universität Graz, 2019. 308 s. Dostupné online. ISBN 978-3-85125-670-3. S. 110–123. (německy)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.