Šardžá (emirát)

Emirát se skládá z několika oddělených částí:

• větší západní, převážně pouštní část, ležící při pobřeží Perského zálivu, v níž se nachází i jeho metropole
• tři exklávy ležících mezi horami na východě a vodami Ománského zálivu:
  • Dibba Al-Hisn
  • Kalba
  • Chór Fakkán
• exkláva obklopená územím Ománu:
  • Nahwa

Emirát se v současnosti člení na 9 obcí [2]:

• Šardžá
• Al Bataeh
• Dhaid
• Al Hamrija
• Al Madam
• Dibba Al-Hisn
• Kalba
• Chór Fakkán
• Maliha

Vývoj počtu obyvatel a hustoty zalidnění zachycuje tabulka:[1]

Město Šardžá patřilo k nejbohatším městům v oblasti s osídlením trvajícím přes 5000 let. Začátkem 18. století ovládl město kmen Al Qasimi a roku 1727 zde vyhlásil nezávislý stát. 8. ledna 1820 podepsal jeho emír, šejch Sultan Bin Saqr Al Qasimi, jakož i představitelé dalších států v oblasti Perského zálivu, s Brity Generální mírovou smlouvu (General Maritime Treaty), jíž se zřekli provozování pirátství a obchodu s otroky. Roku 1853 pak následovala smlouva o věčném míru (Perpetual Maritime Truce), jíž přijal britský protektorát a byl pak spravován v rámci Britské Indie. Roku 1892 pak následovala další protektorátní smlouva, čímž se emirát Šardžá stal jedním ze států tzv. Smluvního Ománu. K emirátu Šardžá původně patřil celý severovýchod dnešních Spojených arabských emirátů, ale v průběhu 19. a 20. století došlo k oddělení některých jeho východních částí, přičemž některé z nich vládci emirátu Šardžá později opětovně připojili ke svému území. Tak došlo roku 1866 k osamostatnění emirátu Rás al-Chajma (v letech 1900-1921 ho však emirát Šardžá opět ovládal) a roku 1901 k osamostatnění emirátu Fudžajra. V případě k emirátu později trvale znovupřipojených částí se jednalo o následující státy: Dibba (emirát v letech 1871-1951), Al-Hamrija (emirát v letech 1875-1922), Hira (emirát v letech 1915-1942), Kalba (emirát v letech 1903-1952). Roku 1971 se pak stal emirát Šardžá jedním ze zakládajících států Spojených arabských emirátů.

Od roku 1963 vydával emirát poštovní známky označené "Sharjah" případně "Sharjah & dependencies". Přes nevyjasněnou poštovní funkci některých emisí odborníci tyto známky do katalogů zařadili.[3][4] Celkové množství vydaných známek je přibližně 1000,[4] přičemž se jednalo o typické obchodně filatelistické emise a až jedna třetina známek byla leteckých. Emise byly zoubkované i nezoubkované a často s nízkými náklady. Spolehlivé údaje o produkci chybí, což je odrazem vydávání známek prostřednictvím agentur. Známky vycházely do roku 1973. Pro přístav Chór Fakkán vycházely mezi lety 1965 a 1969 vlastní známky.