Řecké podsvětí

Podsvětím proudí celkem šest hlavních řek, které jsou viditelné pro mrtvé i živé. Jejich názvy mají odrážet emoce spojené se smrtí.[5]

• Styx je obecně považována za jednu z nejvýznamnějších řek podsvětí a je také ze všech nejznámější. Je známá jako řeka nenávisti a jméno dostala po bohyni Styx.[6]
• Acherón je řeka bolesti. Právě přes tuto řeku Charón, taktéž známý jako převozník, podle mnoha zdrojů převáží duše do říše mrtvých, ačkoliv někdy se uvádí také řeka Styx nebo obě řeky.[7]
• Léthé je řeka zapomnění. Jméno nese po bohyni zapomnětlivosti a zapomnění Léthé. V pozdějších dokumentech se začala vyskytovat známá větev s kapající vodou z této řeky, která se stala symbolem Hypna, boha spánku.[8]

• Pyriflegethón je řeka ohně. Podle Platóna tato řeka vede do hlubin podsvětní, propasti Tartaru.
• Kókýtos je řeka nářků.
• Okeanos je řeka, která obtéká celý svět,[9] a ohraničuje východní kraj podsvětí, zatímco Erebos západní kraj světa smrtelníků.[10]

Vstup do podsvětí střeží spousta mytických stvoření, včetně kentaurů, Gorgon, Hydra, Chiméra a Harpyje. Mezi nimi se tyčí mohutný jilm, jehož listy jsou plné falešných snů.

Duše zemřelých putující do podsvětí si pod jazykem přinášejí minci, kterou zaplatí převozníku Charónovi za převoz přes řeku. Charón je odpudivě špinavý, v očích mu žhnou plameny, tvář mu halí zanedbaný vous a kolem ramen nosí plášť. Charón duše převáží neustále, avšak od některých se bez milosti odvrací. Na druhou stranu řeky se totiž nedostanou duše nepohřbených nebožtíků, kteří jsou odsouzeni k věčnému přecházení po břehu do doby, než se jim dostane řádného pohřbu.

Řeka ústí k branám podsvětí, které hlídá trojhlavý pes Kerberos. V této části se také nachází místo, kde soudcové podsvětí rozhodují, kam duše zemřelých poputují – na Asfodelová pole, na trestná pole nebo do Elysia.[11]

Tartaros je nejhlubší propast pod zemí, kam se vlévají všechny řeky světa a opět odtud vyvěrají. Tartaros je tak hluboko pod zemí, jak vysoko je nebe nad ní. Dle legendy by kovadlina padající z nebe dopadla na zemi za devět dní a devět nocí, stejně dlouho by tedy padala také ze země do Tartaru. Tartaros a podsvětí jsou říší Ereba, boha věčné tmy a ztělesnění nejčistší temnoty.

Tartaros je také místo věčného trestu. Vnější okraj ohraničuje bronzový plot, který obklopují tři vrstvy temnoty. Za těmito vrstvami proudí ohnivá řeka Pyriflegethón. Vstupem do Tartaru je obrovský portál s pilíři z pevného adamantu, který nedokáží rozbít ani samotní bohové. Tento vchod střeží Erínye Tísifoné, mstitelka vražd.[12]

Asfodelské louky jsou místem pro obyčejné průměrné duše, které se nedopustily žádných významných zločinů, ale ani neprokázaly žádné velké skutky, které by jim zaručovaly přijetí na Elysijských pole. Na toto místo byli posíláni smrtelníci, kteří nepatřili do žádné z částí podsvětí.[13]

Ve Vergiliově eposu Aeneis jsou Pole smutku oblastí podsvětí vyhrazenou pro duše, které promrhaly svůj život neopětovanou láskou. Mezi zmiňované obyvatele tohoto místa patří Dídó, Faidra, Prokris, Erifýlé, Pásifaé, Láodameia a Kaineus.[14][15]

Elysium je místo pro obzvláště význačné jedince. Duše, které zde přebývají mají snadný a radostný posmrtný život. Častěji než lidé, kteří byli spravedliví nebo měli etické zásluhy, se na Elysijská pole dostávali jedinci, kteří měli blízko k bohům. Většinu obyvatel Elysia tvořili polobozi nebo hrdinové, mezi kterými byli např. Kadmos, Péleus a Achilles. Vpuštěni však mohli být i běžní lidé, kteří žili spravedlivě a ctnostně. Jedním z nich byl také Sókratés, který si přítomnost na tomto místě zasloužil díky svým filozofickým zásluhám.

Ostrovy požehnaných jsou ostrovy v rámci oblasti Elysia. Pokud duše dosáhla Elysia, měla možnost buď zůstat v Elysiu nebo se znovuzrodit. Pokud byl někdo znovuzrozen třikrát a třikrát dosáhl Elysia, pak mohl vstoupit na Ostrovy požehnaných, kde žil ve věčném ráji.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Greek underworld na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Řecké podsvětí na Wikimedia Commons