Řečík

Řečíky jsou dvoudomé, opadavé nebo stálezelené keře a stromy, ronící při poranění bezbarvou průsvitnou šťávu. Asijský řečík malajský dorůstá výšky až 26 metrů a průměru kmene 1 metr. Listy jsou střídavé, lichozpeřené nebo sudozpeřené, výjimečně jednolisté nebo trojčetné, řapíkaté, složené z řapíčkatých, téměř nebo úplně vstřícných, celokrajných lístků. Hlavní osa listu je u některých druhů křídlatá. Květenství jsou úžlabní laty, hrozny, klasy nebo thyrsoidy. Květy jsou jednopohlavné, bezobalné, avšak obklopené 1 až 3 drobnými listeny a 2 až 7 listenci připomínajícími korunní lístky (někdy jsou interpretovány jako okvětí). Tyčinek jsou 3 až 5 (až 8) a mají krátké nitky. Semeník je srostlý ze 3 (2) plodolistů a nese krátkou, trojklanou čnělku nesoucí 3 hlavaté nebo lžicovité blizny. Plodem je červená nebo purpurová, kulovitá či vejcovitá peckovice s tenkou dužninou (mezokarpem) a tvrdou, hladkou peckou (endokarpem) obsahující jedno semeno. Semena nemají endosperm.[1][2][3]

• 
  Listy řečíku pistáciového
• 
  Květenství řečíku atlantického
• 
  Samčí květenství řečíku terebintového
• 
  Plodenství řečíku lentišku

Rod řečík zahrnuje 11 druhů. Je rozšířen v Eurasii, Africe a Americe. Rod má dvě centra druhové diverzity. Jedno leží v oblasti Středomoří a Blízkého východu, druhé ve východní části pohoří Zagros a kavkazské oblasti od Krymu po Kaspické moře.[4] V Evropě rostou celkem 3 původní druhy řečíku, do České republiky žádný z nich nezasahuje. V celém Středomoří se jako běžný druh vyskytuje řečík terebintový a řečík lentišek. Řečík atlantický je rozšířen v severní Africe a jihozápadní Asii a zasahuje i do Řecka, evropské části Turecka a na Krym. Ve Středomoří občas zplaňuje pěstovaný řečík pistáciový. V Malé Asii rostou pak další druhy, a sice Pistacia eurycarpa a Pistacia khinjuk.[5][6]

V Asii sahá areál rodu od jihozápadní Asie přes Afghánistán a střední a jižní Čínu po Malajský poloostrov a Filipíny. Z Číny jsou uváděny dva druhy, řečík čínský a řečík malajský. První z těchto druhů zasahuje i na Filipíny, druhý na Malajský poloostrov a do Vietnamu. Řečík pravý pochází z oblasti Střední Asie, severního Afghánistánu a severovýchodního Íránu, je však pěstován v teplých a suchých oblastech celého světa. V Africe se řečíky vyskytují na severu a východě kontinentu. Do severovýchodní tropické Afriky zasahují celkem 3 druhy, z nichž nejdále na jih (do Tanzanie) zasahuje druh Pistacia aethiopica.[2][5][1] Jediným americkým druhem je řečík Pistacia mexicana, rozšířený od Texasu přes Mexiko až po Nikaraguu.[5][1]

Bezobalné květy řečíků jsou opylovány větrem, což je v rámci čeledi ledvinovníkovité zřídkavý jev.[1] Na listech řečíků se živí housenky řady nočních motýlů zejména z čeledí bekyňovití, martináčovití, můrovití a píďalkovití. Z martináčů na nich žije martináč hrušňový i martináč habrový, dále druhy Citheronia splendens, Neoris haraldi a Saturnia walterorum.[7] Rohovité hálky, které se občas objevují na různých druzích pistácií, jsou způsobeny mšicí Baizongia pistaciae.[8] V plodech řečíku pistáciového a řečíku terebintového se vyvíjí chalcidka Eurytoma plotnikovi a krásenka Megastigmus pistaciae.[9] Jedním z nejvýznamnějších škůdců pistáciových plantáží je krasec Capnodis cariosa, jehož larvy se vyvíjejí v kmenech řečíku.[10]

• 
  Krasec Capnodis cariosa na řečíku
• 
  Hálky mšice Baizongia pistaciae na řečíku terebintovém
• 
  Bizarní housenka martináče Citheronia splendens
• 
  Krásenka Megastigmus pistaciae na plodech řečíku pistáciového

Rod Pistacia vznikl pravděpodobně v paleocénu a jeho prapředek pocházel ze Severní Ameriky. Tato hypotéza je podpořena nálezy fosílií rodu Pistacia paleocenního stáří ve Wyomingu a Coloradu. Do Eurasie se dostal přes boreotropický pevninský most, který oba kontinenty spojoval v období raného až středního eocénu. Následně došlo v Asii k radiační speciaci a rod později doputoval až do Středomoří.[11] Prokřemenělé dřevo rodu Pistacia, pocházející z období svrchního miocénu, bylo nalezeno v jižním Německu.[12]

Rod Pistacia je v rámci čeledi Anacardiaceae řazen do podčeledi Anacardioideae a rozsáhlého tribu Rhoeae.[13] Je členěn na dvě sekce. Do sekce Lentiscella jsou řazeny druhy P. lentiscus, P. weinmanniifolia, P. mexicana a P. aethiopica, zbývající druhy jsou řazeny do sekce Pistacia.[14][15]

• řečík atlantický (Pistacia atlantica), syn. pistácie atlantická
• řečík čínský (Pistacia chinensis), syn. pistácie čínská
• řečík lentišek (Pistacia lentiscus)
• řečík malajský (Pistacia weinmanniifolia, syn. P. malayana)
• řečík pistáciový (Pistacia vera), syn. pistácie pravá
• řečík terebintový (Pistacia terebinthus), syn. pistácie terebintová[16][17]

Mladý strom řečíku čínského na podzim

Ekonomicky nejvýznamnějším druhem je řečík pistáciový, jehož pražené plody jsou známy jako pistácie. Nejvíce pistácií se vypěstuje ve Středomoří, Středním východě, střední Asii a USA.[18] Jako podnož pro roubování bývají používané některé jiné druhy řečíku.[4] Některé druhy řečíku jsou v oblastech s odpovídajícím klimatem vysazovány jako okrasné dřeviny. Jsou ceněny pro olistění i pro celkový vzhled. Nejčastěji jsou pěstovány středomořské druhy řečík terebintový a řečík lentišek a asijský řečík čínský. Vyžadují středomořské klima, plné slunce a dobře propustnou, sušší půdu. Množí se jarním výsevem semen nebo letními polodřevnatými řízky.[19] Řečík čínský je v Texasu invazním druhem.[1]

Z kmenů řečíku lentišku je získávána pryskyřice, která je známa pod názvem masticha nebo mastix. Oblíbená je zejména v Turecku jako přísada do některých potravin. Má využití v potravinářství i lékařství, tradičně se používá zejména na různé potíže se zažívacím traktem.[20][21][22] V listech je obsaženo žluté barvivo myricetin.[23] V indické medicíně se pro velký obsah tříslovin využívají též hálky z řečíku čínského.[20] Plody řečíku atlantického jsou v Izraeli používány na bolesti zubů.[24] Severoafričtí Maurové konzumují plody tohoto druhu společně s datli. Jedlá semena má i Pistacia mexicana.[21] Ze dřeva řečíku malajského jsou na Filipínách lokálně vyráběny dýmky.[3] Některé druhy mají význam v místní a domorodé medicíně a používají se k léčení řady neduhů. Patří mezi ně zejména P. aethiopica, P. atlantica, P. chinensis subsp. integerrima a P. khinjuk.[25]

• 
  Pražené pistácie
• 
  Masticha, pryskyřice z kmene řečíku lentišku