Martináč habrový

Jako eurosibiřský prvek se vyskytuje v Evropě a částečně v Asii. V Evropě je hojný.[3]
Původním biotopem tohoto motýla je lesostep či slunná step, ale vyskytuje se i na rašeliništích. Zalétává také do zahrad. Vertikální areál rozšíření sahá od nížin až po relativně vysoké hory.[4]

Sbírkový exemplář (samice)
(svrchní a spodní pohled)

Sbírkový exemplář (samec)
(svrchní a spodní pohled)

Dospělí motýli vykazují výrazné znaky pohlavního dimorfismu. Přední křídla samců jsou dlouhá okolo 28 mm, u samic je to až 40 mm. Analogicky je celková stavba těla samic mnohem robustnější než u samců. Výrazný rozdíl je také v základním zbarvení křídel – samice jsou spíše šedé, zatímco samci mají přední křídla zbarvena hnědě a zadní okrově až oranžově. Kresba na křídlech je u obou pohlaví stejná, oba páry křídel zdobí výrazné oko, podobné těm na ocasních perech samce páva. Křídla jsou členěna vlnkovanými příčkami, zadní okraj lemuje světlý pás a v předním rohu předního páru křídel se nachází oranžovo-bílá skvrna, která zejména u samic kontrastuje se zbytkem plochy křídla.[2][3] V neposlední řadě je výrazným rozdílem mezi pohlavími tvar tykadel – ta jsou u samců široce hřebenitá, u samic nikoli.[4]

Vajíčka jsou oválná, šedavě hnědá až okrová.[3][4]

Housenky jsou po vylíhnutí černé, ale po každém svlékání se podíl černé barvy snižuje a základní barvou se postupně stává zelená. V posledním instaru mohou mít housenky ještě na jednotlivých článcích příčné černé pásky, ale mohou být i celé zelené. Jako u dalších druhů martináčů, také housenky martináče habrového mají na těle výrazné bradavky (v tomto případě oranžové) s krátkými, tuhými štětinami. Délka dorostlé housenky se pohybuje mezi 5 a 8 cm.[2][3]

Kukla je černohnědá, matně lesklá, ukrytá v tuhém zámotku hruškovitého tvaru.[2][3]

V průběhu roku tvoří jednu generaci, jejíž motýli létají od dubna do počátku června[5] na teplých, slunných stanovištích, například na borůvčím porostlých stráních řídkých borů. Samci létají už během odpoledne, kdy prudkým, rychlým letem pátrají po samicích.[2] Ty přes den odpočívají v podrostu a aktivují až večer a v noci. Po oplodnění kladou vajíčka ve větších skupinách na tenké větvičky vhodných rostlin.[3][4] Stejně jako další martináčovití, ani tento druh nemá vyvinuté funkční ústní ústrojí, dospělci tedy nepřijímají potravu.[6]

Housenky se po vylíhnutí nejprve zdržují společně v "hnízdech", později se oddělují a žijí samostatně. Jsou silně polyfágní – mohou se vyvíjet jak ve stromovém patře, tak v podrostu. Živnými stromy mohou být trnky, duby, vrby, topoly či břízy, ale také řešetlák počistivý. V podrostu je lze najít na maliníku, ostružiníku, borůvce, kontryhelu a dokonce i na vřesu, pokud na lokalitě roste.[4] Housenky se vyskytují od května do srpna,[2] přičemž samčí housenky dokončují vývoj dříve než housenky samičí.[3]

Kuklí se v rostlinném podrostu, přičemž kukla je chráněna pevným kokonem, který si housenka před kuklením upřede.[2] Motýli se z kukel líhnou až na jaře, někdy i po víceletém přezimování.[3]

• 
  Páření motýlů
• 
  Líhnoucí se housenky
• 
  Housenka 2. instaru
• 
  Dorostlá housenka
• 
  Kuklící se housenka
• 
  Zavěšený kokon

Podobným, ale mnohem vzácnějším druhem je martináč trnkový, který by se měl vyskytovat na jižním Slovensku, vzácně i na jižní Moravě,[3] je ale také možné, že už se nevyskytuje ani tam.[7]