Fusariové vadnutí

1FUSAG [2]

Fuzariové vadnutí, lilek rajče.

Patogen napadá velmi široký okruh rostlin. Brambory, řepa, chmel, křen, třešně, ořechy, rybíz, angrešt a různé okrasné rostliny včetně okrasných a lesních dřevin. Velmi rozšířená je choroba u aster (Calistemon) ale i u hvozdíků a chryzantém, gladiol, lilií a narcisů. Častými hostiteli jsou také

Seznam podle [4]

Příznaky jsou závislé na prostředí, zejména na teplotě a na druhu rostliny.

• zakrnění
• žloutnutí a vadnutí listů
• zčervenalé a hnědé zabarvení vodivých pletiv (xylém) uvnitř stonku
• bílá, růžová nebo oranžová plíseň na povrchu postižených stonků, zejména za vlhka
• hniloba kořenů nebo stonku astry (Calistemon) často trpí zčernáním a hnilobou základů stonku

na zčernalém stonku nad povrchem půdy se tvoří plodnice, sporodochia [5]

Patogen způsobuje hnědnutí cévních svazků. Následkem poškození vodivých pletiv napadené rostliny nejprve přechodně (jen přes den) a později vadnou. Kořenový krček uhnívá, za vlhka je na něm bělorůžový povlak houby.

Všechny části rostlin vadnou naráz, napadená rostlina komplexně hyne a usychá. Vadnutí začíná na jednom, případně jen na několika listech hlavního stonku a pokračuje rychleji směrem nahoru než dolů. V jiných případech vadnutí začíná na jednom nebo vícerých bočních výhonech a postupuje směrem na hlavní výhon (stonek). Doba od projevu prvních symptomů po úplné odumření rostliny může být různě dlouhá, od několika dní po několik týdnů. Někdy vzniká i tzv. chronická forma choroby, která má za následek reverzibilní (vratné) vadnutí aniž by nakonec rostlina odumřela.

Napadení xylému se dá určit jen na průřezu stonku a to na základě tmavěji zbarveného xylému – cévních svazků ve středu stonku. Ne vždy se však dá tímto způsobem tracheomykóza poznat, protože někdy ke změně barvy v cévních svazcích nedochází nebo je změna barvy nevýrazná. Při infekci bez symptomů na průřezu se dá napadení zjistit jen laboratorně kultivačními zkouškami na syntetických živných médiích.

Symptomy fuzariového vadnutí na tabáku.

Způsobuje často významné škody na pěstované kultuře, u některých (karafiát, astra) patří k nejvýznamnějším chorobám druhu, jenž končí úhynem celého porostu. Jakákoli z uvedených forem ale výrazně brzdí proces tvorby výnosu, což se nakonec projeví i na efektivitě pěstování.

Fusarium solani f.sp. pisi na vikvovité rostlině.

Houby z rodu Fusarium žijí v půdě, odkud se dostávají do podzemních orgánů a způsobují hniloby kořenového krčku. Některé druhy vnikají do vodivých drah rostlin, ucpávají cévy, takže rostlina potom vadne a žloutne.

Houby z rodu Fusarium napadají kořenové systémy nebo další podzemní části hostitelských rostlin přes zranění, která jsou způsobeny přirozeným růstem mladých kořínků v půdě a zraněními u starších kořenů, které jsou provedeny během přesazování a pěstování. Mohou také pronikat poškozením kořenů které způsobují patogenní organismy žijící v půdě, jako např. hmyz nebo hlístice. Jakmile pronikla do rostliny, houba roste a násobí se v cévním systému (vodivé tkáně) kořenů. Pak se pohybuje nahoru v rostlině výtrusy (macroconidia a microconidia), které jsou přepravovány vodivými tkáněmi, kde klíčí a ovlivňují nové části rostlin nebo hub a rozšiřují se v tkáni hostitele. Normální tok tekutin a živin z kořenů do listů je výrazně snížen nebo zastaven, protože xylém bývá částečně ucpaný nebo zničený myceliem a sporami, nebo přemnožením sousedních buněk. Toxické látky jsou považovány za výsledek interakce houby a hostitelské rostliny. [4]

Palmy zničené fuzariózou.

Houby rodu Fusarium se šíří výsadbou řízků, transplantací, hlízami, kořeny, a cibulemi. Kromě toho mycelium, konidie a chlamydospory mohou být přenášeny se zamořenou půdou pro běžném zpracování půdy ulpěním na ruční nářadí, oděvu nebo botách. Dále se šíří větrem a vodou. [4]

Test rezistence u rezistentní odrůdy bazalky Nufar.