Římskokatolická církev v Bělorusku

Římskokatolická církev je druhá největší náboženskou organizací v Bělorusku (po pravoslaví). Podíl římských katolíků na celkové běloruské populaci se obvykle udává v rozmezí 8-20 %, soustředěni jsou převážně v západní části země a v řadách polské menšiny. Mimo to se asi 1 % obyvatel hlásí k uniatům, tedy k autokefální běloruské řeckokatolické církvi, která ovšem nemá žádnou diecézní strukturu.

Katedrála Panny Marie v Minsku

Katedrála sv. Františka Xaverského v Grodně

Katedrála Panny Marie v Pinsku

Katolická církev je zákony uznávána jako druhé tradiční náboženství Běloruska a ve srovnání s krutým pronásledováním za Sovětského svazu zažívá poměrně svobodné období, ovšem její vztahy s vládou diktátora Lukašenka jsou napjaté a církev, její představitelé i aktivní věřící čelí řadě perzekucí.[1] Bělorusko kritizuje vysoký podíl zahraničních kněží (zejména z Polska) a různými způsoby jim komplikuje život - zejména při vstupu do země a povinném každoročním prodlužování víz. Faktem však je, že ostatní církve (s výjimkou protežované pravoslavné) čelí mnohonásobně vyššímu tlaku. ^[zdroj?] 15. ledna 2009 Evropský parlament přijal usnesení, které vyjadřuje znepokojení nad skutečností, kdy kvůli „rostoucímu počtu" protestantských a římskokatolických duchovních v Bělorusku, bylo dotyčným církevním hodnostářům odebráno „právo vykonávat kazatelskou a učitelskou službu".[2]