Ľudovít Benada

Jeho otec byl železničním dělníkem.[1] Narodil se na východní Moravě, ale trvale politicky působil na Slovensku. Patřil mezi zakládající členy KSČ.[4] Byl aktivní jako organizátor dělnického hnutí a stávek. V letech 1929–1931 byl tajemníkem krajského (oblastního) výboru KSČ v Banské Bystrici.[3] V roce 1931 v době radikalizace KSČ a zostřených represí státní moci proti komunistům dočasně odešel do Sovětského svazu. Do Československa se vrátil v roce 1938.[4]

Během tzv. slovenského štátu se podílel na odboji a na Slovenském národním povstání.[3] Podle jiného zdroje byl v letech 1941–1945 vězněn pro své politické aktivity při organizování ilegálních struktur KSS.[4]

V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSS (respektive KSČ). Poslancem byl do roku 1946, do parlamentních voleb v roce 1946.[5] Na základě výsledků parlamentních voleb roku 1946 byl zvolen do Slovenské národní rady.[6]

Na počátku 50. let patřil k nejvlivnějším Slovákům ve vedení KSČ. Náležel ke skupině stalinisticky a centralisticky orientovaných slovenských funkcionářů. V období let 1951–1953 byl jediným Slovákem, jenž zasedal v komisi stranické kontroly, která sloužila jako vnitrostranický bezpečnostní orgán (podle jiného zdroje byl členem této komise od listopadu 1948 do srpna 1952[7]). Byl rovněž členem předsednictva ÚV KSS a od roku 1954 politického byra ÚV KSS. 6. května 1953 usedl do zvláštní komise komunistické strany, která měla přezkoumat obvinění Gustáva Husáka z takzvaného buržoazního nacionalismu. Komise ale nijak nezvrátila směřování k politickému procesu s Husákem. Když byl roku 1956 propuštěn z vězení za dobré chování Laco Novomeský, další neprávem uvězněný slovenský komunista, nechal se slyšet, že jeho pronásledování bylo účelové s cílem, aby v mocenské struktuře mohli vyniknout lidé jako Ľudovít Benada, Štefan Major nebo Karol Bacílek.[8] Členem Ústředního výboru KSS byl od roku 1945 až do roku 1968. V letech 1953–1964 byl členem předsednictva ÚV KSS a od roku 1952 do roku 1953 tajemníkem ÚV KSS.[7]

Celostátní konference KSČ ho 18. prosince 1952 zvolila kandidátem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Řádným členem ÚV KSČ ho zvolil XI. sjezd KSČ a XII. sjezd KSČ.[7]

I po únoru trvale zasedal v Slovenské národní radě. Mandát v ní získal ve volbách roku 1948,[9], volbách roku 1960 a volbách roku 1964.[10] Poslancem SNR byl až do roku 1971.[7] V letech 1958–1964 působil na postu předsedy Slovenské národní rady.[11]

Od počátku roku 1957 do 23. června 1958 vykonával funkci pověřence státní kontroly v 12. Sboru pověřenců.[7][12]

V roce 1945 mu byl udělen Řád Slovenského národního povstání a Československý válečný kříž 1939. V roce 1955 pak Řád republiky.[3][7] Roku 1959[7] získal i Řád Klementa Gottwalda.[1]

Zemřel v červnu 1973.[4]