Čtyřicet mučedníků Anglie a Walesu

Ve většině případů se jedná o katolické kněze, kteří zůstali věrní své víře a odmítli se připojit ke státní anglikánské církvi, jejíž hlavou se prohlásil Jindřich VIII., případně se ještě netajili kritikou panovníkova nemravného soukromého života. Tito duchovní byli nuceni čelit pronásledování ze strany státní moci. Jako právní podklad pro perzekuci katolíků posloužily tzv. Zákony o svrchovanosti (Acts of Supremacy), podřizující církev státu a stavící do pozice hlavy církve anglického panovníka. Po smrti Jindřicha VIII., za vlády jeho dcery Marie I. Tudorovny pronásledování církve přechodně ustalo, obnoveno bylo za královny Alžběty I. v roce 1559.

Pronásledování se nevyhnulo ani řeholním řádům. Panovník zakázal fungování klášterů, klášterní majetek byl sekularizován. Státní církev přijala myšlenky protestantismu, canterburský arcibiskup Cranmer vydal nové liturgické knihy, silně ovlivněné učením Martina Luthera a Jana Kalvína. Kdo novoty nepřijal, musel počítat s perzekucí.

Ve skupině kanonizovaných mučedníků lze také najít nejen duchovní, ale také "obyčejné" lidi (služku, manželku řezníka atd.). V roce 1970 tyto mučedníky kanonizoval papež Pavel VI. dne 25. října. Umučených pro věrnost katolické víře bylo pochopitelně mnohem více. Někdy šlo o osoby poměrně vysoce postavené, jako např. o lorda kancléře Tomáše Mora či o kardinála Johna Fishera. Činnost katolické církve v oficiální rovině mohla být na anglickém území obnovena až ve druhé polovině 19. století.