Čestné pohřebiště hrdinů II. odboje

Čestné pohřebiště hrdinů II. odboje (nebo též pomník obětem druhé světové války[2]) v areálu Krematoria Strašnice v Praze 10 na Vinohradech se nachází po pravé straně cestou od hlavní brány směrem k obřadní budově strašnického krematoria.[3] Pietní místo – jeden z největších masových hrobů v České republice[4] – je obdélníková zatravněná plocha obklopená smutečními vrbami a urnovým hájem.[4] Uprostřed této zelené travnaté plochy je bronzová socha mladé dívky – dílo českého sochaře Josefa Wagnera z roku 1942 s názvem Smutné jaro.[2][4]

Čestné pohřebiště hrdinů II. odboje (pomník obětem druhé světové války)
Umístění
Umístěnípo pravé straně cestou od hlavní brány směrem k obřadní budově
StátČesko Česko
AdresaKrematorium Strašnice; Vinohradská 2264/216, 100 00 Praha 10–Vinohrady
Zeměpisné souřadnice50°4′35,66″ s. š., 14°29′4,58″ v. d.
Pomník obětem druhé světové války (Krematorium Strašnice)
Pomník obětem druhé světové války (Krematorium Strašnice) na mapě Prahy
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Bronzová socha Smutné jaro z roku 1942 od Josefa Wagnera je součástí čestného pohřebiště hrdinů II. odboje a pomníku věnovaného obětem 2. světové války v areálu Krematoria Strašnice[1]

Historie

Mezi léty 1932 až 1952 vykonával funkci ředitele strašnického krematoria František Suchý starší (1899–1982). V období nacistické i komunistické totality byly v krematoriu spalovány tisíce obětí vykonstruovaných procesů, tajných poprav a policejních mučení. Tehdejší ředitel krematoria společně se svým synem Ing. Františkem Suchým (1927–2018) vedli tajně seznam spálených těl, informovali také o úmrtí osob jejich příbuzné. Popel obětí měli za úkol sypat do kompostu, ale ve skutečnosti ostatky schovával (pro jejich budoucí důstojné pohřbení) a pečlivě evidoval jména všech zpopelněných osob, za což mu hrozil trest. V době protektorátu Čechy a Morava během druhé světové války bylo v tzv. mimořádné (třetí) noční směně ve strašnickém krematoriu zpopelněno kolem 2200 osob.

Přesná statistika uvádí, že zde byl rozptýlen popel 2154 mužů, žen a dětí, kteří položili svůj život v boji s nacistickými okupanty.[2][4] Zde se nachází popel předních osobností II. odboje i desítek příslušníků vojenské odbojové organizace Obrana národa (ON):

Je zde uchováván popel i 26 obyvatel Lidic, kteří byli nacisty zastřeleni 16. června 1942 v Praze-Kobylisích.[4] Jednalo se o muže z noční směny, kteří nebyli v okamžiku vyhlazení obce (dne 10. června 1942) doma.[4] Dále pak popel dvou lidických chlapců starších 15 let[2][pozn. 1] i popel rodiny dvou lidických letců, příslušníků RAF, Josefa Horáka a Josefa Stříbrného.[4]

Po druhé světové válce

Nedlouho po přenesení popela zavražděných z improvizovaného místa za strašnickým krematoriem do prostoru ohraničeného urnovým hájem mělo dojít i k vybudování důstojného pomníku.[4] Do února roku 1948 v areálu Krematoria Strašnice pietně upravené pohřebiště ale nevzniklo a místo tak postupně upadlo na dlouhá léta do zapomnění.[2][4]

Po únoru 1948

Po komunistickém puči v únoru 1948 se do krematoria začala opět přivážet těla popravených ve vykonstruovaných[4] politických procesech. Urny se ukládaly anonymně do společného pohřebiště, příbuzní nesměli být přítomni obřadu ani převzít urnu a často byli o zpopelnění informováni ex post. I tato zpopelňování měla zůstat utajena, ale otec a syn Suchých navázali na své úsilí z doby německé okupace.[2] František Suchý mladší se navíc zapojil i do protikomunistického odboje[2] a pokračoval v evidenci zpopelňovaných osob.[pozn. 2]

Soudní dohra
  • František Suchý starší byl v roce 1952 zatčen a vězněn.[pozn. 3]
  • Jeho syn František Suchý mladší byl za účast v protikomunistickém odboji[4] zatčen v roce 1952 a následně odsouzen k 25 letům odnětí svobody.[7][4][pozn. 4] Ve stejném procesu byli spolu s ním souzeni i oba jeho rodiče, jejichž výše trestu byla nakonec 4 respektive 4,5 roku vězení.[4] František Suchý mladší prošel komunistickými věznicemi na Pankráci, Mírově, v Opavě, v Plzni na Borech i ve slovenském Leopoldově.[4] Minula jej i velká amnestie prezidenta Antonína Novotného v roce 1960[4] a po odpykání poloviny trestu byl, díky opakovaným žádostem rodičů,[4] propuštěn (po 12 letech věznění) na svobodu teprve na podzim roku 1964.[2] Poté pracoval jako zámečník a konstruktér.[8][pozn. 5]

Závěr

O činnosti otce a syna Suchých se dlouho nevědělo, ale nakonec o jejich činnosti promluvil skromný František Suchý mladší.[2] Na přelomu let 2016/2017 obdržel Magistrát hlavního města Prahy žádost o uvolnění finančních prostředků na důstojnou úpravu místa posledního odpočinku hrdinů II. odboje.[4] Zrekonstruované čestné pohřebiště hrdinů II. odboje bylo (po důstojných úpravách) slavnostně odhaleno (díky pomoci pražského magistrátu) na Den válečných veteránů dne 11. listopadu 2017.[4][2]

NA VĚČNOU PAMĚŤ 2154 VLASTENCŮ / POPRAVENÝCH A UMUČENÝCH V LETECH 1939 - 1945, / KTEŘÍ V BOJI PROTI FAŠISMU POLOŽILI SVÉ ŽIVOTY / ZA LEPŠÍ BUDOUCNOST NAŠÍ I / PŘÍŠTÍCH POKOLENÍ, / JEJICHŽ POPEL BYL SPOLU S POZŮSTATKY / LIDICKÝCH OBĚTÍ TAJNĚ ULOŽEN NA TOMTO MÍSTĚ / ZAMĚSTNANCI KREMATORIA.

— , Nápis na pamětní desce, [3]

Letecký pohled na Krematorium Strašnice (22. dubna 2020). Čestné pohřebiště hrdinů II. odboje se nachází při příchodu k hlavní budově krematoria po pravé straně ve středu urnového háje na zatravněné ploše obklopené smutečními vrbami[4]

Odkazy

Poznámky
  1. Jednalo se o hochy, u kterých bylo dodatečně zjištěno, že jim již bylo 15 let.[4] A právě 15 let byl hraniční věk, od kterého nacisté náctileté chlapce už mohli popravit.[4]
  2. František Suchý mladší měl například v ruce urnu popravené Milady Horákové.[5][6]
  3. František Suchý starší zemřel v roce 1982. V roce 2014 po něm byl pojmenován malý park v na Praze 10 ve Strašnicích mezi ulicemi Krátká a Nad Primaskou.[2]
  4. Reálně ale Františku Suchému mladšímu hrozil trest smrti.[4]
  5. Zcela rehabilitován byl František Suchý mladší až po roce 1989. V roce 2011 byl vyznamenám Řádem Tomáše Garrigua Masaryka. Zemřel v roce 2018.

Reference
  1. Smutné jaro (socha) [online]. Web Mapy cz [cit. 2021-05-13]. Bronzová socha z roku 1942 od Josefa Wagnera je součástí pomníku věnovaného obětem 2. světové války v areálu Krematoria Strašnice; GPS: 50.0765731N, 14.4846056E; 50°4'35.663"N, 14°29'4.580"E. Dostupné online.
  2. CHMELOVÁ, Renata. Otec a syn zachovali paměť dvou totalit [online]. Web Lidovky cz (Praha 10), 2021-05-06 [cit. 2021-05-13]. Autorkou článku je starostka Prahy 10. Dostupné online.
  3. Prof. Ing. Bohuslav Veverka, DrSc. Pomník Obětem 2. světové války [online]. Praha 10, Vinohradská 214, Vinohrady, Krematorium Strašnice, po pravé straně cestou od hlavní brány směrem k obřadní budově; GPS Souřadnice: N 50°4'36.8 E 14°29'4: Web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2007-03-02 [cit. 2021-05-13]. Pomník je evidován: Centrální evidence válečných hrobů číslo CZE0010-39281. Dostupné online.
  4. STEHLÍK, Eduard. Čestné pohřebiště hrdinů II. odboje [online]. Web Facebookový profil plk. Eduarda Stehlíka [cit. 2021-05-14]. Dostupné online.
  5. Post Bellum - František Suchý
  6. Riskoval život, tajně zapisoval jména obětí nacistů. Teď o tom promluvil
  7. Nejstarší krematorium v Evropě je ve Strašnicích: První pohřeb žehem tu provedli před 86 lety. Blesk.cz [online]. [cit. 2019-06-17]. Dostupné online.
  8. Praha 10 - Strašnice, krematorium [online]. mistapametinaroda.cz [cit. 2018-07-22]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Čestné pohřebiště hrdinů II. odboje na Wikimedia Commons
  • Pohřebiště hrdinů ve Strašnicích čekají změny: Opraví sochu a vysadí nové stromy [online]. Web Blesk cz, 2017-04-08 [cit. 2021-05-14]. Dostupné online.
  • Praha upraví čestné pohřebiště hrdinů odboje ve Strašnicích [online]. Web Pražský deník cz, 2017-04-08 [cit. 2021-05-14]. Dostupné online.
  • Revitalizace čestného pohřebiště hrdinů II. odboje (číslo parcely 4018/1, katastrální úřad Vinohrady, Vinohradská ulice, Praha 10) [online]. Web Praha EU (odbor památkové péče), 2017-06-23 [cit. 2021-05-14]. Dostupné online.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.