Česko-saská válka

Iluminace vraždy před kostelem z Gumpoldovy legendy. Václav se a snaží se utéct do kostela.

28. září snad roku 935 byl v Čechách zavražděn kníže Václav svým bratrem Boleslavem I.[1][2] Motiv vraždy byl tradičně vykládán jako spor bratrů o postoj vůči saským panovníkům.[3] Ačkoli autoři knihy Velké dějiny uvádí také možnost, že důvodem vraždy byl spor nikoliv bratrů, ale velmožů s knížetem,[4] znamenala vražda každopádně ochlazení vztahů mezi Českým knížectvím a Východofranckou říší.[5] Historik František Dvorník, který jako rok vraždy určil rok 929 se však domníval, že Boleslav udržoval s východofranckým panovníkem v prvních letech vlády dobré vztahy.[6]

Změna však přišla i na východofranckém trůně. Již v říjnu 935 totiž východofranckého krále Jindřicha I. Ptáčníka ranila mrtvice, které 2. července 936 podlehl.[7] Brzy začal reorganizovat slovanské území, které dobyl jeho otec Jindřich. Svým organizováním asi udělal dojem na některá česká knížata, jelikož jeden z nich se chtěl s Otou spojit.[8] Ota však musel řešit také zahraniční politiku. Proti novému králi Otovi I. totiž ihned povstaly kmeny Luticů a Obodritů.[9][10] Tohoto povstání se rozhodl využít i Boleslav.

Socha Oty I. na koni v Magdeburgu.

Prakticky v souladu s povstáním Luticů a Obodritů povstal Boleslav. Obával se totiž sousedního knížete, který měl být Otovým spojencem.[7] Widukind tvrdí, že Boleslav mu ihned po nástupu Oty I. vypověděl válku.[11] Marie Bláhová se domnívá, že sousední kníže byl Boleslavovi formálně podřízen, kontakty se Saskem mu však měly zajistit nezávislost na Boleslavovi.[12] Vratislav Vaníček se domníval, že kníže byl Václavovým spojencem a přijímal Boleslavovy nepřátele. Ota reagoval okamžitě a proti Boleslavovi poslal dva proudy bojovníků. Prvnímu proudu z Merseburku a Hassegau velel Asic, ve druhém proudu byli vojáci z Durynska. Šlo především o zločince, kteří byli místo trestů odesláni do Merseburku k vojenské službě.[13] Dušan Třeštík zastává názor, že by se vojsko bývalo setkalo někde u Míšně.[14] Boleslav se však o vojsku dozvěděl a i on svoji družinu rozdělil. Widukind tvrdí, že část vojska byla poslaná proti Durynkům, které bez boje zahnala. Dušan Třeštík informaci o durynském útěku zpochybňuje, neboť kronikář Widukind neměl Durynky v lásce. Durynci měli prý být poraženi.[14] Druhá část vojska byla merseburským vojskem poražena. Václav Novotný má za to, že byl Boleslav v druhé části vojska.[15] Obě části českého vojska se však znovu spojily a plenící merseburské vojsko tentokrát porazily.[16] Až poté se Boleslav vydal k hradišti sousedního knížete, které srovnal se zemí.[14] Tímto vítězstvím také začala saská válka, která trvala až do roku 950.

Boleslav I. ve znojemské rotundě.

Místo hradu sousedního knížete není známé. Historici nejčastěji uvádí hradiště Zabrušany nebo hradiště Chloumek u Mladé Boleslavi.[17] Michal Lutovský vyloučil možnost Zabrušan, jelikož bylo hradiště osídleno ještě dlouho po roce 936.[18] Vratislav Vaníček ještě dodal, že Zabrušany jsou daleko od Prahy, takže by je nemohl Widukind označit za souseda Čech.[19] Hradiště Chloumek leží podle autorů Velkých dějin zemí Koruny české I. až příliš daleko od Saska. Autoři Velkých dějin také dodali, že hradiště leželo pravděpodobně v severozápadních Čechách.[20] Michal Lutovský sice ve své práci z roku 1998 uvedl, že Chloumek nemohl být hradem sousedního knížete,[21] ve své novější práci z roku 2006 však tuto možnost připustil.[22] Dušan Třeštík uvedl možnost, že poražení knížete se později odrazilo v pověsti o lucké válce a oním sousedním knížetem byl bájný Vlastislav.[14]

Vítězstvím Boleslava začala dlouhá, čtrnáctiletá válka se Saskem. Pravděpodobně se však v mezidobí neodehrála nějaká významná akce, šlo maximálně o drobné potyčky v pohraničí.[23] Ota však začal mít navrch, zvláště poté, co dobyl území na sever od Čech, čímž si do nich zjednodušil přístup.[24] Mezi jednotlivými stranami však určitě nepanoval mír, jelikož Widukind k roku 946 uvádí, že Ota držel zajaté Boleslavovy rukojmí.[25][26]

Válka skončila po čtrnácti letech vítězstvím Oty, který díky tomu upevnil svojí moc v Čechách. Tehdy zaútočil Ota s vojskem na nějaký hrad, ve kterém vojsko obléhalo Boleslavova syna. Podle Widukinda měl Ota před hradem zastavit boj, aby se jeho vojsko vyvarovalo rabování.[27] Nejspíš se tak stalo proto, aby se neopakovala porážka z roku 936, kdy bylo vojsko poraženo právě díky rabování. Boleslav se pokusil svému synovi pomoci, jakmile však poznal ohromnou sílu vojska, raději se Otovi poddal. Ota se také rozhodl nebojovat, jelikož, jak soudil Michal Lutovský, disponoval i Boleslav velkým vojskem, a proto se také Ota vydal cestou míru.[28] Boleslav také musel obnovit odvádění poplatku do Saska,[29] Dětmar z Merseburku pak dodal, že Ota zároveň pověřil svého bratra Jindřicha dohledem nad Čechami.[30]

Jaký hrad přesně Ota obléhal, není jisté. Ze 16. července 950 pochází listina týkající se kláštera sv. Jimrama, která byla sepsána v Čechách, v podhradí Nového hradu (latinsky Niuunburg). Jiří Sláma se domníval, že Novým hradem mohl být Nymburk,[31] toto však vyvrátil Michal Lutovský, jelikož k založení Nymburku došlo mnohem později.[32] Ota přitáhl do Čech ze Saska, průběh tažení byl podobný jako před čtrnácti lety. Nový hrad se tak nacházel zřejmě nedaleko Krušných hor. Pravděpodobně se tak jednalo o Žatec, z něhož jsou první stopy již z 10. století.[33] Nejasnosti panují také o Boleslavově synovi, který měl být v Novém hradu obležen. Michal Lutovský nevyloučil možnost, že se mohlo jednat o Boleslavova nástupce, Boleslava II,[34] stejně jako autoři Velkých dějin.[35] Naopak Joanna Sobiesiak a Dušan Třeštík se domnívali, že tím synem nebyl Boleslav II., ale jeho neznámý bratr.[36][37] Otázky padají také ohledně Boleslavova lenního slibu. Odmítl ho již František Palacký,[38] naopak jako za Otova leníka ho považoval Václav Novotný.[39] Současná historiografie souhlasí s názorem Palackého, jelikož nejsou zmínky o tom, že by Ota a jeho potomci do vnitřních poměrů Čech nějak zasahovali.[40] Boleslav se stal každopádně Otovým spojencem a jeho vojáci bojovali v pozdějších bitvách po jeho boku.