Vzdělávání v Česku

Způsob a organizaci výuky na školách řeší Školský zákon. Vyhláška o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky se zaměřuje na organizaci základního vzdělávání, počty žáků ve školách a třídách, podmínky pro poskytování učebnic a školních potřeb, organizaci kurzu pro získání základního vzdělání, pravidla pro hodnocení žáků, zkoušky a způsob dokládání plnění povinné školní docházky v zahraničí a opravné zkoušky. Další vyhláška, která je důležitá pro chod základních škol je Vyhláška o hygienických požadavcích na prostory pro výchovu a vzdělávání.[4]

Hodnocení žáků probíhá průběžně, je vydáváno vysvědčení v pololetí a na konci školního roku. Vysvědčení na konci školního roku rozhoduje o postupu do dalšího ročníku. Hodnocení je nejčastěji klasifikačními stupni 1 až 5 (5 je nejhorší), ale může být i slovní, případně kombinací obojího. Primární vzdělávání poskytuje žákům základní povinné vzdělání. Připravuje na dobrovolné sekundární vzdělávání a terciární vzdělávání, které si žák sám může vybrat (nutno vykonat přijímací zkoušky).

Vzdělávací systém realizuje formální vzdělávání. V Česku stojí mimo tento systém základní umělecké školy, které sice vzdělávají v umění a jsou řízeny MŠMT, ale nepatří do žádného stupně vzdělávání.

Podle školského zákona č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů, se hovoří o denní formě vzdělávání (§ 25 Školského zákona)[6] jako o jedné z pěti možných forem vzdělávání. Školský zákon pak upravuje i další formy vzdělávání následovně: „Základní vzdělávání se uskutečňuje v denní formě vzdělávání. Střední a vyšší odborné vzdělávání se uskutečňuje v denní, večerní, dálkové, distanční a kombinované formě vzdělávání, vzdělání dosažené ve všech formách vzdělávání je rovnocenné.“ Zákon také udává, že: „Délka dálkového, večerního, distančního nebo kombinovaného vzdělávání je nejvýše o 1 rok delší než doba vzdělávání v denní formě.“ Pro účely tohoto zákona se pak rozumí:

Denní forma vzdělávání

Denní formou vzdělávání (prezenční studium) je výuka organizovaná pravidelně každý den v pětidenním vyučovacím týdnu v průběhu školního roku.

Dálková forma vzdělávání

Dálkovou formou vzdělávání je forma vzdělávání pro samostatné studium spojené s konzultacemi v rozsahu 200 až 220 konzultačních hodin ve školním roce.

Večerní forma vzdělávání

Večerní formou vzdělávání je dálková forma vzdělávání organizovaná pravidelně několikrát v týdnu v rozsahu 10 až 18 hodin týdně v průběhu školního roku zpravidla v odpoledních a večerních hodinách.

Distanční forma vzdělávání

Distanční formou vzdělávání je dálková forma samostatného studia uskutečňované převážně nebo zcela prostřednictvím informačních technologií, popřípadě spojené s individuálními konzultacemi.

Během pandemie koronaviru došlo nařízením vlády v letech 2020 a 2021 k několikaměsíčnímu uzavření škol, takže distanční forma se stala dominantní formou výuky.

Kombinovaná forma vzdělávání

Kombinovanou formou vzdělávání je dálková forma vzdělávání se střídáním denní a jiné formy vzdělávání stanovené tímto zákonem.

Podle informací OECD z roku 2007 Česko směřuje do vzdělávání 10 procent veřejných výdajů, čímž se v srovnávacím žebříčku řadí na předposlední místo spolu s Japonskem. Vyjádřeno podílem HDP se jedná o asi 4,6 %, což je podstatně méně než průměr zemí OECD, který činí 6,1 %.[7] Současně čeští pedagogové dostávají čtvrté nejnižší platy z více než třiceti zemí sledovaných OECD.

Učitelé získávají aprobaci typicky studiem na pedagogických fakultách vysoké školy. Pro první stupeň je aprobace univerzální, na druhém a třetím stupni je aprobace zaměřena typicky na konkrétní předměty, které učitel na vysoké vystuduje. Aprobací pro jeden předmět získává titul bakalář, pro dva předměty pak titul magistr.

Podle platné normy musí mít všichni pedagogové pedagogické vzdělání,[8] tj. Osvědčení o učitelské způsobilosti neboli pedagogické minimum, což platí i pro vychovatele.[9] Od ledna 2019 nicméně existuje návrh na možnost zaměstnávání pedagogů s jiným vysokoškolským vzděláním, které by si osvědčení museli do tří let doplnit. Podmínkou přijetí by také bylo vysokoškolské vzdělání v daném oboru a pětiletá praxe.[8]

Absolventi pedagogických oborů vysokých škol, a to nejen pedagogických fakult,[10] získávají takzvané pedagogické minimum v rámci svého studia, nicméně nabízejí je i samostatně v rámci celoživotního vzdělávání. Další možností jejich získání jsou kurzy nabízené soukromými organizacemi akreditovanými u MŠMT.[9]

Učitelé v mateřských školách získávají odbornou kvalifikaci také na školách s vyšším odborným vzděláním či středním vzděláním s maturitní zkouškou v oboru vzdělání zaměřeném na přípravu učitelů mateřské školy.[11] Jednou ze škol tohoto typu s nejdelší historií je v Prachaticích, oborové studium v roce 2019 nabízelo více než 20 škol.[12]