Školský zákon

Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (zákon č. 561/2004 Sb.), zkráceně školský zákon je zákon, který v České republice od 1. ledna 2005 upravuje vzdělávání v různých typech školských zařízení. Druhy škol jsou mateřská škola, základní škola, střední škola (gymnázium, střední odborná škola a střední odborné učiliště), konzervatoř, vyšší odborná škola, základní umělecká škola a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky. Jeho prováděcími předpisy jsou vyhlášky Ministerstva školství, nařízení vlády o stanovení oborů vzdělání, stanovení maximálního počtu hodin výuky financovaného ze státního rozpočtu a podobně. Poslední novelizací zákona je zákon č. 135/2020 Sb.

Školský zákon
Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání
Předpis státu
Česko Česko
Druh předpisuzákon
Číslo předpisu561/2004 Sb.
Údaje
AutorParlament České republiky
Platnost10.11.2004
Účinnost01.01.2005
Oblast úpravy
správní právo

Historie

Návrh zákona byl rozeslán poslancům dne 12. 3. 2004. Návrh byl v PSP schválen 30. 6. Prezident zákon podepsal 22. 10. 2004.[1] Úplné znění zákona bylo republikováno zákonem 317/2008 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), jak vyplývalo z pozdějších změn.

Zákon byl často měněn. Podle serveru Zákony pro lidi bylo za 15 let v platnosti 45 různých znění zákona. Na školský zákon navazuje minimálně 40 prováděcích vyhlášek a předpisů.[2]

V lednu 2019 Ústavní soud odmítl stížnost právnické osoby Via Cordata, o. p. s. proti rozhodnutí Ministerstva školství nezapsat soukromou školu do rejstříku škol a školských zařízení. Žádost byla zamítnuta podle § 148 odst. 3 písm. a) školského zákona z důvodu jejího rozporu s Dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy hlavního města Prahy.[3] V červenci 2019 Ústavní soud zamítl návrh skupiny osmnácti senátorů, podaný v listopadu 2017, na zrušení příslušné části školského zákona. Napadená ustanovení zákona podle senátorů umožňují, aby si státní sektor budoval v podstatě monopol na vzdělání. Podle soudu však kapacitní důvody v současné situaci představují legitimní kritérium regulace vzdělávací soustavy a tento typ omezení nepřináší obecný zánik nestátních škol.[4][5]

Souvislosti

Se školským zákonem souvisí Listina základních práv a svobod. Ta v článku 33 konstatuje, že se právo na vzdělání poskytuje všem a přiznává občanům právo na bezplatné základní a středoškolské vzdělání. Bezplatné studium na vysoké škole je zde podmiňováno vedle schopností občana také možnostmi společnosti. Dále čl. 33 upravuje i zřizování jiných než státních škol. Zákonem lze stanovit podmínky, za kterých stát poskytuje občanům při studiu pomoc.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.